[singlepic id=2288 w=200 h=200 float=left]Osudová volba mezi ženskou a plyšákem.
Seth MacFarlane, americký bavič na sto způsobů, se zase jednou předvedl – v dobrém i špatném slova smyslu. Největší kus své práce investoval do světa kreslených seriálů pro dospělé, které poskytují veliký prostor představivosti a možnosti bizarního humoru. „Bizarní“ ovšem někdy svádí k příliš velké nesmyslnosti a k chuti co nejvíc šokovat. Simpsonovi jsou proti tomu doopravdy jen nevinná pohádka. První MacFarlaneho celovečerní hraný projekt podědil po animovaných předchůdcích klady i zápory. Své přednosti však nová komedie dokáže viditelně zdůraznit.
Z reklamní kampaně by člověk mohl nabýt dojmu, že celý vtip Méďi spočívá ve faktu oživlého plyšového medvídka, který se chová jako čuně. Ve skutečnosti tu jde hlavně o Méďova lidského přítele Johna (Mark Wahlberg), který se musí zbavit své dětinskosti, staromládeneckých manýrů a problémů věčného geeka. Samozřejmě, MacFarlane je také geek, takže nemůže svoje soukmenovce příliš kritizovat. Právě proto, že to není snadné, John a jeho láska Lori (Mila Kunis) se pořádně zapotí, aby jejich soužití mohlo normálně fungovat. Příběh sám rozhodně není nápaditý a má ho cenu vnímat jen jako nástroj pro komedii, která velmi často dlouhodobě zabírá. Naneštěstí jsou tyto partie prokládány hluchými místy, v nichž se žertování nedaří.
Pochopitelně také silně závisí na tom, jestli se scénárista, režisér a Méďův dabér v jedné osobě strefil do vašeho vkusu. Myslím, že ne každý překousne nejmasivnější referenci na popkulturu – hlavní hrdinové příběhu mají totiž převelice rádi film o Flashi Gordonovi z roku 1980 a dokonce si potřesou ruku se samotným představitelem zachránce vesmíru, Samem J. Jonesem. I když se musí přiznat, jeho scény nelze snadno zapomenut. Vulgarity jsou naštěstí umírněné, ačkoliv pořád hloupé. To už jsou zábavnější ty absurdity jako například Méďův pracovní postup.
Nejvíc by komedie nepotřebovala ani tak vylepšit v oblasti příběhu nebo humoru, jako spíš postav, jež jsou až příliš ploché. Například Joel McHale coby Loriin šéf Rex působí jakoby hrál v televizní reklamě. Pokud jde o samotného Méďu… Figura je z podstaty věci roztomilá, ale chybí mu zkrátka svébytnost – je hlavně dalším prostředkem, jak může MacFarlane doslova nechat zaznít svému hlasu. Naštěstí se tu objeví i skutečné talenty a zajímavé osobnosti – zpěvačka a herečka Norah Jonesová tu hraje sama sebe a coby vypravěč zde na začátku a na konci přečte komentář Patrick Stewart, jenž dokáže i pitomost sdělit poutavě.
Méďa je zkrátka takový podařený kýč, stejně jako ústřední hračka jednoduchý a pro některé na hranici vkusu a zároveň tak trochu neodolatelný…
„Pojďte, holky, budeme si hrát!“
[singlepic id=2289 w=400 h=300 float=center]
„Nevím, proč tu nemají hopsinkovou šťávu!“
[singlepic id=2291 w=400 h=300 float=center]
„Johne, už jsem ti vyprávěl, že můj kmotr byl sám prezident Roosevelt?“
[singlepic id=2290 w=400 h=300 float=center]
Méďa je zkrátka takový podařený kýč, stejně jako ústřední hračka jednoduchý a pro některé na hranici vkusu a zároveň tak trochu neodolatelný…