Recenze Paní Harrisová jede do Paříže: Film na dobrou náladu se vznáší na růžovém obláčku paradoxů, ale realitu v něm nenajdete

Jak britská uklízečka zachránila luxusní francouzskou značku Dior.

Film vznikl podle knihy amerického spisovatele Paula Gallica. Už v minulosti byl na její motivy natočen televizní seriál a dva filmy. Existují další tři knižní pokračování, ve kterých se paní Harrisová vydává tentokrát do New Yorku, parlamentu a Moskvy.

Hlavní hrdinka Ada Harrisová žije v poválečném Londýně a vydělává si úklidem v bohatých domácnostech. Večery tráví tím, že si zajde se svou nejlepší přítelkyní do hospůdky a vzpomíná na svého padlého manžela. I když je se svým životem spokojená, má jeden zdánlivě nesplnitelný sen – chtěla by si pořídit luxusní šaty od značky Dior. Když přijde nečekaně k penězům, neváhá ani chvilku a objednává si letenku do Paříže. Přinutit však snobské zaměstnance Dioru, aby ji brali vážně, bude ale těžší, než si představovala. Svou laskavostí, umanutostí a specifickým šarmem ale nakonec všechny oslní.

Ústřední postavu paní Harrisové ztvárňuje herečka Lesley Manville, která byla v roce 2018 nominovaná na Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli v dramatu Nit z přízraků. Navíc se má objevit jako princezna Margaret v následujících dvou řadách seriálu Koruna. Není se tedy čemu divit, že si i jako skromná uklízečka brzy získá přízeň diváka. Jako modelka Natasha se představí brazilská herečka Alba Baptista. Roli roztomilého účetního hraje herec Lucas Bravo, kterého můžete znát jako kuchaře Gabriela v seriálu Emily v Paříži. Na jeho francouzské štěbetání se totiž jen tak nezapomíná.

Více, než o samotný děj, jde o to, co se skrývá v pozadí.Více, než o samotný děj, jde o to, co se skrývá v pozadí. Příběh není jen o tom, že se jedna uklízečka rozhodla ulovit šaty v Paříži. Důležitější je to, co představují – nedosažitelný sen. Pokud to divák nepochopí, tvůrci mu ještě podávají klíč k dešifrování v podobě rozhovorů modelky Natashy a účetního Andrého o úvahách francouzského filozofa Jean-Paula Sartra. Kdo se nechytne ani díky tomu, celá metafora mu unikne a vypravování bude nejspíš považovat za nudné a zdlouhavé.

Vtipné jsou také paradoxy, kterých se tvůrci záměrně dopouštějí. Hlubokomyslný film se pozná právě podle toho, když člověk i po zhlédnutí nachází různá skrytá sdělení. Madam Avallonová si například hraje na dámu z vyšší vrstvy a dotčeně si drží kapesník u nosu, když si musí sednout vedle paní Harrisové, ale její muž je přitom šéfem popelářů. Naopak bezdomovci, se kterými se Ada setkává, jsou milí a podávají jí pomocnou ruku. Sama hlavní postava pak prochází transformací, když si uvědomí, že není důvod, aby byla neustále v podřízené pozici.

Největší předností, ale zároveň slabinou filmu je jeho nerealističnost. Někdy je pěkné se jen tak zasnít nad něčím, co se nikdy nemůže stát. Sledovat bláhovou Adu, která si plní svůj nejbláznivější sen a ocitá se uprostřed nejprestižnější díly na světě, je vlastně velmi příjemné. Člověku to dodává jakousi naději, že v životě je možné skutečně všechno.

Na druhou stranu je dost nepravděpodobné, že by se jí něco takového podařilo. Když už by z výdělku uklízečky měla peníze na letenku a byla by tak bláznivá, že by tam skutečně letěla, nejspíše by ji pak hodně rychle vyvedli z Dioru a zámožný kolemjdoucí by se na ni vykašlal. O tom, že by dostala šaty na míru, by si mohla nechat jenom zdát. A tím by to celé skončilo. Stačí i v dnešní době vejít v ne úplně vhodném oděvu do nějakého lepšího obchodu a už na vás koukají skrz prsty.

Film Paní Harrisová jede do Paříže pravděpodobně nejvíce uchvátí snílky, kteří hledají za věcmi hlubší smysl. Šicí dílna Dioru je navíc vykreslena jako kouzelné místo, kde se dějí, stejně jako v životě, neuvěřitelné zázraky. Dobré herecké obsazení a stylová atmosféra 50. let vás navíc lehce vtáhne do tohoto světa. Jestliže však dáváte raději přednost realističnosti a přímočarosti, tak vám bude připadat příběh velmi vleklý. Řada věcí ve vypravování ani není vysvětlena, aby se nepokazil jeho snový nádech. Pokud však snímku dáte šanci, nevadí vám, že je vše zabarveno do růžových tónů a máte rádi zajímavé paralely, snímek funguje dobře na zlepšení nálady a strávíte s ním pohodový večer.

Každý sen se může splnit, jen se na něj nesmí zanevřít. 

Lucius Malfoy jako tak trochu tuctový milovník.

Když se člověk zamiluje na první pohled do šatů.

70%

Paní Harrisová jede do Paříže / Mrs. Harris Goes to Paris

Film Paní Harrisová jede do Paříže pravděpodobně nejvíce uchvátí snílky, kteří hledají za věcmi hlubší smysl. Šicí dílna Dioru je navíc vykreslena jako kouzelné místo, kde se dějí, stejně jako v životě, neuvěřitelné zázraky. Dobré herecké obsazení a stylová atmosféra 50. let vás navíc lehce vtáhne do tohoto světa. Jestliže však dáváte raději přednost realističnosti a přímočarosti, tak vám bude připadat příběh velmi vleklý. Řada věcí ve vypravování ani není vysvětlena, aby se nepokazil jeho snový nádech. Pokud však snímku dáte šanci, nevadí vám, že je vše zabarveno do růžových tónů a máte rádi zajímavé paralely, snímek funguje dobře na zlepšení nálady a strávíte s ním pohodový večer.

• Hodnocení