Recenze: TÁR je herecký koncert Cate Blanchett, kterému škodí akorát příliš zdlouhavá stopáž

Zákulisí klasické hudby a jeden #metoo případ.

Symfonické orchestry, klasická hudba a dirigenti – pro mnohé ne příliš lákavé téma. Avšak režisér a scenárista Todd Field (Jako malé děti, V ložnici) dokázal tuto komplikovaně uchopitelnou látku pojmout neotřele a zajímavě. Jeho snímek TÁR se zaměřuje na Lydii Tár, slavnou dirigentku, která má za sebou spoustu ocenění a úspěchů. V současnosti vede Berlínské filharmoniky, se kterými se připravuje na živé natáčení sebraných děl skladatele Gustava Mahlera. Zároveň se však Lydia Tár ocitá uprostřed skandálu, kdy je obviněna ze sexuálního obtěžování své bývalé spolupracovnice Kristy, která kvůli tomu spáchala sebevraždu.

V psychologickém dramatu tak sledujeme mentální i fyzický pád titulní hrdinky, který je umocněn do nejzazších detailů. Field rozhodně neponechává nic náhodě – ve svém díle se nestranní symboliky a nechává dveře otevřené pro další živou diskuzi nad zhlédnutým materiálem. A i když jde do jisté míry o, v zásadě, další z mnoha pojetí #metoo, tak je toto již otřepané téma zasazeno do svěžího a neotřelého prostředí.

Do příběhu vtáhne hned první scéna, ve které je titulní protagonistka vyzpovídána v rozhovoru o své kariéře a cestě k ní. Dozvídáme se zde neuvěřitelné množství zajímavostí ze zákulisí a historie dirigentů, orchestrů a klasické hudby. A tento typ informací do nás tvůrci sypou neustále v informativně nabité podívané.

Na druhou stranu ale snímku škodí příliš dlouhá délka. Díky 168minutové stopáži se děj chvílemi opravdu neúnosně vleče a divák jen těžko udrží pozornost. Nepomáhá ani serióznost psychologického dramatu, které nenabízí mnoho odlehčených chvil na oddechnutí. Naopak Field a spol. sází jedno těžké téma za druhým, a i když je samotné vyprávění poutavé, tak by zkrátka neuškodilo jeho, lehce řečeno, mírné zkrácení.

Celé podívané však bezesporu dominuje herecký koncert Cate Blanchett, která si roli Lydie Tár osvojuje po všech stránkách.Celé podívané však bezesporu dominuje herecký koncert Cate Blanchett, která si roli Lydie Tár osvojuje po všech stránkách. Blanchett podává silný výkon nejen emočně, ale i fyzicky. Uchvátí její scény, kdy ladně a nenuceně diriguje obrovský orchestr. Australská rodačka se naučila složité dirigentské pohyby dokonale a působí ve své roli velmi přirozeně. Do role Tár se Blanchett zkrátka převtěluje po všech ohledech a není divu, že si za svůj výkon vysloužila nominaci na Oscara.

Vedle Blanchett pak stojí za zmínku Mark Strong v malé ale výrazné vedlejší roli. Charismatický Brit, kterého můžete znát ze snímku Kingsman nebo Sherlocka Holmese, ve svých scénách dominuje a zanechává v divákovi dojem. Opomenout by se neměly ani Noémie Merlant v roli Francescy, asistentky Tár, a Nina Hoss coby její partnerka. Obě ženy podávají silné výkony plné emocí.

Velkou roli zde pak, kromě herců, hraje i hudební doprovod. Ten se samozřejmě sestává z klasické hudby. Skladby Bacha, Mahlera , Wagnera, Verdiho nebo Čajkovského podtrhují náladu hlavní hrdinky i celého filmu, jehož jsou nedílnou součástí.

TÁR je v závěru poutavá podívaná, které však nejvíce škodí skutečně zdlouhavá, téměř tříhodinová, stopáž. Statické psychologické drama má však hloubku a zajímavou myšlenku. TÁR navíc dokáže upoutat milovníky klasické hudby, ale i její neznalce, kterým nabídne mnoho nových zajímavostí z tohoto světa. Celý snímek však nejvíce drží výkon Cate Blanchett v titulní roli, bez které by vyprávění ani zdaleka tak nefungovalo. Režisér a scenárista Todd Field se nestranní všemožných náznaků a symboliky, svou pointu pak utvrzuje poměrně údernou závěrečnou scénou, která vás utvrdí v tom, že těch 2h a 38min skutečně stálo za to.

„Taaakhle mi to zahrajte!“

Sharon už nebaví hrát své partnerce druhé housle.

Občas je potřeba dirigovat a vyjádřit se celým tělem.

80%

Tár

TÁR je v závěru poutavá podívaná, které však nejvíce škodí skutečně zdlouhavá, téměř tříhodinová, stopáž. Statické psychologické drama má však hloubku a zajímavou myšlenku. TÁR navíc dokáže upoutat milovníky klasické hudby, ale i její neznalce, kterým nabídne mnoho nových zajímavostí z tohoto světa. Celý snímek však nejvíce drží výkon Cate Blanchett v titulní roli, bez které by vyprávění ani zdaleka tak nefungovalo. Režisér a scenárista Todd Field se nestranní všemožných náznaků a symboliky, svou pointu pak utvrzuje poměrně údernou závěrečnou scénou, která vás utvrdí v tom, že těch 2h a 38min skutečně stálo za to.

• Hodnocení