Kuře na švestkách / Poulet aux prunes – recenze

[singlepic id=2924 w=200 h=200 float=left]…a perský houslista na smrtelném loži

 

 

Po Persepolis získal filmovou podobu další komiks iránské emigrantky Marjane Satrapi. Tentokrát je společenský kontext jenom naznačen a místo něj převládají velice osobní a přitom velmi společní průvodci lidským životem – umění, láska, rodina, zklamání a smrt.

Je skoro až s podivem, že Kuřeti nebylo jeho kreslené provedení ponecháno. Prokládání scén, snové obrazy a hravá (byť hodně temná) atmosféra nezapřou svůj původ a pár sekvencí  stejně animovanou podobu potřebovalo. Konverze na živé herce sice film přiblížila mainstreamu, ale také s ním spojila nepřirozenou režii.

V každém formátu zřejmě tak či onak zaujme rozkouskované vysvětlování minulosti hlavního hrdiny Nassera Aliho Khana (Mathieu Amalric) s krátkými odbočkami k jeho ženě Faranguisse (Maria de Medeiros) a do budoucnosti jejich dětí. Ratolesti zažijí události tragické i komické, jimiž se nemá cenu zabývat. Jde tu o Nasserův život a vedlejší příhody naši pozornost zbytečně rozptylují.

Nasser konec konců, se svým životem končí. Vzdává se ho dobrovolně a celý odchod trvá pěkně dlouhý čas, jenž využívá k sebereflexi. Nemá toho moc hezkého k poznání. Ztratil totiž samotnou vůli dál pokračovat a to ho vrací do doby jeho osobního a uměleckého tragického přerodu. Všechno to má brzy definitivně zhasnout hlavní vypravěč, anděl smrti Azrael (Edouard Baer – tak roztomilý Asterix to byl… ). Otázka je, jestli existencionalismus umírání a smyslu života stačí ke sdělení něčeho podstatného.

Nasserova minulost má poetiku, krásu, emociální sílu a stejně jako všechny roviny příběhu i určitý vtip, ale s odstupem času vám může zápletka přijít možná až podprůměrná, aniž by to zkazilo celou podívanou. Kouzelné zpracování to určitě dostatečně vynahrazuje.
 
 

Ani umírající nedá dopustit na čerstvý vzduch.

[singlepic id=2926 w=400 h=300 float=center]
 
 

Není to vidět, ale schyluje se k tragédii.

[singlepic id=2927 w=400 h=300 float=center]
 
 

0%

Nasserova minulost má poetiku, krásu, emociální sílu a stejně jako všechny roviny příběhu i určitý vtip, ale s odstupem času vám může zápletka přijít možná až podprůměrná, aniž by to zkazilo celou podívanou. Kouzelné zpracování to určitě dostatečně vynahrazuje.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací