Recenze Přípitek: Experimentální francouzská komedie porušuje základní filmová pravidla, což může divákovi začít vadit

Co všechno se může pokazit při proslovu na svatbě?

Adrien musí nějak zvládnout večeři se svou rodinou. Jeho otec si libuje ve vyprávění tisíckrát omílaných historek a jeho matka zase perfektně ovládá umění nudných konverzací. Navíc se Adrien musí dívat na svou sestru a jejího přítele, kteří tvoří dokonalý pár, ačkoliv jeho přítelkyně si chtěla dát „pauzu“. A ještě ke všemu mu ani neodpovídá na zprávy. Celá situace se ještě zhorší, když ho jeho budoucí švagr požádá, aby měl na jejich svatbě přípitek. I když nesnáší mluvení na veřejnosti, nedokáže ho odmítnout a okamžitě se mu v hlavě začínají odvíjet nejrůznější scénáře toho, co všechno by se při tom mohlo pokazit.

Snímek je natočen podle knihy Le Discours z roku 2018, jejímž autorem je francouzský komiksový výtvarník Fabrice Caro. Jen málokdo by nejspíše po přečtení tvrdil, že z toho půjde udělat filmová adaptace. Režisér Laurent Tirard (Mikulášovy patálie nebo Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva) se do toho však cíleně pustil.

Většina událostí se odehrává především v hlavě ústředního hrdiny.Ve filmu se toho vlastně ve skutečnosti moc nestane. Většina událostí se odehrává především v hlavě ústředního hrdiny. Tímto způsobem se dozvídáme víc o jeho minulosti, vztazích, problémech, cílech a podobně. Tyto reálné pasáže jsou nakombinovány s možnou budoucností, konkrétně s již zmíněnými variantami přípitku na svatbě.

Zvláštní je poněkud chaotický, ale zároveň hravý styl vyprávění. Tvůrci si dali záležet na tom, aby scény nebyly statické a nezajímavé. Dochází k změnám prostředí nebo rázu vyprávění. Když se Adrien například při čtení horoskopů naštve na jejich autora, rázem se ocitne u něj v kanceláři a může ho pěkně od plic seřvat. Nebo se vedle něj náhle objeví jeho druhé já, se kterým začne polemizovat. Často se hlavní postava také dívá do kamery, mluví přímo k divákům či komentuje průběh večera, zatímco ostatní členové rodiny prostě zamrznou nebo si ho nevšímají.

Takové hraní vyžaduje opravdu nadaného a zkušeného herce. A Benjamin Lavernhe v roli Adriena bez mrknutí oka zvládá všechny libůstky, které si pro tuto postavu tvůrci připravili. Třebaže je protivný svou hypochondrií, přehnaným analyzováním všeho možného nebo sebestředností, vlastně není tak úplně těžké se do něj vcítit, jelikož je nám sympatická jeho lidskost a otevřenost.

Velká pozornost se věnuje rodinným vztahům. Každého někdy něčím štvou jeho rodiče a sourozenci, ale za žádnou cenu bychom je nevyměnili. O některých věcech se však v rámci rodiny nemluví. Například není úplně lehké si vyjádřit vzájemné city nebo naopak upozornit druhého na vlastnost, kterou u něj nesnášíme. Tyto vazby jsou tak unikátní, že si je s nikým za celý život už nevytvoříte. I když se členové rodiny svým způsobem postupně odcizují a vztahy mezi nimi se mění.

Natočit něco tak nezvyklého podle románu, ve kterém se téměř veškerý děj odehrává v hlavě ústřední postavy, aby to nebyla úplná nuda, je skutečně výzva! Nicméně tvůrci si zaslouží pochvalu, protože se jim to v rámci možností povedlo. Vypravování má žertovnou formu a daří se mu upřímně rozebírat jindy tabuizovaná témata. Na druhou stranu může někoho napadnout, že tento námět není pro film úplně vhodný. Samotný děj je vyloženě skromný a na nějakou větší akci můžete rovnou zapomenout. Stopáž je vyloženě na hraně toho, aby vás tento styl natočení, při kterém se porušují základní filmová pravidla, nezačal úplně štvát. Tato artová komedie nicméně dokáže zaujmout i průměrného diváka, jelikož řeší běžné starosti lidí. Ať už jde o typické situace a vztahy v rodinách, nebo o trapné okamžiky na svatbách.

„Vy máte tu drzost ptát se mě na podlahové topení, když mi neodepisuje přítelkyně?“

Rodinu si člověk nevybírá.

„Neboj, všechno to dobře dopadne…“

65%

Přípitek / Le Discours

Natočit něco tak nezvyklého podle románu, ve kterém se téměř veškerý děj odehrává v hlavě ústřední postavy, aby to nebyla úplná nuda, je skutečně výzva! Nicméně tvůrci si zaslouží pochvalu, protože se jim to v rámci možností povedlo. Vypravování má žertovnou formu a daří se mu upřímně rozebírat jindy tabuizovaná témata. Na druhou stranu může někoho napadnout, že tento námět není pro film úplně vhodný. Samotný děj je vyloženě skromný a na nějakou větší akci můžete rovnou zapomenout. Stopáž je vyloženě na hraně toho, aby vás tento styl natočení, při kterém se porušují základní filmová pravidla, nezačal úplně štvát. Tato artová komedie nicméně dokáže zaujmout i průměrného diváka, jelikož řeší běžné starosti lidí. Ať už jde o typické situace a vztahy v rodinách, nebo o trapné okamžiky na svatbách.

• Hodnocení