Recenze Belfast: Tento film nám toho mohl hodně vyjasnit. Kdyby býval chtěl

Tak trochu Roma Kennetha Branagha.

Každý člověk chce vyprávět svůj životní příběh a u velkých režisérů to dopadá tak, že z tohoto nutkání vznikne film. Máme příležitost nahlédnout za oponu událostí v Severním Irsku v roce 1969 očima devítiletého Buddyho (Jude Hill), jehož osudy jsou čistě náhodou podobné dětství Kennetha Branagha. Chce nám vyprávět o obětech, které musela jeho rodina, stejně jako spousta dalších v okolí, přinést. Ale kvůli dětské perspektivě se nikdy nedostaneme k jádru problémů, a tak situaci neporozumíme o moc více než on tehdy. Buddy je z protestantské rodiny, ale mezi svými milými sousedy má i katolíky, kteří se stanou terčem brutálních útoků. A i ti, kteří si nechtějí vybrat stranu, už brzy nebudou mít na výběr. Dříve idylické prostředí se stává každým dnem nebezpečnějším, a o pracovních příležitostech si už mohou běžní lidé nechat leda zdát.

Příběh vystrašeného dítěte, které se snaží žít svůj život okolí navzdory, by se mohl odehrávat kdekoliv.Příběh vystrašeného dítěte, které se snaží žít svůj život okolí navzdory, by se mohl odehrávat kdekoliv. Přináší společné téma pro diváky: dětství, neporozumění komplikovaného a měnícího se světa kolem. To je možná ale také hlavní problém: kde že je ten příběh Belfastu a jeho obyvatel? Situace vypadá tak zkresleně, že dokud máma nezmíní, že kolem umírají lidé, ani to netušíme, protože do té doby jsme viděli jen jednu vyhrocenou scénu agresivního davu a jednu ránu pěstí. Černobílý snímek vykresluje stejně černobíle i postavy. Skoro všichni jsou veskrze dobří, i když jsou třeba katolíci, a pak je tu jeden osamocený darebák, který se občas přijde mračit na tatínka. Jamie Dornan v postavě otce celkem zaniká, ostatně na scéně se zas tak často neukáže, protože jeho postava musí jezdit za prací do Anglie. Osamocenou hlavou rodiny je matka v podání Caitriony Balfe, která Dornana válcuje. Ještě roztomilejší postavy, než dětští hrdinové, jsou bezpochyby prarodiče, jejichž ztvárnění dotáhnou k dokonalosti Judi Dench a Ciarán Hinds. Přestože jsou fantastičtí a jejich interakce, pošťuchování a průpovídky neskutečně milé, ani skrze ně nás nedokáže Branagh emocionálně rozsekat. A když se mu to nepovede s nimi, pak už je to vážně marné.  

Nutně se nám vybaví Roma Alfonsa Cuaróna, ať už kvůli osobnímu příběhu slavného filmaře, černobílému zpracování, či skrze příběh rodiny, která bojuje s vlastními problémy na pozadí převratných historických událostí. Ovšem kvalitami i náladou jsou si velice vzdálené, krom toho volba černé a bílé je tak trochu laciná snaha o automatické vymáčknutí pocitu nostalgie z diváka. Kdyby byl film nedejbože barevný, tak bychom nejspíš nepochopili, že se odehrává v minulosti. Alespoň že se Belfast nesnaží Romu dohnat i nekonečnou stopáží. Ovšem se svým pojetím si neporadí stejně suverénním způsobem. Co se nám vlastně snaží říct? Násilí, náboženství, politika, to se tu objevuje jen zřídka, i když o tom to celé vlastně má být. Patřičná opatrnost byla ale pravděpodobně nutná k získání sedmi oscarových nominací. Ale vážně, je tohle materiál na úrovni nadčasového dojáku? To ani náhodou. 

Možná se příběh dotkne těch, kteří měli osud podobný. Pochopí hrdiny a jejich oddanou lásku k místu, kde vyrostli, k jejich domovu, který se teď stal nebezpečným pro všechny. Ale že by se tu povedlo zpracovat látku tak, aby svým posláním oslovila diváky z různých koutů světa, to ne. A přitom se možná právě o to Branagh snažil soustředěním se na dětského hrdinu, protože pokud máme stoprocentně něco společného, pak to, že jsme všichni byli dětmi.

Drama Severního Irska ve zcela nedramatickém snímku. Film na základě historických událostí s tématikou národa, který se rozdělí na dva tábory, ať už z jakkoli pitomého důvodu, by mohl být tak krásně a bolestivě aktuální! Jenže Branagh se z problematiky snaží vybruslit natolik diplomaticky, že vlastně nesdělí nic, hlavně že dostane nominaci na Oscara. Je právě tohle zpracování příběhu Belfastu, které si toto město zaslouží?

„Bože, tady je ale nuda, nemohlo by se tu něco dít?“

„Babi, ty všechno vidíš černobíle.“

„Bio prací prášek mi domů tahat nebudeš, nejsem žádná eko matka!“

65%

Belfast

Drama Severního Irska ve zcela nedramatickém snímku. Film na základě historických událostí s tématikou národa, který se rozdělí na dva tábory, ať už z jakkoli pitomého důvodu, by mohl být tak krásně a bolestivě aktuální! Jenže Branagh se z problematiky snaží vybruslit natolik diplomaticky, že vlastně nesdělí nic, hlavně že dostane nominaci na Oscara. Je právě tohle zpracování příběhu Belfastu, které si toto město zaslouží?

• Hodnocení