Recenze: Špaček s Melissou McCarthy je obstojné drama se silnými emocemi, které se ovšem ve smutných momentech utápí až moc

Drama v rodině a trable na zahradě s otravným ptákem.

Špaček vypráví příběh manželů Jacka (Chris O’Dowd) a Lilly (Melissa McCarthy), kteří jednoho dne nečekaně přišli o svou malou dceru. Jacka to zasáhlo natolik, že skončil v psychiatrické léčebně, načež Lilly za ním jezdí vždy jednou v týdnu. Na jedné straně tak sledujeme Jacka v zápase s jeho vnitřními démony a na druhé straně sledujeme Lilly, která musí sama chodit do práce, starat se o dům se zahradou a též přijít na to, jak se vyrovnat se ztrátou dcery. A aby toho nebylo málo, život Lilly začne výrazně komplikovat jakýsi špaček, který si oblíbil velký strom na její zahradě.

Již ze synopse vyplývá, že se snímek zabývá velice smutným a pochmurným tématem, kdy hlavním cílem obou hlavních postav je najít způsob, jak se znovu vzchopit a překonat všechny překážky. Příběh tak logicky přichází s řadou velmi srdceryvných a emočně vypjatých momentů, které z hlediska provedení rozhodně fungují a divák dokáže velmi rychle sympatizovat s oběma hlavními postavami. Aby z toho zároveň nebyla jednoznačně smutná podívaná, rozhodli se tvůrci onen smutek vybalancovat něčím příjemným a zábavným. Snímek nám tak nabízí velmi pěkné venkovské prostředí, kde se drtivá většina příběhu odehrává, a zábavné či alespoň úsměvné momenty, které mají těžké téma filmu odlehčit.

Zároveň příběh nabízí několik zajímavých metafor a dočkáme se též určitého filozofování o životě .Určité otázky začne v příběhu zanedlouho vyvolávat stav Jacka, kdy si nejsme jisti, proč jím na rozdíl od Lilly otřásla ztráta dcery tak moc, že musel skončit v léčebně. Tvůrci nám ovšem posupně začnou dávat různé indicie, které do sebe později zapadnou jako dílky skládačky a divákovi je najednou vše jasnější. Tuto strategii tvůrci následně zvolili i u jiných příběhových linií a nutno říct, že postupné odhalování určitých nejasností ze začátku filmu funguje. Zároveň příběh nabízí několik zajímavých metafor a dočkáme se též určitého filozofování o životě, což je rovněž plus.

Co už ovšem ne vždy funguje, je ona snaha vyvažovat vážnější a odlehčenější témata. Film se snaží přijít s poměrně velkou dávkou vtipných či alespoň úsměvných scén, nicméně ve výsledku funguje pouze tak polovina z nich. Co poté poměrně sráží dobrý dojem, je neustálé vracení se k ponurosti celého příběhu a upozorňování na to, že jde pořád o smutný příběh. Jak již bylo řečeno, cílem obou postav je znovu najít smysl života a jít dál. Když tedy máme pocit, že už jsme s postavami na správné cestě, přijdou několikrát za sebou ponuré momenty, které vše vrátí do původních kolejí. Ve smutku se tak snímek utápí mnohem více, než by musel, jelikož se k němu pořád vrací, což zážitek z filmu poměrně ovlivňuje.

Zároveň může zamrzet, že příběhy některých vedlejších postav nedostanou žádné jasné vyústění, či že některé z nich ani nedostanou příliš prostoru, jako například zaměstnavatel Lilly, kterého hraje Timothy Olyphant. Samotný špaček, který pak má ve filmu také důležitou roli, je v drtivé většině případů digitální, což je pochopitelné, nicméně nejde o natolik kvalitní počítačový efekt, aby nám tento fakt nebyl pokaždé naprosto zřejmý.

Špaček je po emoční stránce velmi silný. S hlavními postavami dokážeme velmi rychle soucítit a jejich cesta dokáže zaujmout a vtáhnout. Zároveň se tvůrci snaží odlehčit vážné momenty něčím zábavným, vtipy ovšem fungují tak z poloviny. V rámci technického provedení je film skvěle natočen a odehrává se v krásném prostředí. Problémem je, že když se hlavní postavy snaží najít nový směr, snímek se několikrát vrátí zpět k tragické události, což působí poněkud rušivě a příběh se v oné události utápí více, než by musel. Zejména díky kvalitním hereckým výkonům a určitým metaforám je film stále nadprůměrnou podívanou, ale kdyby se kladl menší důraz na vracení se zpět do minulosti a na lepší pojetí některých rádoby vtipných scén, mohl být výsledek určitě lepší.

Každý zvládá rodinnou tragédii po svém. 

• 

Takový malý špaček dokáže nadělat velkou neplechu. 

Když vám špaček neustále útočí na hlavu, vyplatí se mít při práci na zahradě helmu. 

60%

Špaček / The Starling

Špaček je po emoční stránce velmi silný. S hlavními postavami dokážeme velmi rychle soucítit a jejich cesta dokáže zaujmout a vtáhnout. Zároveň se tvůrci snaží odlehčit vážné momenty něčím zábavným, vtipy ovšem fungují tak z poloviny. V rámci technického provedení je film skvěle natočen a odehrává se v krásném prostředí. Problémem je, že když se hlavní postavy snaží najít nový směr, snímek se několikrát vrátí zpět k tragické události, což působí poněkud rušivě a příběh se v oné události utápí více, než by musel. Zejména díky kvalitním hereckým výkonům a určitým metaforám je film stále nadprůměrnou podívanou, ale kdyby se kladl menší důraz na vracení se zpět do minulosti a na lepší pojetí některých rádoby vtipných scén, mohl být výsledek určitě lepší.

• Hodnocení