Fantazie tu bylo až příliš.
Juraj Jakubisko se pokusil diváky potěšit pokračováním jeho Perinbaby z 80. let. Už se bohužel nemůže těšit z výsledku. Hlavní hrdina pohádky absolvuje velmi strastiplnou cestu za štěstím, a i cesta tohoto snímku do kin byla dost podobná. Není pochyb o tom, že přivést film na svět přes všechny peripetie, tedy přes úmrtí všemožných tvůrců a herců, bylo velmi náročné, ale ani to neomlouvá výsledek.
Lukáš je synem původních hrdinů, Jakuba a Alžběty, Perinbaba nad ním drží ochrannou ruku jako jeho kmotra, a smrtka Zubatá ho pronásleduje stejně, jako jeho rodiče. Lukáš se vydává do světa v doprovodu psa od Perinbaby a na své cestě zjišťuje, že lidé nejsou jen dobří a v životě to není vůbec jednoduché. Když zaslechne o bájné zemi hojnosti, kde rostou koláče na stromech, rozhodne se žít právě tam. Ona země ale utrpěla těžkou ztrátu, přišla o kouzelného sedmirožce, a tak je teď rozdělena na dvě části, lidé si na nic nepamatují a stíhá je kletba (Od koho? Kdo ví). Zdá se, že jediný, kdo tu má rozum, je Lukáš a krásná Lucie. Když se povede království zachránit, všichni budou zase šťastní a tihle dva budou moct být spolu.
Bohužel už v prvních minutách vytušíme, že tohle nebude dobré. Hlavní hrdina neoplývá charismatem ani důvtipem, má snad jen šikovné ruce. Dialogy jsou kostrbaté, Lukáš trousí hlášky (většinou si povídá se psem) typu: “Jsme jak tři králové, jenže my jsme jen dva a po svých jde jen jeden.” Nevyrovnané tempo je další problém: chvíli se děj vleče, pak zase nestíháme sledovat, co se děje a příběh se úplně splaší. Snímek provází množství chaotických a nesmyslných scén a ještě horších střihů, které tomu zmatku nasadí korunu.
Fantazie a nápadů tu bylo až až, ale u zrodu (nebo dokončení) filmu nebyl nikdo, kdo by je dokázal smysluplně zkrotit. Těžko říct, jakému divákovi tahle podívaná může udělat radost. Není tu dost nostalgie pro dospělé, které budou spíš obtěžovat moderní triky, které se opravdu nepovedly. A chtějí moderní děti ještě koukat na prosťáčka, jak jde do světa?
Rozhodně není vše špatné a Jakubiskův film je opravdu svůj, což nejspíš nikoho nepřekvapí.Rozhodně není vše špatné a Jakubiskův film je opravdu svůj, což nejspíš nikoho nepřekvapí. Jedna z nejzábavnějších postav je nejspíš třpytivý kočovník Dana Nekonečného, který se bohužel jen náhodně zjevuje. Dočkáme se mnoha krásných záběrů z dronů a užijeme si pohled na hezkou krajinu. Sem tam je tu roztomilé stavení nebo pěkný kostým. Všechno to ovšem pohřbí naprosto šílené efekty, ať už jejich laciné provedení, tak halucinogenní přeplácanost. Čeho je moc, toho je příliš. Opravdu tu chyběla nějaká soudnost. Podivný amulet, kterým si Lukáš s Alžbětkou telefonují, je bohužel k smíchu a stejně tak smrtka s blikajícím čelem a nějakou automaticky zásuvnou čepelí kosy… Neustále vysmívání se Zubaté od všech postav působí dost zlověstně, když si spočítáme, kolik lidí zapojených do tvorby filmu se nedožilo premiéry.
Některé postavy (třeba Havrani) mají dramatický příběh a motivaci v pozadí, zatímco původ jiných veledůležitých postav se absolutně přejde – do poslední chvíle nevíme, že jedna z důležitých ženských postav je princezna (ne třeba královna) a pak zase jiná princezna nakonec princeznou není (a kdo je, to se nedovíme). I dětští diváci by si zasloužili kvalitní herecké výkony a ne trapné tajtrlíkování, kterému nedokáže konkurovat ani ten čtyřnohý tajtrlík. Poselství je nečitelné, konec zmatený až depresivní.
“Moje nervy!” hudruje ve filmu neustále Zubatá, a podobně se cítí divák u podívané se 107 minutami, která má pocitově asi půl dne. Pohádkový svět je plný fantazie, ale na to se nedá svést tento naprosto tragický, nesourodý mišmaš, kdy se mele páté přes deváté, skáče se od jednoho ke druhému a horko těžko hledáme nějakou dějovou linku. Byla tu spousta krásných nápadů, jak vizuálních tak v rámci příběhu, ale ztratí se v závějích nesmyslů a zmateného střihu. Tento snímek se naprosto vymknul kontrole.
Nenechte se mýlit, to není mladý Wonka.
Kudy tudy do země hojnosti?
Tohle nezachrání ani Nekonečný.
Perinbaba a dva světy / Perinbaba a dva svety
“Moje nervy!” hudruje ve filmu neustále Zubatá, a podobně se cítí divák u podívané se 107 minutami, která má pocitově asi půl dne. Pohádkový svět je plný fantazie, ale na to se nedá svést tento naprosto tragický, nesourodý mišmaš, kdy se mele páté přes deváté, skáče se od jednoho ke druhému a horko těžko hledáme nějakou dějovou linku. Byla tu spousta krásných nápadů, jak vizuálních tak v rámci příběhu, ale ztratí se v závějích nesmyslů a zmateného střihu. Tento snímek se naprosto vymknul kontrole.
- Hodnocení