[singlepic id=4328 w=200 h=200 float=left]Těžknou vám víčka a už vidíte svůj lup…
Dobrodružství feťáků z Trainspottingu stačil Danny Boyle vyměnit už za mnoho dalších odvážných zápletek a dnes si pod jeho jménem možná představíme hlavně dvě poslední výpravy – do indických slumů i televizních soutěží a do nebezpečných skal v Utahu. Ovšem byla nějaká z těch cest tak fascinující a svým způsobem děsivá, jako výlet samotnou lidskou myslí? Na to se zeptejme dvou zločinců a jedné lékařky. Amatérský zloděj umění Simon (James McAvoy), profesionální gangster Franck (Vincent Cassel) a hypnotizérka Elizabeth (Rosario Dawson) se vzájemně ovlivní víc, než by předpokládali ze zdánlivých náhod, jež je svedly dohromady…
Franckovi musí už chybět inteligentní ženská společnost.
Jako když rozbalujete jeden dárek za druhým, v Transu objevujete nové cennosti, z nichž alespoň některé mohou být vašimi splněnými přáními. Uhrančivě znějící Simonovo vyprávění, úvod, který neztrácí s ničím čas a obraz dělá čest uměleckému prostředí, v němž příběh začíná. A jaké obrátky film teprve nabere, až si k sobě spolek neřádů přizve Elizabeth a mezi ostré, tělesně založené hochy se dostane žena ovládající nedocenitelnou techniku, jak ostatním „hacknout“ mozek… Franckovi musí už chybět inteligentní ženská společnost a Simon je dlouhodobě narušený. Zločinecká kauza řešená samotnými zločinci přijímá formu terapie. Z léčebného sezení se zrodí vášeň a v ní se o slovo hlásí rivalita, možná dokonce souboj lidských vůlí, jež díky podvědomým sugescím nebudou příliš svobodné.
Otázka, „co je a není skutečné“ není pro nikoho z party rozhodující, takový zmatek na ně přijde až příliš pozdě. Jim jde od dopídění se, co se stalo se Simonem v okamžicích, na něž zapomněl a divákům zanedlouho přestává být jasné, kdo je čím nástrojem. Tajemnem je obklopena ze všech nejvíc postava Elizabeth, jejíž nesnadno určitelnou roli hraje Dawson tak, že je přitažlivá nejen tím nejnižším fyzickým způsobem, ale také probouzí obdiv využitím svého mohutného ducha. To McAvoy musí předvádět pomalu se rozpadající trosku zmítanou mezi svými problémy, znepokojivým pátráním ve své paměti a stále novými závislostmi. James se taky sleduje s radostí, ačkoliv Simon sympatie spíš ztrácí.
Rozluštění tajemství je překvapivé a retrospektivně činí celou situaci zajímavější, ale také bohužel nalinkovanější. Boylovi a autoru soundtracku Ricku Smithovi na každý pád zůstávají zásluhy za propracování dojmů mísících mysteriózní přechody mezi bdělou skutečností se snem hypnózy, z nichž je cítit tíha manipulace a strach z toho, kam to vše vlastně vede. Násilím i krásou, temnotou i blaženým vytržením mysli Trans spojením toho všeho přesahuje většinu filmů a žádá si vstup dovnitř vaší lebky…
„Soustřeďte svou mysl a opakujte po mně. Nechci ji provokovat.“
[singlepic id=4329 w=400 h=300 float=center]
„Teď musím slyšet o dětství kadého z vás, jinak se zhypnotizovat nedám.“
[singlepic id=4337 w=400 h=300 float=center]
A nakonec naprostý „topless“ .
[singlepic id=4340 w=400 h=300 float=center]
Jako když rozbalujete jeden dárek za druhým, v Transu objevujete nové cennosti, z nichž alespoň některé mohou být vašimi splněnými přáními.