Recenze Mumie: Kontrast starověkého Egypta s moderním světem pobaví děti i dospělé

Lidé tak rádi vykrádají hrobky, až se kvůli nim mumie musely schovat pod zem.

Premisa animovaného filmu Mumie může na první pohled vypadat celkem zvláštně. Žijící mumie napůl obalené plátnem překvapivě nepůsobí děsivě, ale mají stejné myšlenky i starosti jako běžní smrtelníci.

V Egyptě se pod zemí nachází 3000 let staré město mumií. Faraon rozhodne, že se jeho dcera Nefer musí provdat za bývalého závodníka Thuta, do čehož se ani jednomu z nich nechce. Její otec daruje Thutovi starobylý prsten, který má přinést na svatbu. Ten mu ale ukradne archeolog Silvester Carnaby. Aby ho Thut získal zpátky, vypraví se do současného Londýna. Společně s ním tam jde jeho mladší bráška Sekhem se svým krokodýlím mazlíčkem a tajně se k nim připojí i princezna Nefer, která se chce stát slavnou zpěvačkou. Aby celou situaci zvládli, musí spolupracovat, což vede k tomu, že se postupně sbližují.

Zatímco mumie si chtějí jen poklidně „žít“, lidé se neustále za něčím honí.Vlastně není úplně tak špatný nápad zkombinovat starověký Egypt se současným světem. Můžeme tak sledovat dvě zcela odlišné civilizace. A ta starší z toho vychází o dost lépe. Zatímco mumie si chtějí jen poklidně „žít“, lidé se neustále za něčím honí. Jen škoda, že není nějak víc vysvětleno, jak tento jejich podzemní svět funguje.

Právě z rozdílnosti těchto dvou světů vychází také většina vtipů. Například když závodník Thut nevěří člověku, který je chce svézt, protože má vozidlo, u kterého ani nejsou vidět koně. Jindy se hlavní hrdinové nechtěně ocitnou na pódiu během muzikálu a nechápou, co se děje nebo se jejich kamarád ze současného světa diví, jakého to mají zvláštního pejska, respektive krokodýlka.

Poněkud zvláštně působí skutečnost, že i když jsou mumie vyděšené z moderních technologií, mají ve svém městě například vychytávku, která umožňuje jeho umělé osvětlení. Nefer sice vidí nahrávací studio úplně poprvé, ale okamžitě v něm umí fungovat a její píseň se stane celosvětovým hitem. Na druhou stranu je to příběh především pro děti, které takové drobnosti nebudou řešit.

Nechybí ani nějaké to pozitivní poselství pro všechny generace. Ačkoliv může mít člověk z něčeho strach, neznamená to, že ho nemůže už nikdy překonat. Spíše bychom se mu měli snažit postavit. Ať už je to strach z rychlé jízdy, závazků, či z toho, že nejsme v něčem natolik dobří, abychom prorazili.

Po animované stránce nelze nic moc vytknout. Starověké město je propracované do těch nejmenších detailů – přes ústřední postavy až po hieroglyfy v pozadí. Vytknout by se tvůrcům dalo snad jen ono plátno na mumiích, které neustále nabádá k přemýšlení nad tím, jestli jsou pod ním jen nechutně vysušená těla. Když jsou v „posmrtném životě“, nemohly by vypadat zkrátka jako před ním?

Důležitou složkou snímku je také vhodně zvolená hudba, která je zvlášť pro animované dílo často téměř nezbytností. Princezna Nefer touží po tom stát se slavnou zpěvačkou, takže v příběhu zpívá hned několikrát. I když jsou její vystoupení někdy až moc dlouhá. A jakmile jde o sladkobolnou romantickou scénu a začnou se ozývat tóny písně kapely Nickelback, musí roztát i ten nejzatvrzelejší divák. Někoho ovšem může naštvat, že se v novém filmu používá už poměrně starší hudba.

Mumie se řadí k lehkému nadprůměru v daném žánru. I když zkombinovat kulturu starověkého Egypta se současností může nejdříve působit zvláštně. Tímto způsobem se navíc může zábavnou formou představit nejmladším divákům tato část historie. Příběh je možná s vícero honičkami chvílemi až příliš uhnaný, takže zbývá méně prostoru na rozvíjení pocitů mezi Nefer a Thutem. Dospělému divákovi nejspíše nedají spát drobné nesrovnalosti. Třeba proč jsou mumie vyděšené z moderních technologií, když ve svém vlastním městě mají přístroj na západ a východ Slunce, co se skrývá pod plátnem, kterým mají obmotaná těla nebo jak jejich „posmrtné“ město funguje? Děti ale nad takovými věcmi přemýšlet nebudou a u snímku se dobře pobaví, což je vlastně hlavním cílem všech animáků. Žádný hit typu Toy Story či Shrek se z Mumií ale nestane.

„Tak proč už to konečně nejede?!“

„A teď nazpívám jednu píseň, která se stane okamžitě hitem!“

Když ve městě narazíte na turisty, kteří vám určitě chtějí foťáky sebrat duši.

70%

Mumie / Mummies

Mumie se řadí k lehkému nadprůměru v daném žánru. I když zkombinovat kulturu starověkého Egypta se současností může nejdříve působit zvláštně. Tímto způsobem se navíc může zábavnou formou představit nejmladším divákům tato část historie. Příběh je možná s vícero honičkami chvílemi až příliš uhnaný, takže zbývá méně prostoru na rozvíjení pocitů mezi Nefer a Thutem. Dospělému divákovi nejspíše nedají spát drobné nesrovnalosti. Třeba proč jsou mumie vyděšené z moderních technologií, když ve svém vlastním městě mají přístroj na západ a východ Slunce, co se skrývá pod plátnem, kterým mají obmotaná těla nebo jak jejich „posmrtné“ město funguje? Děti ale nad takovými věcmi přemýšlet nebudou a u snímku se dobře pobaví, což je vlastně hlavním cílem všech animáků. Žádný hit typu Toy Story či Shrek se z Mumií ale nestane.

• Hodnocení