Recenze Jedna sekunda: Hluboký lidský příběh diváka tak nedostane, protože ho hned ze začátku odradí forma vypravování

Když člověk o něco přijde, může najít něco jiného.

Dlouho se nestalo, že by čínský snímek tak okouzlil širokou veřejnost. Poprvé měl být představen na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu v roce 2019. Jenže byl ještě před uvedením stažen a čínská cenzura nařídila, že musí být částečně přetočen. Kvůli tomu se jeho uvedení do kin zpozdilo téměř o dva a půl roku. Navzdory tomu neztratil veškeré své kouzlo a dokázal si udržet ještě poměrně dost ze své původní podstaty.

Příběh se odehrává v Číně během kulturní revoluce.Příběh se odehrává v Číně během kulturní revoluce. Vězeň uteče z pracovního tábora, aby našel filmový záznam, ve kterém se na sekundu objeví jeho ztracená dcera. Potkává se s osiřelou dívkou Liu, se kterou se o kotouč neustále přetahují. Během toho k sobě ale postupně začínají nacházet cestu, protože jim oběma něco důležitého v životě chybí…

Každý ze zúčastněných má jiný důvod, proč touží po filmovém pásmu. Zatímco chudá Liu ho chce zrecyklovat a vytvořit z něj něco jiného, vězeň doufá, že v týdeníku zahlédne svou dceru. Promítač v kině, který si užívá v obci váženosti a přezdívá se mu „pan Biják“, chce zase dostát svému jménu, přinést lidem kulturní zážitek a doručit propagandistické sdělení.

Začátek vypravování se rozjíždí ve velmi rozvláčném tempu. Neznámý muž se pachtí depresivní pouští a neznáme jeho cíl. Stejně tak nevíme, jakou motivaci má dívka, která ukradne filmový pás. Minimálně první půl hodinu postavy nějak jednají, aniž bychom znali jejich pohnutky. Průměrného diváka to po nějaké době znudí, protože potřebuje znát alespoň nějaký kontext a je zvyklý dostávat ho často na zlatém podnose. I když se potom příběh rozjede více, ona nepříjemná pachuť totální nevědomosti už tak úplně neodejde.

Vizuální stránka je po celou dobu hodně pochmurná. Jednotlivé záběry neoplývají barvami, ale tak nějak splývají v jednotvárnou šeď. Ústřední postavy jsou navíc pokryté prachem a špínou a pohybují se po poušti nebo v betonových obydlích. I když právě v pouštních scénách může někdo vidět zvláštní krásu, která ho uchvátí, pokud jí dá člověk šanci.

Povedené jsou také scény, které zachycují práci s filmovým pásem. V minulosti nepředstavoval jen zdroj zábavy, ale propojoval lidi s okolním světem. Když se lidé mohli jednou za dva měsíce podívat na nějaký snímek, byla to ta největší událost v obci. Proto se s obrazovým materiálem nakládalo s největší možnou opatrností. To, jak se s ním pan Biják vyloženě mazlí, tomu jen přidává na vážnosti. Obzvlášť působivé jsou pak okamžiky, kdy vkládá pás do promítačky a obraz se přenáší na plátno.

Zvukové efekty v tomto případě nehrají tak velkou roli, respektive je důležitější jejich absence. Jediné, co ve vás zanechá největší, a ne úplně pozitivní dojem, je hlasitý záznam týdeníku, který se navíc opakuje hned několikrát za sebou. Postavy mezi sebou příliš nemluví, většinou jen tiše koukají nebo se domlouvají prostřednictvím výrazů v obličeji.

Drama Jedna sekunda je oslavou filmového umění, za kterou stojí režisér Yimou Zhang. Zároveň ale ukazuje, o jak mocný manipulační nástroj může jít, pokud se ho ujme někdo, kdo vytváří obsah s jasným cílem někoho ovlivnit. I když prošlo dílo cenzurou, je v něm stále dost patrná kritika čínského systému. Příběh se věnuje hlubokým lidským emocím, ale nedělá to patetickou formou. Škoda, že vleklý a nejasný začátek diváka pravděpodobně odradí natolik, že ztratí pozornost a jen těžko se nechá strhnout dalšími částmi. Po skončení navíc reálně hrozí, že upadnete do deprese, ze které se jen tak lehce nedostanete.

No, tak tyhle obrazy se na stylové stínítko vůbec nehodí…

K přežití v těžké době se musí naučit člověk tvrdě jednat.

Trocha kultury v každodenní šedi. 

50%

Jedna sekunda / One Second

Drama Jedna sekunda je oslavou filmového umění, za kterou stojí režisér Yimou Zhang. Zároveň ale ukazuje, o jak mocný manipulační nástroj může jít, pokud se ho ujme někdo, kdo vytváří obsah s jasným cílem někoho ovlivnit. I když prošlo dílo cenzurou, je v něm stále dost patrná kritika čínského systému. Příběh se věnuje hlubokým lidským emocím, ale nedělá to patetickou formou. Škoda, že vleklý a nejasný začátek diváka pravděpodobně odradí natolik, že ztratí pozornost a jen těžko se nechá strhnout dalšími částmi. Po skončení navíc reálně hrozí, že upadnete do deprese, ze které se jen tak lehce nedostanete.

• Hodnocení