Recenze: Napoleon nabízí velkolepý kinematografický zážitek a mistrovsky zobrazené bitevní scény

Vzestup a pád legendárního vojevůdce.

Všechno to začalo Velkou francouzskou revolucí. Už během ní se začala formovat velká osobnost malého vzrůstu, kterou byl generál Napoleon. Díky svým dovednostem se postupně vyprofiloval ve schopného vojevůdce a později i na císaře Francie. Dlouhou dobu po jeho boku stála krásná a, ve svém vlastním právu, mocná císařovna Joséphine. To jí psal dopisy z války a svěřoval se jí s úspěchy i zmary, kterého ho na bitevním poli potkávaly. Po desítkách až stovkách bitev největšího kalibru však začíná Napoleonovi docházet dech a, jak všichni víme, jeho osud končí ikonickou bitvou u Waterloo a následným vyhnáním do exilu. Jak k tomu všemu však došlo? Kde nastala chyba? A v čem skutečně tkvěla velikost tohoto legendárního vojevůdce?

To ve svém nejnovějším snímku zkoumají a analyzují režisér Ridley Scott a scenárista David Scarpa. Pro Scotta se jedná o návrat k jeho kořenům, k tomu v čem se očividně cítí nejpohodlněji – historickému dramatu. Ukázal to už u Gladiátora i nejaktuálnějšího Posledního souboje a zde to dokazuje opět. Pečlivost s jakou se věnuje zobrazení veškerých klíčových událostí a snaha o jejich autentické zobrazení je prostě znát a podepisuje se na výsledku. Scott tak nabízí strhující příběh, který má sice dlouhé 2,5 hodiny, ale ono to ani není moc znát. Vyprávění má totiž spád, na plátně se neustále něco děje, ať už vyhrocené dialogy nebo napínavé bitvy.

A právě ty jsou bezesporu největším tahákem celé podívané. Velkolepá tažení dotahuje Scott do perfekcionismu a zobrazuje je ve vší velikosti a parádě. Divák tak dychtivě sleduje dechberoucí šachové partie na bitevním poli, které mají gradaci, napětí i dramatické vyústění. Kam se hrabou scény z filmů o první nebo druhé světové válce, Napoleonské bitvy byly v mnoha ohledech monumentálnější a surovější.

Přesně na veškerých bitevních scénách je vidět obrovská škála celého snímku. Pociťujeme tu jeho stomilionový budget a bohatou produkci, která za ním stála. To propracovanost těchto momentů do detailu a tisíce komparzistů v pozadí (a další tisíce CGI vojáků) dokazují, jak pracné muselo být celý snímek natočit a vytvořit z něj takto kvalitní podívanou. A Scott dokazuje velkolepost svého díla už od samého počátku, kdy jsme na úvod přivítání masivní scénou s popravou královny Marie Antoinetty za doprovodu tisíce skandujících přihlížejících. Už v tu chvíli zkrátka vtáhne diváky do celé podívané.

Velkoleposti bitev napomáhá i zručná práce kameramana Dariusze Wolskeho, který s Ridley Scottem spolupracoval už na několika projektech. A je znát, proč je Wolski jeho opětovným spolupracovníkem. Jeho kamera detailně zobrazuje obrovské válečné momenty a dodává jim na škále. Skvěle pak pracuje i v komornějších scénách, kdy se zaměřuje na jednotlivé postavy a jejich emoce. Jediné, co z vizuálního hlediska trochu vadí, je celková tmavost filmu, kterému by občas neuškodilo trochu světla.

Díky své detailnosti a snaze zobrazit co nejvíce pak navíc může Napoleon posloužit i jako moderní dějepisná příručka.Díky své detailnosti a snaze zobrazit co nejvíce pak navíc může Napoleon posloužit i jako moderní dějepisná příručka. Scott v něm totiž zobrazuje všechny nejdůležitější momenty z období Velké francouzské revoluce a Napoleonských válek. Nechybí zde zmíněná poprava Marie Antionetty, poprava Robespierra, následný Jakobínský teror, Napoleonova korunovace francouzským císařem a všechny jeho důležité bitvy (obléhání Toulonu a bitvy u pyramid, Slavkova, Borodina a samozřejmě Waterloo). Jsou to všechny ty klíčové momenty, které známe z hodin dějepisu, a zde ožívají na velkém plátně. Je na tom něco velmi půvabného a je znát, že tvůrci se opravdu snaží být historicky korektní a autentičtí a neodchylovat se moc od skutečnosti, což je velice chvályhodné.

