Recenze Oběť: Drama o ukrajinské matce žijící se synem v Česku je nevědomě aktuálnější než kdy dřív

Svědomí a morálka dokážou člověka pořádně potrápit.

Svobodná matka Irina žije s dospívajícím synem Igorem na českém maloměstě. Podporuje ho ve všem, co dělá a už dlouho se pro oba snaží získat české občanství. Když odjede kvůli úředním záležitostem do rodné Ukrajiny, jejího syna někdo surově zmlátí. Z útoku jsou podezřelí místní Romové. Toho se chytí veřejnost a začne se vůči nim stupňovat agrese. Igor se nakonec matce přizná, že onu osudnou noc se stalo něco jiného, jenže už je dost pozdě na to couvnout.

Za námětem i zpracováním stojí slovenské duo mladých tvůrců. Scénář napsal Jakub Medvecký a režii obstaral Michal Blaško. Oba prokázali velkou vnímavost ohledně toho, jaké nálady panují ve veřejné sféře. Evidentně je baví sledovat věci, jako jsou morálka a svědomí. A tohle nadšení z něčeho tak složitého se jim daří přenést i na diváka.

Na snímku se podílely hned tři státy – Česko, Slovensko a Německo. Téma přistěhovalectví a začlenění cizinců do naší společnosti je v současnosti aktuálnější než kdy dříve. Nejenom kvůli tomu, že se u nás v poslední době zvýšil počet nově příchozích jedinců ze zahraničí. Těžko hledat jinou problematiku, která by tak výrazně polarizovala lidi.

Nenadržují ani jedné straně, byť sledujeme příběh především z pohledu ukrajinské matky.Tvůrcům se podařilo zachovat si potřebný odstup. Nenadržují ani jedné straně, byť sledujeme příběh především z pohledu ukrajinské matky. Snaží se ukázat, že oba tábory mají svá pozitiva i negativa. I když se postavy chtějí zachovat správně, občas zkrátka udělají něco jen pro svůj vlastní prospěch. A kdyby to tak nebylo, pravděpodobně by ve snímku nehráli lidé, ale roboti.

Hlavní role ztvárňují ukrajinští herci Vita Smačeljuk a Gleb Kuchuk. Jejich minimalistické hraní působí velmi přirozeně a přesvědčivě. Další postavy hrají například Alena Mihulová, Igor Chmela, Gabriela Míčová, Viktor Zavadil nebo Elizaveta Maximová. Všichni uspokojivě splňují to, co se od nich očekává.

Jelikož se jedná o drama, celý film má dost ponurou atmosféru. Tomu odpovídají i tlumené barvy, téměř stoprocentní absence hudby a zobrazení řady ironických okamžiků, ze kterých je divákovi skoro do pláče.

Navzdory tomu všemu ale dílo na emoce příliš nezapůsobí. Sledujeme sice zajímavou zápletku, ale neprožíváme ji s jednotlivými aktéry. Události si zkrátka tak nějak plynou, aniž by nás víc zasáhly. Možná právě díky tomu ale nepůsobí sdělení nijak agresivně či prvoplánově. Žádný agitační útok na diváka se naštěstí nekoná.

Jak praví jedno přísloví: „Méně je někdy více.“ Tohoto hesla se drželi i tvůrci, protože nemají potřebu ukazovat názorně všechno, co se v příběhu odehraje. To může být pro zhýčkaného diváka, který často není zvyklý u sledování přemýšlet, jelikož dostává většinou vysvětlení na zlatém podnose, docela nezvyk. Zároveň to však dráždí jeho fantazii, protože si musí nevyslovené detaily domýšlet sám.

Snímek Oběť vyčnívá z obvyklé produkce v našem prostředí. Největší pozornost se věnuje především psychologii postav, které jsou postavené před vážné dilema. V souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině, je film o to aktuálnější, ačkoliv to nebyl původní záměr. Mladá dvojice slovenských tvůrců překvapila tím, jak citlivě, a přitom neagresivně se jí podařilo takový námět zpracovat. I tak může dílo pro někoho představovat pomyslné píchnutí do vosího hnízda. Mnoho je toho řečeno pouze v náznacích, takže si zbytek divák musí sám domyslet. Časté ticho a tmavé scény působí depresivně, ale ještě smutnější je to, co se skrývá za obrazem. Tento počin pravděpodobně neuchvátí komerčního diváka, protože mu může přijít zdlouhavý. Nicméně o to větší stopu zanechá v ostatních, kteří hledají hlubší sdělení a složitější podněty k uvažování.

Když nemocnice na českém maloměstě vypadá podle tvůrců jako z minulého století.

„Opravdu nevím, proč to někdo mému synovi udělal…“

Tohle přece jenom zašlo už trochu daleko…

70%

Oběť

Snímek Oběť vyčnívá z obvyklé produkce v našem prostředí. Největší pozornost se věnuje především psychologii postav, které jsou postavené před vážné dilema. V souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině, je film o to aktuálnější, ačkoliv to nebyl původní záměr. Mladá dvojice slovenských tvůrců překvapila tím, jak citlivě, a přitom neagresivně se jí podařilo takový námět zpracovat. I tak může dílo pro někoho představovat pomyslné píchnutí do vosího hnízda. Mnoho je toho řečeno pouze v náznacích, takže si zbytek divák musí sám domyslet. Časté ticho a tmavé scény působí depresivně, ale ještě smutnější je to, co se skrývá za obrazem. Tento počin pravděpodobně neuchvátí komerčního diváka, protože mu může přijít zdlouhavý. Nicméně o to větší stopu zanechá v ostatních, kteří hledají hlubší sdělení a složitější podněty k uvažování.

• Hodnocení