Recenze – Krotitelé duchů: Říše ledu sice baví, ale škodí jim přehršel postav

Když se děje něco divného ve vašem sousedství, koho zavoláte?

No přece Krotitele duchů! A ti jsou zpátky. Přesněji řečeno je zpátky rodina Spenglerů, která převzala štafetu po zesnulém Egonovi. Především pak jeho vnučka Phoebe, která po dědečkovi zdědila jeho um i vědecké nadšení. A tak spolu se svým bratrem, matkou a nevlastním učitelem (partner její matky) vydávají do akce krotit duchy v New Yorku. Jenže to se jim úplně nedaří bez menších či větších škod, přesto že jsou skoro vždy úspěšní. Není tak divu, že si starosta Walter Peck dělá zálusk na to, jim jejich práci jednou provždy zatrhnout. Částečně se mu to povede, když zakáže Phoebe zapojovat se do akce, neboť není plnoletá. Jenže mladá vědátorka si k duchům vždycky najde cestu, nebo spíš oni k ní. A není jediná. Na scéně se totiž objevuje pradávný démon Garraka, který chce uvrhnout lidstvo do doby ledové a nechat Zemi na pospas duchům. To přiměje k práci nové i staré Krotitele, kteří se společnými silami pokusí Garraku zastavit.

Zpátky jsou nejen noví hrdinové z Krotitelé duchů: Odkaz, ale také původní Krotitelé.Tak se prezentuje nejnovější dílo z filmové série Krotitelé duchů, za kterým stojí Gil Kenan a Jason Reitman, syn zesnulého režiséra původních dílů této franšízy, Ivana Reitmana. Ve svém příběhu navrací všechny možné postavy. A že jich je. Zpátky jsou nejen noví hrdinové z Krotitelé duchů: Odkaz, ale také původní Krotitelé, jejich sekretářka Janine a dva kamarádi Phoebe a jejího bratra Trevora. K tomu tu jsou ještě navíc dvě zcela nové postavy. Tvůrci zkrátka s obsazením nešetřili. A je to škoda, trochu soudnosti by v tomto směru neuškodilo. Snímek je totiž zkrátka přesaturovaný. Tolik postav prostě nestíháme sledovat. 

Nehledě pak na to, že díky jejich velkému počtu, se hrdinům nedostává dostatek prostoru a času k růstu. Postavy se, co do charakteru, nikam moc neposouvají, neprochází žádnou katarzí a nikterak se nevyvíjí, což je ohromná škoda. V závěru snímku se sice dočkáme pár momentů, které by měly působit jako odměna a vyřešení „komplikovaných“ problémů, kterými si postavy procházejí, jenže není moc jasné proč. S hrdiny a jejich problémy totiž netrávíme dostatek času, aby nás zaujaly a záleželo nám na nich. A je to škoda, ale postavy jsou prostě nevyvinuté a my jako diváci díky tomu nemáme proč do nich investovat svůj zájem.

No a hlavní záporák? Je to klasický padouch ze světa Krotitelů duchů: démon bez obličeje a charakter s klišé motivem zničit lidstvo a ovládnout svět, prostě proto, že je zlý. Je to sice okoukané a neinovativní, ale k téhle franšíze to už prostě tak nějak patří, a tak to tvůrcům promineme.

Stejně jako k ní patří trochu křečovitý humor, který si divák prostě zamiluje. Repliky jednotlivých postav jsou občas trochu fraškovité a spousta scén vtipných, jen aby byly vtipné, ale ono to nevadí. Bez toho by to totiž nebylo ono. Takže, když například postava Garyho začne citovat text slavné titulní písně, tak nejde než se tomu pousmát (částečně křečovitě, částečně upřímně).

Nebylo by to ono ani bez New Yorku, který je nedílnou součástí Krotitelů duchů, a tak je příjemné, že se do něj s dějem vracíme. Ovšem na to, že se snímek odehrává právě v New Yorku, tak působí strašlivě prázdně a pustě, což je přesně opak jednoho z největších amerických měst, které má běžně spíše stísněnou atmosféru díky neustále proudícím davům. Inovací pak má být zmrznutý New York potopený do moderní doby ledové, ale to už lépe a děsivěji předvedl před 20 lety Den poté. Je to sice dobrý koncept, zde však trochu ztrácí na pointě, když je využit jen na chviličku (vlastně veškeré scény ze zamrznutého města jsou k vidění v traileru).

