Recenze Alma a Oskar: Snímek o dvou umělcích nám o jejich díle moc neřekne

Příběh femme fatale vídeňské smetánky počátku 20. století.

Dieter Berner se už s filmem o slavném umělci prosadil (Egon Schiele), tentokrát v jeho režii jde láska k umění ruku v ruce s láskou romantickou. Vidíme, jak může tento cit umění inspirovat, ale také vést k umělcově frustraci a zkáze. 

Vydáváme se do Vídně před více než sto lety.Vydáváme se do Vídně před více než sto lety. Na dveře klepe první světová a brzy se rozhoří také válka mezi pohlavími. Alma (Emily Cox) je vdova po slavném Gustavu Mahlerovi. Po jeho smrti se nachází v poměrně dobré situaci, je mladá a půvabná, známá i oblíbená, těší se přízni slavných. Navíc jí po manželovi ještě zbyly projekty, které ji v povědomí společenské smetánky udrží dalších pár let, než najde nového muže. Ovšem díky své výhodné pozici má teď možnost nebýt už jen něčí ženou, ale stát se konečně umělkyní. Samotné se jí ale nedaří tvořit a nevyhovuje jí ani role očekávaná okolím, tedy role vdovy a matky někde v ústraní. 

Užívá si románky s různými muži, ale nejvíc ji pohltí setkání s expresionistickým malířem Oskarem Kokoschkou, který šokuje svými výtvory vídeňskou uměleckou scénu i společnost. Jejich vztah je však turbulentní. On je mladý, vášnivý, nevyzrálý, snadno vybouchne a neustále v něm bublají intenzivní emoce. Tím pádem i výkon jeho představitele Valentina Postlmayra je poměrně jednotvárný. Alma ví, co chce, ale každou chvíli je to něco jiného a když to získá, už jí to nestačí. Má na své partnery vysoké nároky, musí to být velcí umělci. Film zachycuje jen zlomek její osobnosti i tvorby, a to většinou jen ty hezčí věci, zcela vynechává kupříkladu její antisemitismus.

Herci jsou nepřesvědčiví, zvládnou se sice svlékat, ale to je jediné odhalení, kterého se dočkáme. City jim nevěříme, ani žárlivé výstupy. Na to, kolik je zde vášnivých scén, film příliš emocí nevzbuzuje. Vlastně nikdy moc nepochopíme hloubku Almina vztahu, ani ke Kokoschkovi, ani k Mahlerovi či dalším mužům. Spíše se zdá, že přelétá a ráda muže ovládá, užívá si budit vášeň a rozruch. Alma se cítí nedoceněná, jako umělkyně i partnerka. Zároveň jí se nedaří vytvořit něco kloudného a o to víc tlačí na svůj protějšek, přestože v pár chvílích s Mahlerem jsme zahlédli, že ji neuspokojovalo ani soužití s uznávaným, hvězdným mužem. Jen tu a tam ji vidíme hrát a komponovat. Více než o jejím díle se dovíme o pochopení, které měla pro umění svých partnerů.

Díky snímku poznáme Alminu lásku k umění, ale zda se jí nakonec povedlo vytvořit něco kloudného, to se nedovíme. Do jejího i Oskarova dlouhého života nakoukneme jen škvírou ve dveřích. Divák si ani k jednomu z nich nevybuduje sympatie, lásku mezi nimi také nevidíme. Spíše posedlost, vztek, žárlivost, touhu ovládat a vlastnit. Všeho je tu málo, ať už citů, tak umění.

„Měl jsem radši malovat pokoje.“

„Co kdybych u nás nosila kalhoty já?“

55%

Alma a Oskar / Alma & Oskar

Díky snímku poznáme Alminu lásku k umění, ale zda se jí nakonec povedlo vytvořit něco kloudného, to se nedovíme. Do jejího i Oskarova dlouhého života nakoukneme jen škvírou ve dveřích. Divák si ani k jednomu z nich nevybuduje sympatie, lásku mezi nimi také nevidíme. Spíše posedlost, vztek, žárlivost, touhu ovládat a vlastnit. Všeho je tu málo, ať už citů, tak umění.

• Hodnocení