Recenze: Poslední střih je vtipný, svěží, krvavý, a dělá si legraci sám ze sebe

Tahle zombie komedie je mnohem víc o filmování a rodině než o zombie.

Je zajímavé, když se režisér snímku, který získal pět Oscarů, pustí do remaku, a to ještě chaotické zombie komedie. Ale snímek je částečně o lásce k filmu jako takové, takže proč vlastně ne. Francouzský režisér Michel Hazanavicius tak dává najevo, že se nebojí pustit do nejrůznějších žánrů a rád se nechá inspirovat svými kolegy. Jeho snímek se od japonského (teprve pět let starého) originálu Naneživo liší jen nepatrně, je tedy určitou poctou původnímu dílu. Nejspíš tedy Hazanavicius usoudil, že látka je natolik dobrá, že není třeba ji měnit a eventuelně ničit. Proč ostatně měnit něco, co funguje.  

Film odstartuje v opuštěné budově, kde malý štáb natáčí film o zombie. Jeho režisér je svým dílem tak posedlý, že podle staré legendy vzbudí skutečné zombie, aby bylo jeho dílo autentičtější. Vyděšený štáb se v panice snaží zachránit si život. Je to pořádné béčko. Obraz, kamera i kostýmy jsou laciné, herecké výkony chatrné, dialogy a chování postav naprosto příšerné. Scénář je tak děravý, že by jím prostrčila hlavu zombie. To vše má ale své vysvětlení, které přijde po půl hodině, a začíná nová, jiným způsobem zábavná část Posledního střihu. Pokud originál neznáte a tohle zní jako film, který by vás mohl bavit a zároveň se chcete nechat co nejvíce překvapit, následující odstavec přeskočte.

To celé je vlastně film ve filmu a my se vracíme o pár měsíců zpět. Režisér Rémi (Romain Duris), kterého nejvíce charakterizuje přídavné jméno “levný”, dostane nabídku od japonské produkce na natáčení béčkového hororu, který se bude streamovat naživo bez střihu. Vše tak musí běžet jako po másle. Projekt je velmi riskantní, ale Rémiho skomírající kariéra potřebuje nakopnout a nepovedený projekt už ji asi hlouběji nepohřbí. Sledujeme realizaci snímku, projeví se tu osobní problémy členů štábu, stejně jako jejich ambice. Úspěch projektu závisí na každém ze zúčastněných, jejich schopnost improvizace i práce pod tlakem budou mít přímý dopad na výsledek. Když tedy padne první klapka, jede se naostro a není cesty zpět. Dočkáme se tak vysvětlení všech hrozných nesmyslů v původním krátkém snímku. Tedy ona by to byla hrůza i tak, ale pochopíme, že do osudů některých postav zasáhly problémy jejich představitelů, ať už průjem, alkoholismus, přehnané ambice, nebo problémy s produkcí. Trochu se stírá hranice mezi fikcí a realitou, tedy ne že by se i tentokrát objevili zombíci, ale herci začínají improvizovat a přebírají vládu nad svými postavami, někteří ji naopak zcela ztrácí. Vidíme tedy dvakrát to stejné v jiném kontextu a je to jízda.

Je to netradiční ztřeštěná komedie, ale stále poměrně chytrá.Humor je celkem prostý, soustředí se na situace vzniklé ze zmatku, stresu a neschopnosti lidí. Je to netradiční ztřeštěná komedie, ale stále poměrně chytrá. Vzhledem k tomu, jaké hrají postavy, je vtipné také obsazení Hazanaviciusovy skutečné manželky a dcery. V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout postavu Fatiha (Jean-Pascal Zadi), který se stará o hudební podkres zmateného filmu. Snímek je někdy příliš zdlouhavý, ale záměrně, aby prohloubil trapnost a zoufalství situace. Abyste ho pochopili, musíte být trošku trpěliví. Poslední střih dokáže opravdu hodně pobavit a je to skvělý film, když přistoupíme na jeho hru. 

Dobře natočená zombie komedie, která vlastně není o zombie? Proč ne! Zahajovací snímek letošního festivalu v Cannes je pro diváky nezvykle stravitelný, vtipný, drzý, odvážný, zábavně trapný, hravě otravný. Kdo čeká umění a hluboké myšlenky, ten bude zklamaný, jenže film má být také zábava. Poslední střih nás přiměje na chvilku nebrat všechno vážně, prostě se pobavit. Zasloužil by si chvály ještě víc, kdyby nebyl věrným remakem, takhle si nemůže přičítat tolik zásluh.

Tady má někdo problém s režisérem.

Proč si nepokecat se zombíkem, vždyť je to kolega.

„Tak to mi hlava nebere…“

75%

Poslední střih / Coupez!

Dobře natočená zombie komedie, která vlastně není o zombie? Proč ne! Zahajovací snímek letošního festivalu v Cannes je pro diváky nezvykle stravitelný, vtipný, drzý, odvážný, zábavně trapný, hravě otravný. Kdo čeká umění a hluboké myšlenky, ten bude zklamaný, jenže film má být také zábava. Poslední střih nás přiměje na chvilku nebrat všechno vážně, prostě se pobavit. Zasloužil by si chvály ještě víc, kdyby nebyl věrným remakem, takhle si nemůže přičítat tolik zásluh.

• Hodnocení