Recenze: Slovo jako neporušitelný slib. Komorní příběh o mravní síle a slabosti stojí na brilantních hereckých výkonech

Co znamená dát někomu své slovo? 

Zasazení příběhu do období během či po okupaci Československa sovětskými vojsky je u tuzemských filmařů poměrně oblíbené. Po delší době se ale v kinech objevuje snímek, který, ačkoliv zasazen do třaskavé doby, okouzlí svou komorností, jednoduchostí a pozoruhodnou reflexí široké škály emocí.

Na začátku se seznamujeme s notářem Václavem (Martin Finger), poctivým a charakterním mužem, který se v okolí těší velké oblíbenosti a lidé ho berou jako mravní autoritu. Václav má totiž důležitou zásadu, které se drží v pracovním i osobním životě – jakmile dá někomu slovo, neporuší ho. Brzy ale přichází rok 1968. A Václav, který se do té doby jednoznačně odmítal přidat se ke komunistům, začne pod tlakem a ze strachu o budoucnost o svých zásadách pochybovat.

Motiv slova jako neporušitelného slibu, kterým se jedna bytost zavazuje druhé, se ale ve filmu promítá i jiným způsobem než skrze Václava. Podobně jako on slíbil, že neustoupí ze svého přesvědčení, dala mu slovo jeho žena Věra (Gabriela Mikulková), že mu bude oporou i v nejtěžších časech a nedopustí, aby se svých zásad vzdal. Postupem času se pevnou oporou rodiny stává právě ona.

Nový snímek režisérky Beaty Parkanové je inspirován příběhem jejích vlastních rodičů.Nový snímek režisérky Beaty Parkanové, který byl letos uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, je inspirován příběhem jejích vlastních rodičů. Parkanová si k němu také sama napsala scénář, což se v tomto případě ukázalo jako dobrá volba. Příběh s jednoduchou kompozicí i dějovou linkou poskytuje velký prostor hercům, kteří přesvědčivě přenáší divákům spletitou škálu nejrůznějších, někdy i těch nejméně nápadných a pod povrchem ukrytých, emocí.

Gabriela Mikulková autenticky ztvárňuje na první pohled pedantskou, silnou a nekompromisní ženu, která potřebuje mít nad vším kontrolu, na druhou stranu se jí daří divákům odhalit Věřiny strachy a slabosti. To samé pak Martin Finger, který je přesvědčivým notářem Václavem, stejně precizně jako morálně silné momenty ale dokáže ve tváři reflektovat nejistotu, strach, psychické potíže.

Ve vedlejších rolích příjemně překvapí Jenovéfa Boková nebo Petra Hřebíčková. Obzvlášť působiví jsou také Ján Jackuliak a Vladimír Polívka v roli zákeřných komunistických posluhovačů, kteří chodí Václava přesvědčovat o své pravdě. Jejich role přesvědčených pohlavárů vyvažuje Ondřej Sokol, který si ve Slovu zahrál člověka, který je ve straně ze strachu, nikoliv z přesvědčení a vypočítavosti.

Parkanová v minulosti režírovala například komedii Andílek na nervy nebo drama Chvilky. Předtím, než se začala věnovat natáčení, se věnovala literární tvorbě. V současné době připravuje film Světýlka, který by měl mít premiéru v příštím roce.

Že je v jednoduchosti krása se u Slova naprosto potvrdilo a není tedy divu, že si film z Varů odnesl první cenu za nejlepší režii a za nejlepší mužský herecký výkon. Přestože se v něm výrazných příběhových přesmyček a zvratů nedočkáme, okouzlí jeho osobitá poetika a komorní atmosféra, v níž mohou vyniknout klíčové myšlenky filmu. Parkanová tentokrát potěší i po stránce formy. Do filmu vložila několik „předělů“ v podobě analogových fotografií z předešlých scén, které pomáhají věrně vykreslit dobovou atmosféru.

Manželé si dali své slovo – v dobrém i zlém.

Poradili se doteď, poradí si i dál. 

Dokázat, že rodina a láska jsou silnější než nátlak režimu. 

90%

Slovo

Že je v jednoduchosti krása se u Slova naprosto potvrdilo a není tedy divu, že si film z Varů odnesl první cenu za nejlepší režii a za nejlepší mužský herecký výkon. Přestože se v něm výrazných příběhových přesmyček a zvratů nedočkáme, okouzlí jeho osobitá poetika a komorní atmosféra, v níž mohou vyniknout klíčové myšlenky filmu. Parkanová tentokrát potěší i po stránce formy. Do filmu vložila několik "předělů" v podobě analogových fotografií z předešlých scén, které pomáhají věrně vykreslit dobovou atmosféru.

• Hodnocení