Pravidla mlčení / The Company You Keep – recenze

[singlepic id=3872 w=200 h=200 float=left]Útěk do mladých let s policií v patách.

 

 

Robert Redford se díky knize Neila Gordona zase jednou vrací ke svému nejoblíbenějšímu námětu. Stesku po ideálech 60. let a roztrpčení, že je nová generace nesdílí. Tentokrát se díkybohu nesnaží kázat postavě líného studenta zosobňujícího dnešní netečnou mládež a příběh je celkem stravitelný i pro někoho, komu jsou ukradené stížnosti na politiku kdysi a dnes. Redford představuje bývalého radikála Nicka Sloana, který v současnosti hodil za hlavu odpor proti vládě a provozuje právní praxi pod jménem Jim Grant. S minulostí je konfrontován, když je zatčena jeho bývalá spolubojovnice Sharon (Susan Sarandon). On sám je pak odhalen jako člen skupiny hledané pro vraždu a musí najít kohosi ze své minulosti, aby mohl zůstat na svobodě a se svou dcerou Isabel (Jackie Evancho).

Neočekávají nás dlouhé honičky a schovávačky. Nick si při cestování mezi starými známými udržuje náskok  a co se právě děje, má větší šanci pochopit mladý novinář Ben Shepard (Shia LaBeouf). I když náš mladíček Transformerů ještě musí rozšířit škálu svých výrazů, je na něm vidět, že s přibývajícími lety rostou jeho herecké schopnosti nejen ve srovnání s dobou obřích robotů a Indiana Jonese, ale také s poměrně nedávnou Zemí bez zákona. Díky Benovu pátrání se postupně objasňují staré vztahy, do nichž má nejdřív přístup pouze Nick sám a postava novináře nenásilně představuje dnešní mladé lidi, respektive jejich inteligentnější část dívající se do minulých desetiletí a zvažující, o co vlastně v době mládežnických vzpour šlo.

Konkrétní politický názor není nikomu vnucován, i když právě nejednoznačnost ústředních myšlenek lehce ředí dialogy i příběh. Bývalí aktivisté litují svého neúspěchu, ale jejich naděje zůstávají možná příliš utopickými a nekonkrétními, což je možná obecný problém příliš vypjatých levicových projevů. Scénář se potácí ve srovnávání starého odporu proti válce, násilí samotných mírových hnutí a pozdější letargie. Přitom se  nepřikloní ani na stranu Nickovy touhy po normálním životě, ani chuti dál bojovat, již má Nickova bývalá přítelkyně Mimi (Julie Christie). Emotivní výpověď to ovšem nenarušuje…

Není možné zapírat, že film by potřeboval zkrátit některé Benovy scény, aby se z něj stalo efektivnější drama a vylepšit scénář tak, aby i jeho starší postavy žily víc v přítomnosti. Nickova cesta do starého života a zase zpět má i tak co říct o lidech, kteří chtěli změnit svět.
 
 

Neúspěšní revolucionáři na odpočinku.

[singlepic id=3869 w=400 h=300 float=center]
 
 

Ona jediná má odvahu nechat se zatknout.

[singlepic id=3870 w=400 h=300 float=center]
 
 

Snad i uprchlík musí někdy spát, ne?

[singlepic id=3871 w=400 h=300 float=center]
 
 

0%

Není možné zapírat, že film by potřeboval zkrátit některé Benovy scény, aby se z něj stalo efektivnější drama a vylepšit scénář tak, aby i jeho starší postavy žily víc v přítomnosti. Nickova cesta do starého života a zase zpět má i tak co říct o lidech, kteří chtěli změnit svět.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací