Recenze Nene: Dekonstrukce pojmu UFO na ‚divokém západě‘. Jedinečný Jordan Peele prostřednictvím kritiky lidstva dává přírodě sílu
(Foto: Universal Pictures)
Nope. No chance. Nope.
Bezpochyby nejočekávanější hororová událost roku udeřila na česká kina. Třetí snímek současného mistra hororu Jordana Peela se zaměřuje na podivné události na nebi. A jak je už u vyzdvihované tvorby tohoto Afroameričana zvykem, nebude to s nimi až tak jednoduché.
Po netradiční rodinné oslavě v režisérově debutu Uteč (2017) a nepovedené dovolené v druhém filmu My (2019) se tentokrát podíváme do vysušených plání kalifornských hor. Na upadající farmě jsou chovatel koní OJ (Daniel Kaluuya) a jeho sestra Emerald (Keke Palmer) svědky nevysvětlitelných událostí na nebi, podobných těm, které před několika měsíci připravily o život jejich otce. Dají se úkazy na nebi racionálně vysvětlit, nebo rodinu čeká něco mnohem abstraktnějšího, než si kdy dokázala představit?
Ač to ze synopse třetího Peelova snímku zdaleka nepůsobí, v porovnání s předchozími počiny je Nene více přímočaré a expresivnější. Že oproti Uteč a převážně My dostaneme poněkud jinou podívanou je patrné od samotného začátku. Klaustrofobní dům u jezera a potemnělé podzemní uličky vystřídala nehostinná poušť, do popředí se dostávají funkční i nefunkční aspekty vztahu bratr a sestra, ze kterých v přímých i neverbálních výrazových prostředcích Kaluuya i Palmer těží naprosté maximum.
Nekompromisní vizuální kritiku bílé patriarchální společnosti, na kterou jsme z předchozích snímků byli zvyklí, odsouvá do pozadí deklasifikace vztahu člověka k přírodě.Nekompromisní vizuální kritiku bílé patriarchální společnosti, na kterou jsme z předchozích snímků byli zvyklí, odsouvá do pozadí deklasifikace vztahu člověka k přírodě. To, že je lidská chamtivost a neohleduplnost přímým viníkem klimatické krize je pro režiséra již akceptovaný fakt. Jordan Peele jde ale ještě dál. Požaduje vyřešení nevyřčené otázky: jaké právo náleží lidstvu stále kontrolovat existence z nejvyšších pozic, když za jeho panování dospěl svět do této drastické fáze? A kdo si toto panování má stále nechat líbit?
Brilantní Peelova mysl nám tuto kritiku zprostředkuje dvěma cestami. První z nich je deklasifikace zaběhlého pojmu UFO, tedy „unidentified flying object“. Společenská představa o tom, co se za těmito objekty skrývá, je zde postupně kompletně rozebrána a přetavena v novou, originální a netypickou hru na kočku a myš. Protože kdo je tu vlastně ten pravý predátor? Vyšší rozpočet v tomhle nabízí vygradovanou epickou podívanou, kterou si režisér dovolil natočit ve formátu IMAX. Již dopředu toužil natočit „spektákl“, a kde jinde ho ukázat než na plátně?
Druhou cestou je pak odveta přírody samotné, která je zde (opět překvapivě přímočaře) zprostředkována explicitně a brutálně pomocí vedlejší a zčásti i retrospektivní dějové linky. Po tragickém natáčení komediální show, které byl vedoucí ranče Ricky „Jupe“ Park (Steven Yeun) přímým účastníkem, se showman pokouší na ranči vedle sourozenců Haywoodových o „kontrolu živlů pomocí kontroly živlů,“ tentokrát koní. Že je tato snaha patetická si uvědomí, až když bude pozdě.
Tísnivá atmosféra, kterou Jordan Peele mistrně ovládá, tak jako ve většině hororových snímků funguje nejlépe se skrytou hrozbou. Tedy první část filmu, kdy se prostřednictvím kamer na farmě dozvídáme, že možná něco tam nahoře opravdu bude, je komornější a intenzivnější. I přes poměrně značnou proměnu stylu v závěru ale film nesklouzne do stejnorodosti, gradace do velkolepého finále naopak funguje kompozičně i vizuálně. I přesto je ale z vývoje snímku společně s ohlédnutím na předchozí střídmější filmy patrné, že komorní styl natáčení u Peela funguje lépe a sebejistěji.
Nene je velké ano. Ano pro malý velký spektákl jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti, ano i pro důstojnou poctu velikánům žánru Stevenu Spielbergovi či M. Night Shyamalanovi. Tak jako u předchozích filmů se Peele neubrání občasným přešlapům a nesrovnalostem ve scénáři, ty se však ztrácí v jedinečné a originální redefinici UFO hororového žánru. A dokazuje, že v hledáčku kritiků ještě dlouho zůstane.
I’m gonna take my horse to the Old Town Road…
Kdo si zahrává s kontrolou…
Blízká setkání? Možná až moc.
Nene / Nope
Nene je velké ano. Ano pro malý velký spektákl jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti, ano i pro důstojnou poctu velikánům žánru Stevenu Spielbergovi či M. Night Shyamalanovi. Tak jako u předchozích filmů se Peele neubrání občasným přešlapům a nesrovnalostem ve scénáři, ty se však ztrácí v jedinečné a originální redefinici UFO hororového žánru. A dokazuje, že v hledáčku kritiků ještě dlouho zůstane.
- Hodnocení