Recenze: Kostlivec je solidní horor, který zaujme především efektivními vizuály

Podívali jste se před spaním pod postel?

Mohli byste tam totiž najít strašáka. A to pěkně děsivého, jak dokazuje horor Kostlivec. Ten se inspiruje stejnojmennou krátkou povídkou Stephena Kinga, který se na oplátku inspiruje klasickými dětskými (a občas dospěláckými) strachy ze tmy a bubáků, kteří se můžou v jejich zákoutích schovávat. A právě s jedním takovým se musí utkat středoškolačka Sadie a její mladší sestra Sawyer.

Ty se vzpamatovávají z nedávné smrti jejich matky a od jejich otce Willa, terapeuta, který se potýká s vlastním truchlením, se jim nedostává příliš moc opory. Když se tedy u nich doma jednoho dne nečekaně objeví zoufalý pacient hledající pomoc a zanechá za sebou děsivou nadpřirozenou bytost, která se přiživuje na rodinách a jejich utrpení, stanou se pro tohoto strašáka tím pravým terčem.

Tak zní ve zkratce premisa hororu Kostlivec, který je celovečerním debutem režiséra Roba Savage. Vzhledem k tomu, že jde o jeho první velký počin, tak se jedná o celkem povedené dílo, které zdařile využívá žánrových motivů. Scénář, na kterém se podílelo trio Scott Beck, Bryan Woods a Mark Heyman docela dobře zprostředkovávají Kingovy vypravěčské způsoby, ale i přes to je znát, že některé věci zkrátka fungují lépe v knižní podobě než na plátně. I přes to je však příběh záživný a má spád (až na trochu pomalejší rozjezd). Hlavní hrdinové jednají poměrně racionálně, na rozdíl od většiny hororů, což je příjemná a vítaná změna, která nám umožňuje fandit jim, aby přežili.

Jeho nejsilnějším momentem je beze sporu konec a jeho celkové zaměření na mentální zdraví, což je osvěžující.Přes to však Kostlivec nabídne jen málo, co bychom už dříve neviděla. Nejedná se o nic objevného nebo výrazně originálního. Vylekaná dětská hrdinka, starší sourozenec, rodič samoživitel, nedávno zesnulý druhý rodič a dům, ve kterém straší – to jsou všechno hororové stereotypy, kterým se ve svém díle očividně nedokázal vyhnout ani král tohoto žánru Stephen King. A i když příběh baví, tak jde vesměs o docela tuctovou podívanou, co se děje týče. Jeho nejsilnějším momentem je beze sporu konec a jeho celkové zaměření na mentální zdraví, což je osvěžující.

Obrovským plusem a přidanou hodnotou celé podívané je však její velice výrazná vizuální stránka. Samotné zprostředkování titulního Kostlivce je skutečně odporné a děsivé, v tom nejlepším smyslu slova. A tvůrci využívají výrazné vizuály hrají i v jiných ohledech – hrají si především zajímavým způsobem se světlem. Díky tomu tu najdeme plno skutečně poutavých momentů, jako je například chodba osvícená stovkami svíček, lampa ve tvaru obrovské osvícené koule nebo zakomponování vánočních světýlek.

Kromě světla je druhým výrazným prvkem logicky tma. Tu Savage a spol. využívají především pro lekačky, které díky ní docela fungují. Tvůrci efektivně zdůrazňují nepříjemnost a strašidelnost tmy a nastolují díky ní mrazivou a děsivou atmosféru a nutí diváky skutečně se bát. Většina lekacích momentů tak má díky tomu onen kýžený efekt, kterému pomáhá i zmíněný vizuálně působivý záporák.

V neposlední řadě pak stojí za zmínku i herecké obsazení. Tomu velí Sophie Thatcher, která se proslavila například v seriálu Yellowjackets. Thatcher odvádí kvalitní kus práce a je kompetentní nositelkou většiny děje. Její emoce jí věříme a její hrdinku si snadno oblíbíme už od její první scény. Dobrý výkon podává na svůj věk (11 let) i Vivien Lyra Blair, jejíž přednes je překvapivě vyzrálý. Dobrou práci odvádí i Chris Messina jako bezmocný otec, který si prochází svými vlastními emocemi a Messina tyto pocity tlumočí velmi věrohodně. V malé, ale výrazné roli se zde pak objevuje i David Dastmalchian, kterého si díky velmi výraznému výkony poměrně dobře zapamatujeme.

Kostlivec je tak v závěru poměrně povedenou podívanou. Ta po příběhové stránce není nijak přehnaně originální a inovativní a neobejde se bez častých žánrových klišé. Na druhou stranu však potěší využití světla a tmy, se kterým si tvůrci poměrně výrazně hrají. K povedeným vizuálům patří i výrazný záporák a efektivní lekačky. A vesměs kvalitní práci odvádí i herecké obsazení. Celkově tak Kostlivec patří k tomu kvalitnějšímu, co mohou dnešní horory nabídnout.

Když máte takový ten pocit, že vás někdo sleduje.

Hrát hry ve tmě možná nebyl ten nejlepší nápad.

Lester Billings se snažil naše protagonisty varovat, ale jeho snaha přichází vniveč.

65%

Kostlivec / The Boogeyman

Kostlivec je tak v závěru poměrně povedenou podívanou. Ta po příběhové stránce není nijak přehnaně originální a inovativní a neobejde se bez častých žánrových klišé. Na druhou stranu však potěší využití světla a tmy, se kterým si tvůrci poměrně výrazně hrají. K povedeným vizuálům patří i výrazný záporák a efektivní lekačky. A vesměs kvalitní práci odvádí i herecké obsazení. Celkově tak Kostlivec patří k tomu kvalitnějšímu, co mohou dnešní horory nabídnout.

• Hodnocení