Recenze – Duna: Část druhá je mistrný filmařský počin, Villeneuve by však mohl trochu ubrat paralely na současné náboženské konflikty

Píseční červi a melanž jsou zpátky.

Denis Villeneuve představuje další kapitolu své epické ságy s Paulem Atreidem v jejím středu. A vypráví ji velmi poutavě. Mezigalaktické boje o melanž pokračují a tentokráte v ještě větším měřítku. Zapojují se i Fremeni a další národy, které mají svůj názor na to, jak by se mělo s touto zmíněnou substancí naložit. K tomu všemu se pak přidává i proroctví, v jehož centru je právě Paul. Někdo věří, že je vyvolený, on se toho zdráhá. Jeho rozhodnutí, zda se chopí nebo nechopí této role však může mít významný dopad na chod celého vesmíru. 

Je nutno podotknout, že Villeneuve zkrátka uchvátí díky tomu, že vytváří velkolepou podívanou s mentalitou tvůrce nezávislých snímků. Na výsledku je jeho uchopení znát. A v tom je právě jeho Duna výjimečná. Ať už po scenáristé, vizuální nebo kinematografické stránce.

Jeho scénář je záživný a pokračuje tam, kde jsme hrdiny nechali v prvním díle a rozvíjí dále jejich dobrodružství i celkový svět Duny. V některých ohledech možná až trochu moc. Příběh je totiž komplexní (jako jeho předloha) a najdeme v něm hned několik dějových linek. Zprvu se toto rozdělení vyprávění mezi tolik postav může zdá rušivé a poněkud roztříštěné, s gradujícím dějem se však všechno začíná propojovat a směřovat ke společnému cíli.

Jako režisér a scenárista v jednom tak Villeneuve dokazuje, že si umí poradit s komplexním příběhem a desítkami postav v něm.Jako režisér a scenárista v jednom tak Villeneuve dokazuje, že si umí poradit s komplexním příběhem a desítkami postav v něm. Všem se totiž dostává dostatek prostoru, abychom pochopili jejich motivace a každá rozdělená scéna má svoje opodstatnění. A to je opravdu veliký kumšt.

Ovšem vděčí za to i hereckému obsazení, které přivádí tyto postavy k životu a dodává jim emoce a charakter. Velkou pochvalu si zaslouží především Timothée Chalamet jako hlavní hrdina. Chalamet odvádí skvělou práci a podává komplexní výkon. Jeho postava si prochází velkými změnami a on to skvěle ztvárňuje svým přednesem. Paul Atreides se mění od zdráhavého protagonisty na odhodlaného vůdce, o jehož morálce začínáme mít na konci trochu pochybnosti. A Chalamet si pohrál s touto složitostí své role skvěle.

Výborný je i zbytek ansámblu. Javier Bardem zde konečně dostává více prostoru (oproti jedničce) a je to jedině dobře. Bardem podává výrazný výkon a baví svými četnými hláškami. Dovede však také přivést diváka k zamyšlení, neboť jeho postava je představitelem hodně fanatického smýšlení o centrálním proroctví. Za zmínku stojí i záporáci v podání Christophera Walkena a Stellana Skarsgårda. Oba herci odvádí velký kus práce a představují komplexní záporáky. Malou, ale výraznou roli má i Rebecca Ferguson, která také podává kvalitní výkon.

Bohužel o něco slabší je Zendaya. Snaží se sice o kvalitní výkon, ale její přednes se nakonec sestává hlavně ze zamračených obličejů a jiných naštvaných gest, které občas působí trochu polovičatě. Kromě toho však má dobrou chemii s Chalametem a jejich společné scény patří k jejím povedenějším. K těm slabším patři i Austin Butler. Jeho psychopatický Feyd-Rautha je sice patřičně děsivý (a pokud se chtěl Butler vzdálit od své role Elvise, tak se mu to konečně povedlo), ale postava k hercovu hlasu a vzezření zkrátka nějak nesedí, ač se Butler snaží přesvědčit diváky o opaku. Zkrátka to působí jako role, která byla původně napsaná pro Billa Skarsgårda, ale ten nemohl, tak obsadili Butlera.

