Recenze: Na západní frontě klid vyniká díky mistrnému zobrazení nesmyslnosti války

Němci a hrůzy první světové.

Na západní frontě klid E. M. Remarqua je jedním z těch děl, se kterými se v povinné četbě setkal snad každý. A tak není divu, že existuje hned několik filmových adaptací. Tou nejznámější a úplně první je snímek z roku 1930, druhá verze vznikla o téměř padesát let později v roce 1979. A v současnosti přišel Netflix se třetí adaptací, tentokráte poprvé z německé produkce, což jí činí jaksi unikátní. Protože to, že Němci vytvořili film de facto o vlastní porážce, je odvážným tahem z jejich strany a nabízí to zcela nový pohled na věc.

A tvůrci rozhodně ve filmu nešetřili sebekritikou na vlastní národ a jeho chování ve válce. A vlastně na celkový smysl či vlastně nesmysl takového konfliktu. Svou adaptaci pozměňují oproti knižní předloze několika způsoby, a nedá se říct, že by tyto úpravy byly na škodu (jako to zpravidla bývá). Největší změnou je nahrazení pasáží o propouštění vojáků domů a uvědomění si mladého protagonisty, jak se již nedokáže začlenit do normálního života, diplomatickým smlouváním mezi válčícími stranami o míru. Tato konkrétní volba scenáristů Lesleyho Patersona a Iana Stokella přináší do příběhu nový úhel pohledu a neubírá z vážnosti vystřižených momentů, které jsou nahrazeny jinými způsoby v příběhu.

Ten zná jistě každý – píše se rok 1917, Němci výrazně prohrávají válku, ve snaze vyrovnat ztracené životy neustále rekrutují nové mladé nadějné a pro věc nadšené vojáky odhodlané bojovat za svou vlast. Mezi nimi je i Paul Bäumer a jeho skupinka přátel, ti nastupují na západní frontu a záhy zažívají šoky. Takhle si válku nikdo z nich nepředstavoval. Z Paula a jeho druhů tak brzy vyprchává počáteční idealismus, drsná realita je zkrátka příliš tížívá a nesnesitelná. A mezitím za zavřenými dveřmi v přepychovém pohodlí daleko od nebezpečí diplomaté jednají o příměří.

Režisérovi Edwardu Bergerovi se povedlo velmi autenticky zobrazit surovou nesmyslnost a krutost války, bez jakéhokoliv přikrášlení.Režisérovi Edwardu Bergerovi se povedlo velmi autenticky zobrazit surovou nesmyslnost a krutost války, bez jakéhokoliv přikrášlení. Na druhé straně pak také vlastně geniálně staví do kontrastu tuto ostrou válečnou surovost a bezmoc se zmíněnými diplomaty, kteří v luxusních podmínkách vyjednávají konec války.

Velkou vypravěčskou pomůckou je tvůrcům také úchvatná a kvalitně zpracovaná kinematografie. Vizuály válkou zpustošené krajiny zahalené do mlhy a střelného prachu jsou vypravěčským prvkem samy o sobě. Tvůrci nabízí jeden esteticky líbivý záběr za druhým a podmanivě tak dokreslují celkovou depresi a bezmoc.

Z vizuální stránky také pomáhají dotvořit autentickou atmosféru 1. světové války dobové kostýmy a povedený realistický make-up. Zašpiněné nebo zkrvácené obličeje vojáků jsou detailně provedené a je znát, že si maskéři dali práci, aby vypadali co nejrealističtěji.

Kromě poutavé scenérie upoutá hned na první dobrou i neobvyklý hudební doprovod, který se z většiny sestává z dunivého troubení, jehož tóny nás vtáhnou do dění od úvodní scény. To zajímavým způsobem naznačuje blížící se nebezpečí a dotváří tím napjatou atmosféru. Skladby Volkera Bertelmanna se tak stávají nedílnou součástí příběhu a podtrhávají jeho válečnou náladu.

V neposlední řadě stojí za pochvalu i herecké obsazení, zejména pak Felix Kammerer, který mu bezesporu vévodí jako protagonista Paul. Vzhledem k tomu, že pro Kammera se navíc jedná o první celovečerní debut, tak si se svou úlohou poradil navýsost dobře. Paula ztvárňuje přesně tak, jak jsme si ho v knize představovali. Kammer, jako náš průvodce válkou, podává skutečně silný a emotivní výkon, díky čemuž je výrazným protagonistou a nositelem děje. Vedle něj stojí za zmínku také Albrecht Schuch coby Kat, Paulův o něco zkušenější a válkou otrlejší kamarád. Schuch odvádí kvalitní práci a podává výrazný přednes a stává se tak jednou z nejsympatičtějších postav, stejně jako v knižní předloze.  V malé, ale výrazné a důležité, roli se zde objevuje i Daniel Brühl jako odhodlaný uhlazený diplomat, který chce stůj, co stůj ukončit válečné krveprolití.

V závěru je tak Na západní frontě klid velmi povedená a po všech stránkách kvalitně zpracovaná podívaná. Na první dobrou možná trochu odradí 2,5hodinová stopáž, díky svižnému vyprávění a tomu, že se na obrazovce neustále něco děje, však snímek uběhne poměrně rychle. Autentickou atmosféru dotváří naléhavý hudební doprovod, působivé vizuály i silné herecké výkony. Novou německou adaptaci také působivě doplňují pozměněné pasáže, které přidávají příběhu nový rozměr. Netflix se tak rozhodně trefil do černého a vytvořil tak válečný snímek, který zanechá na divákovi dojem.

Takhle si idealistický Paul válku nepředstavoval.

Jeho druh Kat si na bitevním poli prožil své.

Tento muž je odhodlaný uzavřít konečně příměří, jenže ani to není tak snadné.

85%

Na západní frontě klid / Im Westen nichts Neues

V závěru je tak Na západní frontě klid velmi povedená a po všech stránkách kvalitně zpracovaná podívaná. Na první dobrou možná trochu odradí 2,5hodinová stopáž, díky svižnému vyprávění a tomu, že se na obrazovce neustále něco děje, však snímek uběhne poměrně rychle. Autentickou atmosféru dotváří naléhavý hudební doprovod, působivé vizuály i silné herecké výkony. Novou německou adaptaci také působivě doplňují pozměněné pasáže, které přidávají příběhu nový rozměr. Netflix se tak rozhodně trefil do černého a vytvořil tak válečný snímek, který zanechá na divákovi dojem.

• Hodnocení