Recenze Cruella: Disneyho pokus o Jokerovskou origin story je výrazný, excentrický a zábavný

Co bylo předtím, než se rozhodla udělat si kožich z dalmatinů?

Cruella de Vil je beze sporu jedním z největších padouchů z klasických Disney pohádek. Poprvé se na plátně objevila v původním animovaném snímku z roku 1961, inspirovaném stejnojmennou knižní předlohou. Do paměti se pak vryla její verze v hrané adaptaci z roku 1996, kde jí ztvárnila Glenn Close, která tuto postavu zosobnila tělem a duší. Cruella už od svého počátku byla všemi považována, za nejděsivějšího záporáka, přeci jen chtěla stáhnout z kůže nevinná štěňátka dalmatinů a udělat si z nich kožich, nic horšího už neexistuje.

A tak se šedesát let po uvedení prvního kresleného filmu a pětadvacet po hrané verzi s Close, objevuje Cruella opět na velkém plátně, tentokráte ve svém sólo snímku, jenž mapuje její dětství a život před událostmi 101 dalmatinů. Děj tak nabízí vhled do osobního života Cruelly a jejích počátků. Je poměrně zjevné, že tvůrci se zde snažili vytvořit podobné opus magnum jako byl Joker Todda Phillipse z roku 2019. Chtěli tedy představit temnou origin story pro jednoho ze svých ikonických záporáků. To se jim však nepodařilo. Tedy, závěrečné dílo je povedené, ale pokud jde o srovnání s Jokerem, tak jde jen o slabý odvar.

Režisérovi Craigu Gillespieovi (Já, Tonya) je tu na škodu především PG13 rating, díky kterému zkrátka Cruella není tak drsná a temná, jak by chtěla být. Děsivá štěňata vraždící záporáčka je zde tak sceděna jen na svou jakousi lite verzi a ani zdaleka není tak zlá, jako v původních filmech. I přes to je však Cruella záživnou podívanou po více stránkách.

Vyprávění má spád, zajímavou zápletku, plno akce a pompéznosti a rozhodně nenudí.Když tedy pomineme ne tak ponurou povahu děje, než jak bychom očekávali, tak je příběh i přes to kvalitně a dobře odvedený. Vyprávění má spád, zajímavou zápletku, plno akce a pompéznosti a rozhodně nenudí. Sice trochu trvá, než se to celé rozjede, a přes dvě hodiny dlouhá stopáž se zdá být trochu excesivní, i tak baví a drží pozornost. Zamrzí však pár nesrovnalostí, nad kterými se kdejaký fanoušek přeci jen trochu pozastaví (např. to, že dalmatiní Pongo a Perdita se zde zdají být představeni jako sourozenci, zjevně trochu romantická linka mezi Cruellou a jejím pomocníkem Jasperem nebo velký nedostatek Cruelliny lásky ke kožichům). Tvůrci se zjevně trochu snažili o inovativnost, ale ne vždy se jim to zcela vyplatilo.

Co se jim však vyplatilo, byla drahá sázka na vizuální stránku celého filmu. Velkým tahákem jsou zde především kostýmy, které údajně byly jednou z nejdražších produkční záležitostí. Ty jsou velmi výrazné, barevné a zkrátka skvěle provedené. Je znát, že kostyméři si zde vyhráli a výsledek je opravdu velmi povedený. Kreace, které na sobě nosí Cruella, ale i jiné postavy, jsou zkrátka nezapomenutelnou součástí celé podívané.

Stejně tak je velmi výrazný i chytlavý hudební doprovod. Za základním soundtrackem, který doplňuje vypjaté scény a dotváří celkovou atmosféru, stojí Nicholas Britell (Král, Kdyby ulice Beale mohla mluvit, Vice). Jenže ještě více zaujmou nadupané popové skladby, kterými tvůrci doplnili zvukovou stránku filmu. Zaznívají tu tak hity hudebníků jako jsou Bee Gees, The Doors, Nina Simone, Queen, Blondie, The Clash nebo Tina Turner.

Soundtrack i kostýmy jsou však jen doplňky, které pomáhají hercům ve ztvárnění jejich postav. A hlavní hvězdou je zde v tomto ohledu Emma Stone coby titulní protagonistka. Stone si svým výkonem snímek naprosto osvojuje. Její podmanivý a výrazný přednes má emoce i hloubku, a zkrátka jí skoro nic nechybí. Autentický je i její britský akcent. Stejně výrazná je i její jmenovkyně Emma Thompson, která se zde objevuje coby zlověstná baronka. Thompson podává silný a přesvědčivý výkon, z kterého je znát, že si tuto roli zkrátka užívala. Silný je pak i zbytek obsazení, který dohromady tvoří sehraný tým ztvárňující nové i známé tváře.

A právě na to známé tvůrci Cruelly sází poměrně hodně. Nostalgie je tu velkým tahákem. Postupně se zde rozprostírá spousta narážek na původní díla, ať už v podobě postav, únosu dalmatinů, ikonické dodávky, řidičských dovedností Cruelly, ukázky Hell Hallu nebo zopakování ikonických hlášek. Gillespie a spol. však využívají tyto reference s mírou, čímž se jistě zavděčí fanouškům původního příběhu.

Cruella je tak v závěru záživná podívaná, která zkrátka baví. Divák se tu skoro ani chvilku nenudí, až na poměrně rozvleklý začátek, a o zábavu je většinu času postaráno. Sice trochu trvá, než se dostaneme k tomu podstatnému, ale když se to rozjede, stojí to opravdu za to. Kvalitní herecké výkony, výrazné a propracované kostýmy a chytlavý soundtrack, to vše tvoří z Cruelly jeden z lepších live action Disney snímků za poslední léta. Jediné, co snad nejvíce zamrzí, je trochu rozmělčení ikonické postavy Cruelly, která je zde spíše drzá, ale nikoliv tak zlá, jako v originále. Třeba to však ještě časem napraví v sequelu.

Tak na zdraví! A na štěňátka!

Jakže se dává blinkr? 

Měla jsem si k tomu vzít kožich.

75%

Cruella

Cruella je tak v závěru záživná podívaná, která zkrátka baví. Divák se tu skoro ani chvilku nenudí, až na poměrně rozvleklý začátek, a o zábavu je většinu času postaráno. Sice trochu trvá, než se dostaneme k tomu podstatnému, ale když se to rozjede, stojí to opravdu za to. Kvalitní herecké výkony, výrazné a propracované kostýmy a chytlavý soundtrack, to vše tvoří z Cruelly jeden z lepších live action Disney snímků za poslední léta. Jediné, co snad nejvíce zamrzí, je trochu rozmělčení ikonické postavy Cruelly, která je zde spíše drzá, ale nikoliv tak zlá, jako v originále. Třeba to však ještě časem napraví v sequelu.

• Hodnocení