Kromě spousty postavy lze pak v ději najít také dost paralel na současné dění. Ač tvůrci čerpají z knižní předlohy, tak je jasné, že v tomto ohledu trochu okatě odkazují na válku mezi Izraelem a Palestinou. Hlavní hrdina je mesiáš a náboženským podtext je zde tolik výrazný a spory mezi centrální „dobrou“ skupinou a těmi zlými mají skutečně výraznou podobnost se zmíněným konfliktem ze skutečného světa. Dají se zde najít i určité paralely s konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou, kdy má hlavní záporák poměrně výraznou podobu s Putinem (včetně stejného křestního jména). Nehledě pak na to, že ústřední padouši patří k patrně nejbělejší rase v celém vesmíru.

Je jasné, že Villeneuve zkrátka musel okomentovat současné dění. Patří to však do takového snímku? Sci-fi a fantasy příběhy tohoto tipu mají sloužit k zábavnému odpoutání od reality a nemají na ní až moc upozorňovat (k tomu slouží jiné žánry). Záměr tvůrců je zřetelný, otázka však je, zda bylo nezbytné dávat Duně tento kontext.  

Kromě toho je po dějové stránce stejně jako první díl i pokračování poněkud statické, ale o dost méně. Pomalejší je hlavně první třetina filmu, v té se vlastně nestane skoro nic záživného, ale pak už se začíná dění odvíjet trochu dynamičtěji. A když už dojde na nějakou akci, tak opravdu stojí za to. Finální bitka v poslední třetině je velkolepá filmařsky i vizuálně. Ale najde se tu i spoustu výborných osamostatněných bojových scén, jako třeba epická akce v mlze způsobené písečným oparem, jízda na písečném červovi nebo gladiátorské utkání v aréně.

Obecně je akce velmi povedená a to především díky skvělým vizuálům. Stejně jako v prvním snímku i zde nabízí tvůrci kvalitní a téměř bezchybné efekty, které prostě uchvátí. Pomáhá dost i fakt, že se natáčelo i na lokacích, ve skutečné poušti, a tak vizuály působí přirozeně a ne příliš počítačově. A to, co je vytvořeno CGI efekty (jako třeba zmíněný písečný červ), je velmi věrohodné. Za trochu podivnější lze akorát považovat svět, na kterém žije baron Harkonnen. Ten je zvláštně černobílý, ale je ve venkovních scénách, v interiéru už mají všichni barvu. Dodává mu to jistou mysterióznost, ale náhlá černobílá scéna také trochu vytrhává z podívané.

V neposlední řadě je potřeba zmínit hudební doprovod. Ten je zkrátka epický. A není divu. Stojí za ním totiž Hans Zimmer, a ten moc dobře ví, jak vytvořit soundtrack pro velkolepý film. Jeho skladby, jako i v jedničce, skvěle doplňují atmosféru příběhu. Každý ze zobrazených světů má svůj specifický hudební podkres, který se stupňuje stejně jako napětí ve filmu.

Závěrem je Duna: Část druhá velmi povedeným filmařským počinem. V některých ohledech i více než první díl. Denis Villeneuve opět dokazuje, že je jedinečným tvůrcem a jeho uchopení Duny nemá obdoby. Záživné vyprávění, povedená akce, úchvatné vizuály, hravá kamera, kvalitní CGI, velkolepý hudební doprovod a skvělé herecké obsazení – to všechno dává dohromady jeden z nejepičtějších letošních snímku. A tahle podívaná si rozhodně zaslouží zhlédnutí na velkém plátně.

Jak nepohodlné je líbat se s hadicemi v nose?

Tyhle červy nechcete naštvat.

Tolik písku, co s ním budeme dělat?

85%

Duna: Část druhá / Dune: Part Two

Závěrem je Duna: Část druhá velmi povedeným filmařským počinem. V některých ohledech i více než první díl. Denis Villeneuve opět dokazuje, že je jedinečným tvůrcem a jeho uchopení Duny nemá obdoby. Záživné vyprávění, povedená akce, úchvatné vizuály, hravá kamera, kvalitní CGI, velkolepý hudební doprovod a skvělé herecké obsazení – to všechno dává dohromady jeden z nejepičtějších letošních snímku. A tahle podívaná si rozhodně zaslouží zhlédnutí na velkém plátně.

• Hodnocení