Recenze: Wonder Woman 1984 je vizuálně nablýskaná, ale jinak přináší chaotický příběh, ve kterém se toho děje zároveň hodně a vlastně nic

Psal se rok 1984.

A sličná divoženka Diana Prince se nacházela ve Washingtonu, kde pracovala jako kurátorka ve Smithsonovském muzeu. Jednoho dne se zde však objevuje kámen, který dokáže plnit přání, a tak se roztáčí kolotoč nevídaných událostí. Takovou drahocennost by totiž chtěl do svého vlastnictví každý. Jenže všechno má svou cenu, i zdánlivě obyčejné přání.

Tak zhruba se prezentuje nová Wonder Woman z pera režisérky a scenáristky Patty Jenkins, která má na svědomí i první, velmi úspěšný díl. Zde už se však tolik nezadařilo. Tvůrci si očividně mysleli, že se mohou svést na slávě původního dílu a budou si moct dělat, co se jim zachce, velice se však zmýlili.

Jenkins a spol. zde představují chaotický a nesmyslný děj, který obsahuje plno faktických i jiných chyb. V první řadě je tu však problém se zdlouhavostí celého filmu. I když nabízí plno kvalitních akčních momentů, tak je stále převyšují vleklé a nepotřebné scény, jako třeba, když Diana a Steve letí v letadle skrz ohňostroj (viděno v teaserech) nebo úvodní olympiáda Amazonek, která nemá žádný payoff. A takovýchto rozvláčných a v zásadě nepotřebných částí najdeme v této dvouapůlhodinové podívané poměrně dost.

A pak je tu ona problematika toho, jak tvůrci přivedli zpátky postavu Steva, jenž v prvním díle hrdinně zahynul. Jeho přítomnost v příběhu sice smysl dává, ale způsob, jakým ho navrátili do světa Wonder Woman je zkrátka zvláštní. Navíc to vyvolává opravdu mnoho otázek, etických, morálních i logických. Je to prostě krajně podivné a pochybné, když se nad tím člověk trochu hlouběji zamyslí. Na co asi tvůrci při psaní této dějové linky mysleli? Těžko říct.

Koherentní vyprávění zde budeme hledat jen těžko.Ono tato hypotéza se dá vlastně aplikovat i na zbytek filmu, jehož děj je z velké části chaotický a nesmyslný. Většinu času zde sledujeme nepřehlednou změť událostí a akce, které jsou jen naplácané jedna na druhou. Koherentní vyprávění zde budeme hledat jen těžko. A je to škoda, neboť zmiňovaná jednička nabídla pro tuto franšízu velký potenciál. Že by byla chyba v tom, že si tvůrci tentokráte nepřizvali na spolupráci Zacka Snydera? Kdo ví.

Na druhou stranu se zde však najde i dost upřímně vtipných momentů, které pobaví. Humorná je například jedna scéna s padouchem Maxwellem Lordem, která zahrnuje plno zvonících telefonů a postavu na pokraji fyzických i psychický sil, které tečou nervy. Z tohoto momentu přímo čiší zábavná energie komedií typu Božský Bruce apod., což je jen plus.

Ony ani samotné charaktery pak nejsou nijak obzvlášť špatné, ale jak již bylo zmíněno, chyby jsou spíš ve scénáři. Herci se totiž opravdu snaží a jako takovým jim nelze mnoho vytýkat. Gal Gadot coby Wonder Woman je solidní, avšak nepředvádí nic objevného, i když pár dobře odvedených emočních scén se zde najde. I přes to však nejde o nic přehnaně působivého a vesměs je herečka taková plytká.

Za to její záporák Maxwell Lord v podání Pedra Pascala je trochu jiná liga. Wonder Woman 1984 je totiž především jeho film. Pascal se představuje jako mnohostranný herec a podává nejvýraznější a nejvšestrannější výkon celé podívané. Lord je bezesporu centrem veškerého dění, kdykoliv se objeví na plátně, a tím nejzajímavějším, co může snímek nabídnout. A za to vděčí především svému představiteli.

Poměrně silný výkon podává i Kristen Wiig coby Barbara Minerva čili Cheetah. Wiig se snaží především ze začátku, kdy svou rolí opravdu zaujme. A povětšinu času je pak subtilní, ale výrazná. Na škodu jí je pouze špatně napsaná postava, která většinu času v příběhu nemá co dělat a ke konci je otázkou, proč tam vůbec byla (odpovědí je: aby měla Wonder Woman s kým mít epickou závěrečnou bitku, protože Maxwell Lord není ze své podstaty úplně postavou na pěstní souboje). Za to vše však herečka nemůže.

Souvisí s ní však i poslední hřebíček do pomyslné rakve tohoto snímku, kterým jsou jeho vizuální efekty, jež jsou, mírně řečeno, poměrně nepovedené. Je to znát právě ve scénách se zmíněnou Cheetah, jejíž transformace do doslovného geparda se vizuálně rovná monstróznímu CGI hororu jménem Cats. A neoslní příliš ani další počítačové efekty.

Jedním plusem zde však je bezesporu hudební doprovod, za kterým stojí Hans Zimmer, a tak není divu, že zde jde o kvalitu. Doprovodné skladby pak baví, jsou chytlavé, a především dobře podtrhávají atmosféru osmdesátek. Tu podporují i kostýmy, které jsou taktéž velmi povedené. Veškeré oblečení je správně barvité a svým způsobem jednou z věcí, kterou si na celé podívané zapamatuje divák nejvíce.

Wonder Woman 1984 je lehce nepovedeným sequelem k předešlému hitu. Za vinu to lze dávat především chaotickému ději plnému nesmyslností, zdlouhavým nepotřebným scénám a špatnému CGI. Potěší akorát tak hravý soundtrack, barevné osmdesátky, povedená akce a zářící Pedro Pascal. Zkrátka, jako zábavná bezmyšlenkovitá akce snímek jistě obstojí, avšak v ostatní ohledech fanoušky hodně zklame.

Jak moc chytrý nápad je prolétat ohňostrojem?

Teď by se hodila výzbroj Mandaloriana…

Se svým kožichem by Cheetah mohla konkurovat i Cruelle de Vil!

50%

Wonder Woman 1984

Wonder Woman 1984 je lehce nepovedeným sequelem k předešlému hitu. Za vinu to lze dávat především chaotickému ději plnému nesmyslností, zdlouhavým nepotřebným scénám a špatnému CGI. Potěší akorát tak hravý soundtrack, barevné osmdesátky, povedená akce a zářící Pedro Pascal. Zkrátka, jako zábavná bezmyšlenkovitá akce snímek jistě obstojí, avšak v ostatní ohledech fanoušky hodně zklame.

• Hodnocení