Recenze Insidious: Červené dveře – Pátý díl hororové série je vizuálně působivý a napínavý, ale chybí mu motivace záporáka

Zpátky do Dálavy.

Je to již deset let od hrůzných událostí, co postihly rodinu Lambertových. Začalo to tehdy tím, že devítiletý Dalton upadl do kómatu a ocitl se v Dálavě, kde ho začali napadat démoni. Na záchranu se tam za ním musel vydat jeho otec Josh, který si v dětství prošel stejným traumatem. V druhém díle se pak role obrátily, Joshe posedl démon a bylo na Daltonovi, aby otce zachránil v Dálavě. Oba si pak dobrovolně nechali tyto nepěkné vzpomínky vymazat z paměti, takže ztratili jeden celý rok. Nyní je z Daltona čerstvý vysokoškolák a se svým tátou Joshem nemá úplně nejlepší vztah. Ten však projde ještě jednou ultimátní zkouškou, když začne v temnotách číhat zlo, které si opět dělá zálusk na Daltona. Je na čase zavřít všechny démony a duchy za červenými dveřmi.

Wilsonova režisérská prvotina je solidní a do jisté míry značně těží z úspěchu a přitažlivosti předchozích čtyř dílů.Tak se prezentuje pátý díl hororové série. Jeho režie se tentokráte ujal Patrick Wilson, který v prvních dvou snímcích (i tomto) ztvárnil jednoho z protagonistů Joshe Lamberta. Wilsonova režisérská prvotina je solidní a do jisté míry značně těží z úspěchu a přitažlivosti předchozích čtyř dílů. Dobrou oporou mu je i zkušený scenárista Scott Teems (Halloween zabíjí, Narcos: Mexico, Žhářka), který vytváří napínavou podívanou s nemalým množstvím vad, ale i značnou mírou povedených prvků.

Tvůrci se například už od začátku nestraní použít všechna známá klišé, aby nastolili náladu – hned v úvodu si odškrtneme pohřeb babičky, rozvedené rodiče a syna odjíždějícího na vysokou školu. Všechny tyto prvky tu sice mají své opodstatnění, ale jsou vhozeny do děje tak naráz a najednou, že díky tomu nemají onen kýžený účinek.

To by však zas tak nevadilo. Více zamrzí poměrně dost pomalý rádoby dramatický rozjezd. Opravdu dlouho trvá, než se dostaneme k nějaké závažnější akci. A když už se děj začne aspoň trochu rozvíjet, tak je velice statický a rozvleklý. Je pravda, že díky tomu dostáváme poměrně obsáhlou expozici a zajímavý background k postavám a jejich motivacím, nehledě na napínavou atmosféru, kterou se Wilson a spol. snaží udržet. Jenže na druhou stranu je pak závěr a velké finále strašně uspěchaný a postrádá některé části.

Ostatně, to lze říci tak nějak o celé podívané. I když je vyprávění rozvleklé a trochu monotónní, tak v něm toho spoustu chybí. Jako by snad tvůrci museli zkracovat a při stříhání filmu tak vynechali spoustu věcí – předně nedozvídáme se například nic o motivaci záporáka nebo vůbec nějaký background k němu (sice se objevuje v předchozích snímcích, ale to moc nestačí). A v některých scénách, jako když se otec vydává zachránit syna do Dálavy, prostě část chybí a není vysvětleno (pouze mírně naznačeno), jak se tam najednou dostal. Takových momentů se tu najde opravdu spousta a je to z vypravěčského hlediska opravdu škoda.

Naopak velkým plusem je zde vizuální stránka, která je skutečně povedená. Veškeré masky a praktické i počítačové efekty jsou kvalitně odvedené a věrohodné. Neuškodilo by ale místy trochu více osvětlení, celý snímek je opravdu dost tmavý, a i když záměr je jasný, tak to lehce ubírá na celkové viditelnosti.

Díky zmíněným maskám a kostýmům jsou pak démoni správně děsiví a hororové lekačky tak dostávají ty správné grády. I když je občas trochu čekáme a jsou místy klasicky předvídatelné, tak jsou vesměs kvalitní a dostávají svému účelu a diváka správně vylekají, což je u hororu velké plus.

Pozitivem jsou i herecké výkony. Patrick Wilson, který nejen režíruje, ale ztvárňuje opět i Joshe Lamberta, odvádí jako vždy kvalitní kus práce. Jeho pomatenost a podivné chování mu věříme, nehledě na jeho charisma, které přenáší i na svou postavu. Hlavní hvězdou je však Ty Simpkins coby Dalton Lambert, který v této roli debutovat v pouhých devíti letech. Simpkins podává silný a věrohodný výkon a je vidět, že tvůrci (tehdy James Wan) před 13 lety vybrali opravdu dobře. Dobrou oporou mu je i Sinclair Daniel coby Daltonova nová spolužačka Chris. Za pochvalu stojí především to, že postava nespadá do dalšího klišé coby romantický objekt hlavního hrdiny, ale zůstává pouze jeho nápomocnou kamarádkou, což je osvěžující.

V neposlední řadě pak stojí za zmínku hudební doprovod, o který se jako vždy postaral Joseph Bishara, král hororových soundtracků. Bishara má na kontě předchozí díly Insidious, V zajetí ďábla, La Lloronu nebo Zvrácenou. I zde opět přináší správně laděné skladby, které skvěle nastolují děsivou atmosféru.  

Závěrem je Insidious: Červené dveře solidním průměrným hororem. Série Insidious byla na vrcholu v prvních dvou dílech, od té doby se už bohužel nikam moc neposunula a zůstala stabilně v lepším průměru, kde se drží i nejnovější snímek. Patrick Wilson se sice snaží o jakési oživení, ale jeho příběh je silně statický a rozvleklý. Napětí mu sice nechybí, za to se však z děje při stříhání jasně vytratily určité části, které teď okatě chybí (jako třeba záporákova motivace). Velkou oporou jsou filmu herci (především Wilson a Simpkins) a povedené vizuální efekty. Dohromady je tak páté Insidious fajn letním hororem, který fanoušky série jistě nezklame, ale ani příliš neoslní.

Ukaž, já si na tebe posvítím ty holomku.

Haló? Ťukal někdo?

Fuj, to byl ale divný sen!

65%

Insidious: Červené dveře / Insidious: The Red Door

Závěrem je Insidious: Červené dveře solidním průměrným hororem. Série Insidious byla na vrcholu v prvních dvou dílech, od té doby se už bohužel nikam moc neposunula a zůstala stabilně v lepším průměru, kde se drží i nejnovější snímek. Patrick Wilson se sice snaží o jakési oživení, ale jeho příběh je silně statický a rozvleklý. Napětí mu sice nechybí, za to se však z děje při stříhání jasně vytratily určité části, které teď okatě chybí (jako třeba záporákova motivace). Velkou oporou jsou filmu herci (především Wilson a Simpkins) a povedené vizuální efekty. Dohromady je tak páté Insidious fajn letním hororem, který fanoušky série jistě nezklame, ale ani příliš neoslní.

• Hodnocení