Recenze Betlémské světlo: Osvědčené svěrákovské motivy se vrací, jen už nejsou v té úplně nejlepší možné formě
(Foto: Biograf Jan Svěrák)
Spisovatelův vnitřní svět je nikdy nekončící přehlídka nápadů, postav a zápletek.
Zdeněk Svěrák znovu spojil síly se svým synem Janem a vznikl další film z dílny tohoto velmi schopného dua. Navíc se k nim připojili i další členové tohoto rodu. Scénář je na motivy tří povídek Zdeňka Svěráka, které se proplétají dohromady. O autobiografické prvky rozhodně není nouze. Zvláštností je, že se tentokrát dostáváme až za hranice reálného světa.
Slavný spisovatel Karel Šejnoha začíná mít s přibývajícím věkem potíže s dopsáním svých povídek. Jednotlivé postavy mu nedají pokoj, dokud se jim nezačne věnovat a nedopíše jejich příběh. Fotograf Matěj usiluje o přízeň lékárnice Venduly. Pan Bohumil po něm žádá zázrak pro svého syna a automechanik Bakalář chce naplno rozjet svou léčitelskou praxi. Zatímco jeho manželka by si ze všeho nejvíce přála, aby s ní konečně taky trávil nějaký čas.
Děj ve skutečném světě nehraje v tomto případě tak podstatnou roli. Ukazuje stárnoucí pár důchodců, který si k sobě i po tolika letech musí hledat cesta. Protože ani ta nejlepší manželství nedrží tak dlouho sama od sebe, na vztazích se musí pracovat neustále. Důležitější však je, co se děje s dílčími postavami z příběhů. Ty celkem nevybíravě vstupují do života spisovatele.
Jednotlivé pasáže jsou plné různých fantazijních prvků. Velký důraz je kladen také na barvy a symboly, které působí na naše podvědomí.Sami tvůrci říkají, že se jedná o magický realismus. Jednotlivé pasáže jsou plné různých fantazijních prvků. Velký důraz je kladen také na barvy a symboly, které působí na naše podvědomí. Při něčem takovém hrozí, že se příběh může tak nějak ztratit, což se ale v tomto případě naštěstí nestalo. I když chvílemi možná trochu bloudíme společně s autory. Každopádně je to přesně ten typ filmu, na který se můžete podívat i víckrát a pokaždé tam najdete něco nového.
Když už zfilmovat něco takového, tak se vší pompou. V téměř každé roli se objeví nějaká známá osobnost. V protikladu s hlavním hrdinou si jeho velmi praktickou manželku opět zahrála Daniela Kolářová, která má s touto polohou zkušenosti už z Vratných lahví. Vášnivý vztah fotografa a lékárnice předvedli Vojtěch Kotek a Tereza Ramba. Manžele vychovávající syna s Downovým syndromem ztvárnili Vladimír Javorský a Jitka Čadek Čvančarová. Mechanika spravujícího auta i lidské duše si zahrál Ondřej Vetchý. Pohřebáky s černým humorem si zase střihli Miroslav Táborský a Jan Budař.
Ve snímku lze nalézt mnoho motivů, se nimiž se dokáže člověk ztotožnit. Kdo nikdy netoužil získat přízeň nějaké osoby? A kdo si nikdy nepřál, aby se nějaké jeho životní trápení vyřešilo zázračně samo? Oproti předchozím dílům obsahuje toto více myšlenek na stáří a smrt. Což je pochopitelné, ale někdy to může působit až moc morbidně. Zvlášť ve scénách, kde si hlavní postavy chodí zkoušet lehat do rakve.
Nicméně vše obsahuje laskavý humor, který je Zdeňku Svěrákovi vlastní. A dokážou ho pochopit jak mladší, tak starší generace. Čím dál tím více se zdá, že převést takový humor na plátna kin jen tak někdo nedokáže. Ostatní tvůrci si naneštěstí neuvědomují, že s vulgarismy se musí šetřit, aby měly v daných chvílích potřebnou váhu! Rovněž si jen málokdo dokáže v dnešní době tak vtipně hrát s českým jazykem. A není vůbec potřeba do něj plést nekreativní anglické výrazy.
Některé scény by někdo mohl nařknout ze sexismu a nebyl by tak daleko od pravdy. Ale právě ona lechtivost také neodmyslitelně patří ke stylu autora. Navíc ukazuje často skutečné smýšlení lidí, ne nějaký nedosažitelně neutrální ideál. Nicméně i tuto skutečnost si tvůrci uvědomují a nebojí se být v tomto i dalších ohledech sebekritičtí. Byť to k ničemu dalšímu nevede.
Betlémské světlo se vrací s prověřenými motivy Zdeňka Svěráka. Tentokrát jde však ještě dále a velká část se ambiciózně odehrává ve snovém světě. Tři různé příběhy v jednom filmu se však občas vzájemně nechtěně ruší. Nejde ani tak o děj jako spíš o kupení jednotlivých postav na sebe, z nichž každá má jiný cíl. To může bohužel někdy být pro diváka zdlouhavé. Zvlášť ze začátku totiž trvá, než si na tento odlišný styl vypravování zvykne. Nejenom kvůli nastíněným vztahovým problémům seniorského páru, pomalejšímu tempu a typicky svěrákovskému humoru se snímek bude pravděpodobně více zamlouvat staršímu publiku. Zároveň má však co nabídnout i mladší generaci, pokud se do něj dokáže alespoň trochu ponořit. Ačkoliv se nejedná o úplně nejlepší dílo z produkce Svěráků, pořád stojí poměrně vysoko nad českým filmovým průměrem.
„Přijde mi, že jsem dost plochá postava…“
„Hm, hezký výlet. Pojeď už prosím tě radši domů…“
„Kdyby ta dáma přestala dýchat, tak na mě houkněte.“
Betlémské světlo
Betlémské světlo se vrací s prověřenými motivy Zdeňka Svěráka. Tentokrát jde však ještě dále a velká část se ambiciózně odehrává ve snovém světě. Tři různé příběhy v jednom filmu se však občas vzájemně nechtěně ruší. Nejde ani tak o děj jako spíš o kupení jednotlivých postav na sebe, z nichž každá má jiný cíl. To může bohužel někdy být pro diváka zdlouhavé. Zvlášť ze začátku totiž trvá, než si na tento odlišný styl vypravování zvykne. Nejenom kvůli nastíněným vztahovým problémům seniorského páru, pomalejšímu tempu a typicky svěrákovskému humoru se snímek bude pravděpodobně více zamlouvat staršímu publiku. Zároveň má však co nabídnout i mladší generaci, pokud se do něj dokáže alespoň trochu ponořit. Ačkoliv se nejedná o úplně nejlepší dílo z produkce Svěráků, pořád stojí poměrně vysoko nad českým filmovým průměrem.
- Hodnocení