Poutavé kriminální případy i netradiční vhled do duše zabijáka – to nabízí Metoda Markovič: Hojer

Kriminalista se srdcem a netradičními postupy.

To byl Jiří Markovič, o kterém vypráví biografický seriál Metoda Markovič: Hojer. Nejnovější pořad platformy Voyo se s klidem zařadí mezi další true crime pořady. Svědčí o tom i ocenění, které seriál získal na festivalu Serial Killer, kde zvítězil v kategorii Nejlepší seriál střední a východní Evropy. A je jasné proč.

Režisér Pavel Soukup a scenárista Jaroslav Hruška poutavě vypráví jeden z nejpřekvapivějších a zároveň nejbrutálnějších (jak se později ukázalo) případů z 80. let na našem území, jehož vyšetřování vyústilo v opravdu nečekané závěry. Už v prvních dvou epizodách dovedli tvůrci bravurně zobrazit atmosféru zmíněného desetiletí a bezprostřednost kriminálních případů, se kterými se naši protagonisté střetávají dennodenně.

Vraždy jsou zde skutečně zobrazeny bez větších okolků, krvavě a realisticky. Samozřejmě, existuje tu jistá cenzura, což se cení, protože opravdu není potřeba vidět úplně všechno (jak mají pocit některé zahraniční pořady). Tvůrci moc dobře ví, že to často jen stačí naznačit a má to naprosto stejný efekt.

Velice efektní je i to, že se jedná o skutečné události. Celý seriál zastřešuje sice případ Hojer, ale v každé epizodě se v pozadí řeší ještě nějaká jiná vražda, jejíž vyústění je pak vždy popsáno v závěrečných titulcích. I to dodává celé podívané zajímavý rozměr.

Nutno také podotknout, že pořadu nechybí ani značná dávka napětí. Zvláště první epizoda z toho benefituje, protože uteče velmi rychle. Druhá je pak o něco statičtější a celkově pomalejší, ale neméně napínavá, neboť v ní začínáme objevovat postavu Hojera. A odkrývání psychologie sériového vraha, to je něco, na čem tento pořad velmi staví.

Tvůrci si skvěle hrají i s emocemi a staví zajímavě do kontrastu studené kriminalistické hrůzy z vražd vs. teplo rodinného domova, jehož privilegii Markovič má, když přijde z práce. Tuto lidskost pak podporuje i překvapivě značná dávka humoru, který netlačí příliš moc na pilu a většinou docela příjemně pobaví – tvůrci zkrátka ví, jak na to s mírou (to platí tak nějak obecně o celém pořadu).

A pomyslnou třešničkou na dortu je herecké obsazení. Celou podívanou na sobě nese Petr Lněnička coby titulní Markovič. Lněnička se do role převtěluje jako chameleon a podává skutečně silný výkon. Totéž lze říct o Petru Uhlíkovi coby Ladislavu Hojerovi. Ten odvádí neuvěřitelný kus práce a titulního vraha ztvárňuje s mrazivou přesvědčivostí. V menších rolích pak potěší i David Prachař nebo Vojtěch Kotek, jejichž postavy si divák díky jejich hereckým charismatům poměrně dobře zapamatuje.

Pokud tedy první dvě epizody něco nasvědčují, tak je v tomto pořadu skutečně o co stát. Voyo se pro jednou překonalo a připravilo si skutečně kvalitní podívanou, která stojí za zhlédnutí. A první epizoda z celkových šesti už je na zmíněné platformě k vidění.