Recenze Ulička přízraků: del Toro si to jako obvykle udělal po svém

Minulost nemůžeme změnit, ale musíme s ní žít. 

Guillermo del Toro přichází s nabídkou kvalitní noir podívané. Z nějakého důvodu nám jí chce dopřát tolik, že má film 151 minut, což je docela výzva. Ulička přízraků byla inspirována stejnojmenným románem a filmem z roku 1947, ale pro většinu diváků tohle bude zcela nový příběh. Není divu, že se odehrává na přelomu 30. a 40. let, ve vzduchu visí následky hospodářské krize, ale oko zase potěší art deco i elegantní móda. 

Setkáváme se s hlavním hrdinou Stanem (netradičně v dost nepříjemné roli Bradley Cooper), který za sebou spálí mosty (nebo domy), a začíná znovu od nuly. Připlete se k cirkusu, kde získá práci, a na jedné atrakci symbolicky vstoupí do chřtánu ďábla. Ani po desítkách minut si nejsme Stanovým rozporuplným charakterem moc jisti, a to byl také záměr. Snímek ale opravdu začíná, až když se spojí s nevinnou Molly (Rooney Mara) a nabízí jí lepší život, oba si přece zaslouží víc, a tak opustí tato dvojice cirkus a vyráží dobýt svět. 

Ze špíny se přemisťujeme do blyštivé záře New Yorku, ale jak už jsme asi pochopili, Stan nikdy nepovažuje lidi okolo za sobě rovné a partnery, spíše jen prostředky k tomu, aby dosáhl svého. Tomu také odpovídá jeho číslo, které předvádí bohatému publiku jako mentalista s nadpřirozenými schopnostmi. Lidi přitahuje a fascinuje. Proč? Protože “každý chce být odhalen” a každý měl v životě někoho, kdo ho potrápil a už nežije. Stan chce být v tomhle řemesle opravdový mistr, chce moc a celý život hledal něco, v čem by byl skutečně dobrý. To ještě neví, že jeho hledání prozatím není u konce a na svou odpověď si bude muset počkat do konce filmu, kdy se kruh důmyslně uzavře. 

Molly už rozhodně není elektrizující hvězdou vlastní show, ale pouhou asistentkou s pěknou tvářičkou, která jen přihrává Velkému Stantonovi. A to vlastně vystihuje celou její postavu, je vždy na pozadí a navzdory své čisté duši její osud nezaujme, tohle totiž není příběh o lásce. A Mollyin osud je zpečetěn, když na scénu vpluje uhrančivá psycholožka, doktorka Lilith Ritter (Cate Blanchett). Ta se Stanem vymyslí nebezpečný plán, jak pozvednout jeho umění na vyšší úroveň a získat tak ještě víc moci a především peněz. Netřeba prozrazovat více, než že tady se příběh vrhá po hlavě do hodně temných uliček.

Výhodou i nevýhodou filmu je samozřejmě stopáž. Co se jí týče, Ulička není ani tak ulička, jako spíš tříproudá dálnice.Výhodou i nevýhodou filmu je samozřejmě stopáž. Co se jí týče, Ulička není ani tak ulička, jako spíš tříproudá dálnice. Kdo se do příběhu ponoří a bude z něj nadšený, ten si asi vychutná každou minutu. Pokud to ale není film podle vašeho gusta, samozřejmě bude náročné mu obětovat dvě a pul hodiny života. 

Tak jako byl del Toro v minulosti odvážný, tady jede celkem na jistotu a servíruje nám jednu líbivou scénu za druhou s pomocí lehce napínavého příběhu. Konec je mrazivý, ale že by šokující? To ne. Mimochodem scénář napsal del Toro se svou životní partnerkou Kim Morgan. Přes všechny krásné záběry zůstává cynický snímek emocionálně vykostěný, a přežít či si užít 151 minut bez nějakého zájmu o osud hrdinů, to je celkem těžké. Navíc hlavní postava zůstává často v pozadí ostatních. V dalších rolích se blýskne pár oslňujících hvězd: Toni Collette, Richard Jenkins, Ron Perlman a Willem Dafoe.

Že natočil del Toro vizuálně oslnivý snímek, to není žádné překvapení, ale stále je potřeba to uznat. Užijeme si prostředí, špinavé a potemnělé i luxusní a zářivé, kostýmy, či světla, která podtrhují každý rys ve tváři hrdinů. I přes různorodé postavy a působivé herecké výkony však snímek nebudí emoce a samolibá délka stopáže tomu už vůbec nepomůže. Je to působivý příběh o tom, jak se hrdinové snaží důmyslně přechytračit jeden druhého, ale že by nám na nich záleželo, toho by snímek nedocílil, ani kdyby trval týden.

„Pojďme spolu dobýt svět. Můžeš mi pomáhat!“

„Chceš si zdřímnout?“

„Ach ano, cítím tu přítomnost… hromady peněz…“

75%

Ulička přízraků / Nightmare Alley

Že natočil del Toro vizuálně oslnivý snímek, to není žádné překvapení, ale stále je potřeba to uznat. Užijeme si prostředí, špinavé a potemnělé i luxusní a zářivé, kostýmy, či světla, která podtrhují každý rys ve tváři hrdinů. I přes různorodé postavy a působivé herecké výkony však snímek nebudí emoce a samolibá délka stopáže tomu už vůbec nepomůže. Je to působivý příběh o tom, jak se hrdinové snaží důmyslně přechytračit jeden druhého, ale že by nám na nich záleželo, toho by snímek nedocílil, ani kdyby trval týden.

• hodnocení