Recenze Hellraiser: Řetězy do těla, kostka a nový Pinhead. Remake legendárního Pekelníka je důstojný, na děsivý zážitek ale moc opatrný

Špendlíkem do hlavy!

S blížící se dobou Halloweenu po roce téměř všechna studia vysílají do klání o diváky nějaký ten větší či menší hororový snímek. Oživování zajetých značek si ale vždycky vyžádá trochu víc pozornosti, a tu největší si na sebe strhnul remake osmdesátkové body-horror klasiky Hellraiser. Autor předlohy Clive Barker může být s pokračováním svého odkazu spokojen, hororová událost roku se ale nekoná.

Dnes už renomovaný režisér David Bruckner (Rituál, Temný dům) přináší do série čerstvý dech ze všech stran. Před vydáním letošního plnohodnotného remaku se sága dočkala devíti pokračování, z nichž převážně ta poslední renomé kultovnímu prvnímu dílu, který si spisovatel Barker také sám zrežíroval, spíše hodně poškozovala.

Manželský pár Larry a Julia tak zůstávají v roce 1987. Místo toho poznáváme Riley, (téměř) vyléčenou alkoholičku, která se v bytě svého bratra Matta postupně staví na vlastní nohy. S přítelem Trevorem se dostanou v opuštěném skladišti k záhadné kostce, která na principu hádanky postupně mění tvar. Když při Rileyiném alkoholovém relapsu Matt po kontaktu s kostkou zmizí, začne vidět záhadné bytosti, které ji lákají k dokončení úkolu, jenž bude Riley stát mnohem víc než rozluštění hádanky.

Už od prvních scén je vidět Brucknerův osobitý a uctivý přístup k legendární značce.Už od prvních scén je vidět Brucknerův osobitý a uctivý přístup k legendární značce. Barkerův původní příběh novely Hellbound Heart, ze které Hellraiser vychází, je transformován do moderního příběhu, který se ale drží stranou zajetých hororových postupů na úkor značného respektu ke značce.

Tvorba husté atmosféry pekelných prostor po celou dobu existence série stavěla na práci s kostýmy. Záhadné postavy, Barkerem pojmenované jako cenobiti, jakožto „pekelníci“ platili dlouhou dobu za vizuálně nejděsivější hororové postavy skrz žánr, a to převážně díky Pinheadovi, postavě s obličejem protkaným špendlíky, jehož image po téměř 30 let držel jediný herec, Doug Bradley.

Ten se ale kvůli vysokému věku a zdravotním problémům do své ikonické role nemohl vrátit. Na jeho místo tak nastupuje Jamie Clayton. Bruckner ctí Barkerův odkaz i díky tomuto castingu. Postava Pinheada je totiž uvedena v románu jako bezpohlavní, s výrazně ženskými prvky. Silně maskulinní charakter Douga Bradleyho tak střídá transgender herečka Clayton, která jde svým velice solidním projevem Barkerovu originálu podstatně více naproti. Je trochu škoda, že se o původu postavy Pinheada ve dvouhodinové stopáži nedozvíme mnoho, případné pokračování však může tento rest (s ohledem na vývoj původní série) s přehledem dohnat.

Samotný vizuál jí ale představení kazí. Nakolik Clayton jako Pinhead navozuje poměrně děsivé představení, ostatní cenobiti jí nedotaženým CGI i make-upem podkopávají nohy. Jejich vzezření spíše než hrůzu častokrát navozuje až smích. Kvalitně budované tísnivé atmosféře, která graduje v první návštěvě domu miliardáře Voighta, to tak zbytečně sráží šance na úspěch.

Nedotažená vizuální stránka filmu mrzí o to více, když srovnáme Hellraisera s předchozími počiny režiséra Brucknera. Zatímco v Rituálu chyběla k téměř dokonalému found-footage zážitku lepší práce se světlem, v Temném domě zase tratil na výrazně děravém scénáři. Oba tyto faktory jsou zde vyšperkované na jedničku, schází tu ovšem taky kvalitnější herecká podpora hlavních hrdinů.

Jak Clayton jako Pinhead, tak i Odessa A’zion jako Riley podávají slušné výkony. Sekundární charaktery ale postrádají jakoukoliv zajímavost, a to včetně cenobitů, z nichž většina nedostane ve 120 minutách prostor předvést své hrůzné schopnosti. Spádu filmu nepomůžou ani vedlejší postavy lidské, kde se sice představí zajímavá herecká jména (např. Brandon Flynn z 13 Reasons Why jako Matt), nemají však žádný vývoj a sympatie k nim zůstanou po celý film nulové.

Na výsledném produktu je tak vidět jak Brucknerova zručnost a zkušenosti s hororovým žánrem, tak opatrnost při práci s renomovanou značkou. Gore efekty nedostaly tolik potenciálu, kolik by si zasloužily (obzvlášť při uvedení na streamovací službě Hulu) a se slabým vizuálem cenobitů filmu hodně berou. I přes výtky ale Hellraiser stále nabízí důstojný hororový zážitek, který konečně vnáší do polomrtvé série nový život a umožní jí tak se vydat na novou, kvalitnější cestu.

Akupunktura trochu jinak.

A Pinhead podruhé.

60%

Hellraiser

Na výsledném produktu je tak vidět jak Brucknerova zručnost a zkušenosti s hororovým žánrem, tak opatrnost při práci s renomovanou značkou. Gore efekty nedostaly tolik potenciálu, kolik by si zasloužily (obzvlášť při uvedení na streamovací službě Hulu) a se slabým vizuálem cenobitů filmu hodně berou. I přes výtky ale Hellraiser stále nabízí důstojný hororový zážitek, který konečně vnáší do polomrtvé série nový život a umožní jí tak se vydat na novou, kvalitnější cestu.

• Hodnocení