Recenze: Tajemství staré bambitky 2 cílí na zajeté principy a nostalgii, s prvním dílem se zařadí mezi vánoční stálice
Pohádek není nikdy dost.
V roce 2011 v čase vánočním ovládla televize pohádka Tajemství staré bambitky. Na zdejší poměry netypicky emočně i hudebně nabitá a originální příběh s tehdy stále ještě začínajícím zpěvákem Tomášem Klusem v hlavní roli si i přes rozporuplná kritická hodnocení získal srdce mnoha dětských i dospělých diváků. O téměř 10 let později se celý tvůrčí tým vrací na místo činu, a pokouší se, tentokrát v kinoverzi, opět získat pozornost českého publika.
Posouváme se o několik let v čase dopředu. Král Jakub (Klus) a jeho žena Anička (Kamila Janovičová) se i přes znalecké nedostatky snaží poctivě a úspěšně vládnout, utápí se však v přílišné důvěřivosti a podvodech. Navíc vychovávají energickou dceru Johanku, které ve zvídavosti nedá spát, kam se poděl loupežník Karaba (Ondřej Vetchý). Ten již pověsil loupežnické řemeslo i bambitku na hřebík a slouží království jako poctivý hrnčíř. Karabův návrat vynutí nejen nutnost pomoci dceři Aničce a zeti Jakubovi, ale především setkání s lídryní sousední země, královnou Julií (Veronika Khek Kubařová), která se ocitla pod vlivem nechvalně proslulých rádců Ference a Lorence (Miroslav Vladyka a Jiří Lábus).
Ačkoliv se desetiletá pauza zdá jako příliš velká, je to právě opak, který film z repetice principů prvního dílu zachraňuje. Návrat oblíbených postav pro diváky, kteří v roce 2011 příběh Jakuba, kuchtíka s královským pasem, sledovali v televizní premiéře, působí s příjemnou nostalgií. Ty z nich, kteří se k jedné z nejúspěšnějších pohádek minulého desetiletí dostali v průběhu dalších let, zaujímá místo klasickým principem českého výpravného princeznovského příběhu.
Motiv lásky je, stejně jako v prvním díle, důležitým faktorem, i když tu je mírně upozaděn.Motiv lásky je, stejně jako v prvním díle, důležitým faktorem, i když tu je mírně upozaděn. Režisérovo rozhodnutí sledovat tři dějové linky současně je odvážné, ale chybí mu schopnost udržet mezi nimi plynulý chod a spád. Linka krále Jakuba a Aničky navíc končí bezvýsledně, princip vítězství dobra nad zlem je tentokrát převážně symbolický a můžeme se tak jen ptát, kam se královské problémy vlastně vytratily.
Nejvíce prostoru zde dostává právě dějová linka exloupežníka Karaby. Ten zde opět svádí souboj se svým starým já. Řešení palčivých, intimních otázek z minulosti ale v pohádce, která stále cílí převážně na nejmladší diváky, působí mírně nepatřičně. Není to ale v zásadě na škodu.
Co zamrzí podstatně více je hudební doprovod pohádky. Jakkoliv můžou amatérští i profesionální hudební kritici tvorbu Tomáše Kluse hanit, písněmi z prvního dílu si zpěvák získal srdce diváků po celou dobu filmu a u mnohých z nich i na následující hudební kariéru. K novému snímku složil doprovod zpěvák Václav Noid Bárta, který skladbám dodal výrazný popový nádech, zavádějící je do až zarážející pompéznosti. Písně, k „bambitkové“ sérii neodmyslitelně patří, zde jak hudebně, tak vizuálně připomínají více videoklipy. Klus zde navíc performuje jen málo z nich, prostor dostává až v úplném závěru, kde je pompéznost dovedena do finálového konce, kde opět dobro vítězí nad zlem, a zajeté principy českých pohádek tak nejsou porušeny.
Pokračování Tajemství staré bambitky poctivě následuje to, co dělalo první film úspěšným. Nabízí romantický, pro nejmenší napínavý příběh, který ale díky zmatečnému prolínání tří dějových linek často vyústí v nepochopení. Na obrazovkách v čase vánočním se dozajista neztratí, kinoprodukce ale působí místy zbytečně – komornější televizní zpracování prvnímu dílu slušelo podstatně víc.
Královská rodina má nového člena
A hrnčíře navštíví královna ze zahraničí
A o co se lotři pokusí tentokrát?
Tajemství staré bambitky 2
Pokračování Tajemství staré bambitky poctivě následuje to, co dělalo první film úspěšným. Nabízí romantický, pro nejmenší napínavý příběh, který ale díky zmatečnému prolínání tří dějových linek často vyústí v nepochopení. Na obrazovkách v čase vánočním se dozajista neztratí, kinoprodukce ale působí místy zbytečně – komornější televizní zpracování prvnímu dílu slušelo podstatně víc.
- Hodnocení