A i když jsou některé postavy ve snímku skutečně nadbytečné, jak již bylo zmíněno, tak herecké obsazení stejně potěší a je jednou z nejsvětlejších částí celé podívané. Hlavní hvězdou je zde opět, jako v předchozím díle, Mckenna Grace v roli Phoebe. Grace podává velmi silný a výrazný výkon a v zásadě na sobě nese břímě celého filmu. Její přednes i postava jsou pro něj stěžejní a mladičká herečka zvládá tuto úlohu bravurně. Kvalitní výkony odvádí i Paul Rudd, Carrie Coon, Finn Wolfhard, Dan Aykroyd, Ernie Hudson nebo Bill Murray. Všichni jsou však jaksi upozaděni a vzhledem k velkému počtu postav se prostě všem hrdinům nedostává dostatečného prostoru, který by si zasloužili. To je znát především u postavy Nadeema v podání Kumaila Nanjianiho. Ten se stává stěžejním pro poražení záporáka, ale strávíme s ním tak málo času, že nemáme motivaci ani důvod být do něj a jeho příběhu nějak více zainteresovaní. A to je škoda, neboť Nanjianiho přednes je výrazný a baví, jeho role je však spíše hozená stranou a využitá spíše jako vypravěčský nástroj k zastavení padoucha.

V neposlední řadě pak stojí za zmínku i vizuální stránka filmu, která je skutečně povedená. Je znát, že si tvůrci dali záležet a vizuální efekty, výprava, scénografie i kulisy jsou provedeny s citem a kvalitou. Kromě zmíněného New Yorku tu najdeme plno scén v interiérech jako jsou požární stanice, která je sídlem Krotitelů, Rayův obchod s magickými starožitnostmi nebo nová výzkumná centrála pod vedením Winstona. Všechny lokace mají propracované detailní kulisy, které dotvářejí celkovou atmosféru.

Tu doplňuje i hudební doprovod, o který se postaral Dario Marianelli. Ten se podílel například na snímcích Nejtemnější hodina, Paddington 2 nebo Bumblebee. Marianelli si ve svém soundtracku vypůjčuje klasické motivy z původních filmů série, hraje si s nimi a převádí je do nového prostředí. Jeho skladby sice nejsou nijak přehnaně výrazné a neutkvějí moc v paměti, ale jemně dotvářejí celou podívanou.

Dohromady jsou Krotitelé duchů: Říše ledu solidním pokračováním, které sice ničím přehnaně neuchvátí, ale stále si drží onu jemnou nostalgii prvních filmů. Největším mínusem je spousta, opravdu spousta, postav. Obsazení je skutečně bohaté, ale neuškodilo by, kdyby se trochu osekalo a některé postavy byly vynechány a dostalo se více prostoru těm důležitějším. Pár hrdinů tu totiž působí skutečně nadbytečně a jejich vsunutí do příběhu až násilné, aby tam prostě byli po celou dobu. A díky tomu jsou mnozí další upozaděni, což je škoda. Zamrzí také, že tu najdeme málo onoho titulního kroucení duchů. Strašně dlouho trvá, než dojde k pořádné akci (předtím jde spíše o mysteriózní detektivku). Potěší však kvalitní efekty, kulisy, scénografie a povedené vizuály duchů. V závěru tak nejnovější Krotitelé duchů sice neurazí, ale také ničím přehnaně nenadchnou. Hledáte-li však pohodovou podívanou, tak jsou tou správnou volbou.

Důležité je správně mířit.

A ty klikyháky jsou co?

To by nebylo, abychom si na stará kolena taky neužili trochu akce!

55%

Krotitelé duchů: Říše ledu / Ghostbusters: Frozen Empire

Dohromady jsou Krotitelé duchů: Říše ledu solidním pokračováním, které sice ničím přehnaně neuchvátí, ale stále si drží onu jemnou nostalgii prvních filmů. Největším mínusem je spousta, opravdu spousta, postav. Obsazení je skutečně bohaté, ale neuškodilo by, kdyby se trochu osekalo a některé postavy byly vynechány a dostalo se více prostoru těm důležitějším. Pár hrdinů tu totiž působí skutečně nadbytečně a jejich vsunutí do příběhu až násilné, aby tam prostě byli po celou dobu. A díky tomu jsou mnozí další upozaděni, což je škoda. Zamrzí také, že tu najdeme málo onoho titulního kroucení duchů. Strašně dlouho trvá, než dojde k pořádné akci (předtím jde spíše o mysteriózní detektivku). Potěší však kvalitní efekty, kulisy, scénografie a povedené vizuály duchů. V závěru tak nejnovější Krotitelé duchů sice neurazí, ale také ničím přehnaně nenadchnou. Hledáte-li však pohodovou podívanou, tak jsou tou správnou volbou.

• Hodnocení