Recenze René – Vězeň svobody: Třeštíková ve svém časosběrném projektu už podruhé úspěšně zachycuje upřímný obraz bývalého vězně

René to nevzdává.

Helena Třeštíková se v roce 1988 rozhodla zaměřit na osud tehdy sedmnáctiletého René Plášila, který se již v té době ocitl ve vězení, což ho bohužel nepustilo po zbytek jeho života. Reného eskapády slavná dokumentaristka sledovala dvacet let, až po rok 2008, kdy pak také vydala stejnojmenný film. A tento nenapravitelný recidivista a spisovatel René Plášil, který okradl i samotnou Třeštíkovou, se nyní vrací v nejnovějším dokumentu, kde ho režisérka spolu s kameramanem sledovali po dalších třináct let až do jeho padesátých narozenin.

Plášilův život nabízí jedno překvapení a zvrat za druhým, když už si konečně myslíme, že jde všechno k lepšímu, ve střihu o pár měsíců později se René opět ocitá ve vězení nebo má nějaký nový problém.René se tak stal historicky dokumentárně nejdéle sledovanou osobou. A není divu proč. Je jasné, proč se k němu Třeštíková zase vrací. Plášilův život totiž nabízí jedno překvapení a zvrat za druhým, když už si konečně myslíme, že jde všechno k lepšímu, ve střihu o pár měsíců později se René opět ocitá ve vězení nebo má nějaký nový problém (většinou je to ale to vězení). Třeštíkové navíc hodně hraje do karet, že její titulní protagonista je neotřelý, osobitý a zkrátka autentický tak, jak jen to on sám umí. To vše tak činí celkovou podívanou zajímavější a drží divákovu bezprostřední pozornost.

A to i vzhledem k tomu, že má snímek trochu pomalejší rozjezd, za což ale vlastně autorka nemůže, pracuje s tím, co jí život nabídl. I přesto je však dokument z dějového hlediska nabitý a rozhodně nenudí. René a jeho život zkrátka umí zaujmout a neustále nanovo překvapovat, v tom opravdu nezklame.

Třeštíková si navíc dokáže zanechat odstup a nadhled, do děje nijak sama nezasahuje, díky čemuž nabízí upřímný a objektivní film. Její přítomnost ve filmu vůbec nepociťujeme, i když je jasné, že za kamerou tam vždy byla. Třeštíková tak nechává volný průchod událostem, do ničeho nezasahuje a nechává na divákovi, ať si udělá vlastní názor.
Režisérsky a scenáristicky tak dovede vykouzlit záživnou podívanou. Ví, ve kterém okamžiku přestat, a kdy se zase vrátit. Snímek je tak nastříhaný opravdu zdařile a nabízí v tomto ohledu kompaktní příběh s úderným koncem, který tvůrčímu týmu i Renému opravdu naservíroval sám život.

V neposlední řadě stojí za pochvalu i kamera, která se umí zaměřit na správný detail. Kameraman David Cysař odvádí opravdu kvalitní práci a skrz svůj stroj vypráví i vizuálně působivý příběh. Jeho záběry tak dodávají ději tu správnou atmosféru.

René – Vězeň svobody je v závěru zajímavým dokumentem, který stojí za to vidět, a to ať už jste viděli první snímek z roku 2008 nebo ne. Helena Třeštíková totiž činí svůj nový film dostupný všem, je srozumitelný i bez znalosti toho předchozího. A to hodně znamená. Navíc René Plášil je opravdu vděčný objekt pozorování a jeho život stojí za to sledovat, režisérka zkrátka věděla, proč se k němu vrátila. Vyprávění má navíc spád, strukturu a Reného eskapády drží pozornost. Třeštíková tak znovu ukazuje, proč je na poli časosběrných dokumentů unikátem.

René na premiéře stejnojmenného dokumentu z roku 2008.

Jaký bude jeho další krok?

Blednoucí tetování „Fuck of people“ se stalo jeho poznávacím znakem.

75%

René - Vězeň svobody

René – Vězeň svobody je v závěru zajímavým dokumentem, který stojí za to vidět, a to ať už jste viděli první snímek z roku 2008 nebo ne. Helena Třeštíková totiž činí svůj nový film dostupný všem, je srozumitelný i bez znalosti toho předchozího. A to hodně znamená. Navíc René Plášil je opravdu vděčný objekt pozorování a jeho život stojí za to sledovat, režisérka zkrátka věděla, proč se k němu vrátila. Vyprávění má navíc spád, strukturu a Reného eskapády drží pozornost. Třeštíková tak znovu ukazuje, proč je na poli časosběrných dokumentů unikátem.

• Hodnocení