Ale Napoleon není jen válečným historickým dramatem, ale i dramatem psychologickým. Napoleona sledujeme jako schopného vojevůdce skrze všechny jeho ikonické momenty a jeho postupný vzestup i následný pád. Scott a spol. se snaží poukázat, proč se tak stalo, a jak se geniální vojevůdce nakonec ocitl tam, kde se ocitl. A daří se jim to poměrně úspěšně.

Velký podíl na převyprávění této analytické a lidské stránky příběhu má i herecký výkon Joaquina Phoenixe. Ten se opět jako chameleon převtěluje do nové role. I když skutečnému Napoleonovi není až zas tolik podobný, tak si to svým přednesem vynahrazuje. Phoenix skutečně odvádí velký kus práce a podává silný charismatický výkon plný emocí. Jeho Napoleon je sice poměrně málomluvný, ale herec si to v mnoha scénách vynahrazuje svou komplexní řečí těla i mimikou v obličeji.

Na to konto je však potřeba podotknout, že jediné, co trochu vadí a vytrhává občas z celé podívané, je zobrazení Napoleonovy výšky (nebo spíše jejího nedostatku). To, že byl maličký, víme všichni (však z toho měl také komplexy), ale ve snímku je nám to v mnoha scénách až podivně vnucováno. Napoleon působí často až komicky malinký oproti svému okolí, jakoby se nějak zkřivila celá škála. Je také až okatě znát, že v některých scénách je místo Phoenixe použit jeho body double, z pochopitelných důvodů, ovšem tyhle přechody mohly být provedeny trochu hladčeji a věrohodněji.

Z herecké stránky je pak potřeba vedle Phoenixe vyzdvihnout i Vanessu Kirby coby Joséphine. Kirby se konečně, po té, co se dostala do povědomí v seriálu Koruna, probourává ve filmovém světě a ukazuje se jako velmi schopná herečka. Je dobře, že se dostává k rolím, jako je tato, neboť je to naprosto zasloužené a oprávněné. Kirby podává svůj životní výkon a do Joséphine se naprosto převtěluje. S Phoenixem pak má skvělou chemii a na plátně si oba herci velmi dobře rozumí.

Vedle Phoenixe a Kirby se tu objevuje i celá řada dalších herců a postav. Bohužel však vedle nich upadávají do zapomnění. Dle názvu je jasné, že se snímek zaměří především na Napoleona, ale je škoda, že zbytek postav je tolik upozaděn. Nacházíme tu totiž spoustu zajímavých historických postav, jen málokterou si však po zhlédnutí filmu zapamatujeme, a to zamrzí.

V neposlední řadě stojí za zmínku i hudební doprovod, který upoutá už od samého začátku. Do snímku jsme uvedeni velmi působivou scénou s popravou Marie Antoinetty doprovázenou popěvkem písně Le „Ça ira“ zpěvačky Edith Piaf ve sborovém provedení. A v tomto duchu se nese i zbytek podívané. Najdeme zde plno takto hudebně ozvláštněných a zpívaných momentů. Většinu filmu pak doprovází půvabné orchestrální skladby Martina Phippse, který stojí například za soundtrackem seriálu Koruna.

Dohromady tak Ridley Scott nabízí v Napoleonovi velkolepou podívanou, které vévodí obrovské bitevní scény. Ty jsou dechberoucí svou škálou, detailním zobrazením a komplexní prací kamery. Zážitek oživuje i chytlavý symfonický doprovod, který nabízí klasické skladby a etudy tak dobře zapadající do kontextu Napoleona. Celé to pak dotahují Phoenix a Kirby a jejich kvalitní všestranné výkony. V závěru je tak Napoleon bezesporu jedním z letošních největších snímků co do své škály, tak do zobrazovaných událostí, a rozhodně ho stojí za to vidět na velkém plátně.

Tady není nic než jen samá poušť!

A nyní jsi mou královnou.

Sakra, já nic nevidím, na koho útočíme?

85%

Napoleon

Dohromady tak Ridley Scott nabízí v Napoleonovi velkolepou podívanou, které vévodí obrovské bitevní scény. Ty jsou dechberoucí svou škálou, detailním zobrazením a komplexní prací kamery. Zážitek oživuje i chytlavý symfonický doprovod, který nabízí klasické skladby a etudy tak dobře zapadající do kontextu Napoleona. Celé to pak dotahují Phoenix a Kirby a jejich kvalitní všestranné výkony. V závěru je tak Napoleon bezesporu jedním z letošních největších snímků co do své škály, tak do zobrazovaných událostí, a rozhodně ho stojí za to vidět na velkém plátně.

• Hodnocení