Recenze Nic ve zlým: Drama o mladých queer imigrantech řeší moc témat najednou a zaráží svou přehnanou otevřeností
(Foto: M-Appeal)
Jak těžké to mají přistěhovalci, kteří se snaží usadit ve zcela neznámém prostředí?
Jedná se o režisérský debut mladého filmaře Faraze Shariata. Inspirací mu byl především jeho vlastní život. V popředí jsou témata jako přistěhovalectví, homosexualita a obecně hledání vlastní identity během dospívání i v cizí kultuře. V roce 2020 získalo drama cenu Teddy Award za nejlepší queer snímek na festivalu Berlinale, v Česku zase vyhrálo hlavní soutěž na festivalu Mezipatra.
Parvis je synem íránských imigrantů, kteří ještě před jeho narozením přišli do Německa. Okolí mu dává často najevo, že tam nezapadá. Ve volném čase chodí na divoké večírky a užívá si sex s neznámými muži. Když ho odsoudí za krádeže v obchodě, je nucen pracovat v přistěhovaleckém centru. Zde potkává dva sourozence – přátelskou Banafshe a poněkud stydlivého Amona. Společně si pak užívají zdánlivě bezstarostné léto a Parvis se stále více sbližuje s Amonem. Sourozencům však neustále hrozí, že jim německé úřady neudělí azyl…
Silnou stránkou filmu jsou především přesvědčivé herecké výkony.Silnou stránkou filmu jsou především přesvědčivé herecké výkony. Herec Benny Radjaipour jako Parvis a Eidin Jalali v roli Amona tvoří překvapivě citlivé duo. Více dynamiky tomu dodává Banafshe Hourmazdi, jejíž scény rozhýbávají celý děj a dodávají mu onu zvláštní veselost. Pokud máte sourozence, můžete se navíc snadno ztotožnit s pocity Banafshe a Amona, protože jejich vztah působí dost reálně.
Věrohodní jsou i rodiče Parvise, což je dáno tím, že jde o skutečné rodiče samotného režiséra. Díky tomu jim opravdu věříme, když povídají o tom, jak těžké bylo usadit se v Německu a vypracovat se tam, kde jsou. Navzdory tomu se ani po třiceti letech necítí v Evropě komfortně a přemýšlí o návratu do své rodné země. Ačkoliv to nejsou profesionální herci, scény s nimi mají silnou atmosféru.
Zvláště ke konci postavy přestávají být pouze součástí příběhu, ale navazují přímý kontakt s divákem. Upřenými pohledy do kamery ho vybízí, aby si na zmíněné problémy udělal svůj vlastní názor. Tomu odpovídá i změna natáčení – najednou nesledujeme tváře v detailu v přítmí, ale stojí třeba uprostřed přírody a obraz je zabírá zdálky.
Přidanou hodnotou, která však může kdekoho až vyděsit, je naprostá otevřenost ohledně sexuality. Sledujeme například dost detailně, jak má Parvis styk s náhodnými muži. Nejděsivější na tom je skutečnost, že je to akt oproštěný od jakýchkoli emocí. V jedné příliš dlouhé scéně si zase sám dopřává anální sex. I když to pro někoho může být běžná součást sexuálního života, ne všichni diváci se na to touží dívat. V někom to dokonce může vyvolat vlnu studu nebo odporu.
Film je specifický i z hlediska hudebního doprovodu. Různé skladby často dotvářejí celkový dojem – třeba na diskotéce nebo když partička ústředních hrdinů jen tak blbne na ulici. Právě v těch chvílích snímek působí spíše jen jako nějaký videoklip k písni.
Nic ve zlým se pouští hned do několika závažných problematik najednou – řeší imigraci, sexualitu, empatii a hledání sebe sama. Kvůli tomu nejspíše zaujme více publikum, které má k těmto tématům bližší vztah. Nicméně autor si toho vzal příliš najednou, takže to působí chvílemi tak, že je toho prostě moc. Ona přímočarost v oblasti sexuálního života může diváka zbytečně odradit. Je otázkou, zda je tento zvláštní trend tou správnou cestou. Mnoho věcí se dá demonstrovat jemněji. Ona pobuřující upřímnost může na druhou stranu někoho naopak fascinovat. Začínající režisér však tímto dílem ukázal, že má talent zajímavě poukazovat na nepříliš probíraná témata a nejspíše o něm ještě uslyšíme.
A co si o tom všem myslíš ty?
Ještě zkontrolovat nádobíčko a jde se na to!
„Všechno nejlepší k narozeninám!“
Nic ve zlým / Wir
Nic ve zlým se pouští hned do několika závažných problematik najednou – řeší imigraci, sexualitu, empatii a hledání sebe sama. Kvůli tomu nejspíše zaujme více publikum, které má k těmto tématům bližší vztah. Nicméně autor si toho vzal příliš najednou, takže to působí chvílemi tak, že je toho prostě moc. Ona přímočarost v oblasti sexuálního života může diváka zbytečně odradit. Je otázkou, zda je tento zvláštní trend tou správnou cestou. Mnoho věcí se dá demonstrovat jemněji. Ona pobuřující upřímnost může na druhou stranu někoho naopak fascinovat. Začínající režisér však tímto dílem ukázal, že má talent zajímavě poukazovat na nepříliš probíraná témata a nejspíše o něm ještě uslyšíme.
- Hodnocení