Recenze: Pojď za tátou je hororovou černou komedií s Elijahem Woodem a zároveň spíše jedním velkým omylem
Rodinné problémy nabírají úplně nový rozměr.
Snímek Pojď za tátou vypráví příběh Norvala (Elijah Wood), který žije se svojí matkou v Beverly Hills. Jednoho dne mu přijde dopis od jeho otce, kterého naposledy viděl, když mu bylo pět let. Na žádost v dopise, aby za ním jeho syn přijel, se Norval vydává za svým otcem, který žije v domě u moře daleko od civilizace. Po příchodu Norvala začne velmi brzy vyplouvat na povrch, že s otcem není něco v pořádku – chová se velmi podezřele a také hodně pije. Když se začne napětí mezi synem a otcem stupňovat, stane se pro Norvala jeho malý výlet noční můrou.
Tento relativně nový film vznikl v mezinárodní produkci Kanady, Nového Zélandu, Irska a Spojených států. Kromě toho má relativně zajímavé mezinárodní obsazení, po boku Elijaha Wooda můžeme spatřit herce jako Stephen McHattie či Martin Donovan. Jak už se ale ukázalo v historii mnohokrát, ani velká mezinárodní spolupráce s dobrými herci není zárukou kvality a snímek Pojď za tátou tento fakt bohužel znovu potvrdil.
Nejlépe by výsledný produkt vystihla slova jako podivný nebo zvláštní, jelikož zvláštní je na filmu v podstatě všechno. Začneme-li postavami, tak Pojď za tátou v sobě nemá jedinou postavu, která by se chovala normálně. Zároveň by se u některých z nich očekávalo, že se v průběhu stopáže ještě objeví, ale místo toho mají jednu nebo dvě scény, ve kterých udělají něco nezvyklého, a potom zcela zmizí. I postava samotného Norvala je poměrně kuriózní – dost podivně se obléká, má poněkud výstřední sestřih a čas od času dělá opravdu zvláštní rozhodnutí. Přesto se ale z výkonu Elijaha Wooda zdá, jako by to měl být úplně normální mladík, čemuž místy není zrovna snadné věřit.
Výstřednost všech zúčastněných lze do určité míry ospravedlnit tím, že jde o černou komedii spojenou s hororem.Výstřednost všech zúčastněných lze do určité míry ospravedlnit tím, že jde o černou komedii spojenou s hororem, a tudíž se očekává, že se postavy budou chovat alespoň trochu zvláštně. Snímek má ale více problémů, především pak co se týče spojování humoru s hororovými prvky. Velmi často se mezi těmito dvěma prvky přeskakuje a jelikož nejsou přechody mezi humorem a zneklidňujícím záběrem téměř nikdy soudržné, tak je celkem těžké odhadnout, co si má o tom všem člověk vlastně myslet a zda se má určitým věcem vůbec smát.
V poslední řadě trpí snímek ve velké míře také něčím, co by se dalo označit za „vytváření logických chyb na úkor vyprávění příběhu“. To v podstatě znamená, že určité věci se nedějí proto, že by dávaly smysl, ale čistě proto, aby se určité postavy dostaly na základě daného scénáře z bodu A do bodu B. Mohli bychom samozřejmě polemizovat nad tím, že toto se objevuje v podstatě ve všech filmech, důležité ale je, do jaké míry se to v nich objevuje, přičemž u „Přijď za tátou“ je při bližším zkoumání toto obcházení logiky hodně patrné. Postavy se tak často chovají iracionálně a dějí se věci, u kterých je při troše zamyšlení zřejmé, že by se vůbec dít nemusely a někdy hlavně ani neměly.
Není to ale tak, že v sobě snímek nemá nic dobrého. Co jistě hraje v jeho prospěch, jsou určité zvraty, obzvláště pak ten, který se týká Norvalova otce a myslím, že v určité části filmu by naprosto každého diváka zajímalo, co se to vlastně děje a co určité věci znamenají. Zároveň může divák cítit v druhé polovině alespoň nějaké uspokojení, když do sebe začnou určité dílky skládačky poměrně dobře zapadat. A i když jsem humor spíše kritizoval, tak lze najít několik momentů, kdy se podle mě dokáže dobře zasmát každý, komu není černý humor vyloženě proti srsti. Ono odlehčení drsných či děsivých scén nějakým vtipem tedy občas funguje. Zmíněná pozitiva ovšem nestačí k tomu, aby šlo o vyloženě dobrou zábavu.
Pojď za tátou je v celku velice zvláštní podívanou. V rámci zvoleného žánru, tedy hororové komedie s velice černým humorem, by se dalo pochopit, že se všechny zúčastněné postavy chovají podivně a že scénář je dost šílený. Hororové a humorné prvky na sebe ovšem velmi často nenavazují přirozeně a vyvolávají spíše smíšené pocity. Zároveň se spousta věcí ve scénáři odehrává pouze proto, že to vyžaduje děj, i když to v podstatě nedává smysl. Filmu tak přidávají body pouze některé zajímavé zvraty a rozuzlení, určité budování napětí v první polovině a příležitostně vtipná hláška. Pokud máte rádi hororové komedie a silně černý humor, možná se vám bude snímek líbit o trochu více, nicméně věřím, že v rámci žánru lze najít lepší kousky, než je tento.
Hlavně nenápadně, Frodo…
„Haló, tady Impulsovi…“
„Sahat na otcovy činky bez dovolení byla asi chyba…“
Pojď za tátou / Come to Daddy
Pojď za tátou je v celku velice zvláštní podívanou. V rámci zvoleného žánru, tedy hororové komedie s velice černým humorem, by se dalo pochopit, že se všechny zúčastněné postavy chovají podivně a že scénář je dost šílený. Hororové a humorné prvky na sebe ovšem velmi často nenavazují přirozeně a vyvolávají spíše smíšené pocity. Zároveň se spousta věcí ve scénáři odehrává pouze proto, že to vyžaduje děj, i když to v podstatě nedává smysl. Filmu tak přidávají body pouze některé zajímavé zvraty a rozuzlení, určité budování napětí v první polovině a příležitostně vtipná hláška. Pokud máte rádi hororové komedie a silně černý humor, možná se vám bude snímek líbit o trochu více, nicméně věřím, že v rámci žánru lze najít lepší kousky, než je tento.
- Hodnocení