Recenze Elli a parta příšeráků: Animovaná pohádka není úplně tragická, ale velký dojem na diváky neudělá

„I duchové potřebují rodinu.“

Novinkou českých kin je momentálně animovaná pohádka Elli a parta příšeráků. Stojí za ní německá produkce, ale režii a scénář má na svědomí Belgičan Piet De Rycker a Dán Jesper Møller.

Elli je strašidlo, které žije ve starém sídle se svým strýcem. Ten ji učí, jak správně strašit lidi, ale nic takového Elli dělat nechce. Jejich rutinu naruší přílet záhadných dronů, které chrání město před nadpřirozenými bytostmi. Nakonec unesou strýčka, takže se ho Elli vydává hledat. Narazí při tom na partu příšerek, která se skrývá v lunaparku. Společně se pak vydávají na záchrannou misi.

Tvůrci se podle všeho do snímku pro děti snažili dostat řadu dospěláckých témat. Jedním z nich je například to, jakou hrozbou se pro lidstvo mohou stát moderní technologie, což ostatně není nic nového. To, že pro člověka je největším nebezpečím on sám, se řeší už v mnoha dalších filmech.

Zároveň také nejmladší generaci dílo vysvětluje, že není vhodné stavět se za každou cenu proti všemu odlišnému. Vždy je potřeba k tomu přistupovat s respektem, který sami očekáváme od druhých. Nejdůležitějším poselstvím je důležitost rodiny v životě úplně každé bytosti.

Frankensteinovo monstrum je dost nevýrazné, Drákula je zase příliš sebestředný a podobně je na tom také yetti Martha, která je posedlá jen svou talentovou reality show a čajovými seancemi.Velkým problémem je, že jednotlivé postavy nejsou sympatické. Aby se člověk s hrdiny dokázal ztotožnit, musí mu být nějakým způsobem blízké, ale k tomu v tomto případě nedochází. Jedinou milejší postavou je právě Elli, jenže to nestačí. Frankensteinovo monstrum je dost nevýrazné, Drákula je zase příliš sebestředný a podobně je na tom také yetti Martha, která je posedlá jen svou talentovou reality show a čajovými seancemi.

Podstatnou součástí pohádek pro děti bývá také určitá dávka nadsázky. Díky ní se často může stát, že se líbí i jejich rodičům. Když si tvůrci dají záležet na tom, aby film obsahoval nějaké vtipy, v konečném důsledku se to vyplatí. O tom svědčí třeba úspěch nejnovějších animovaných snímků V hlavě 2 nebo Mezi živly.

Animace není sama o sobě vůbec špatná. I když zrovna duchové jsou poněkud jednodušší, ale vynahrazuje to Elli se svými působivými kousky s elektřinou. Nicméně ostatní postavy jsou propracované poměrně dost do detailů. Jen na dětský film je celý obraz laděn celkem hodně do temných barev, ale to už je otázka vkusu.

Snímek Elli a parta příšeráků je určen především pro nejmenší děti. Jejich rodiče nejspíš tolik neuchvátí, protože na rozdíl od podobných animovaných děl z poslední doby nenabízí nic navíc. Stačilo by tam dát nějaký nenápadný vtip, ale podivný vztah Drákuly a Marthy připomínající manželství k tomu nestačí. Tvůrci se snaží ratolestem předat některá životní moudra, což je rozhodně chvályhodné. I když to může chvílemi působit, že je jich tam možná až příliš. Potom ani nezbude tolik času představit další postavy, které mají jen zhruba nastíněnou osobnost. Kvůli tomu si k nim není možné udělat takový vztah, aby s nimi člověk soucítil. Výsledek sice není žádná tragédie, ale velkou stopu v nás film nezanechá.

Víte, co se stane, když se duch napije čaje?

Elli a parta příšeráků (2024)
(Foto: Traumhaus Studios)

Zajímavý by taky mohl být příběh o tom, jak se tahle nesourodá partička dala dohromady.

Elli a parta příšeráků (2024)
(Foto: Traumhaus Studios)

Spoiler! Tahle roztomilá myška zachrání na konci úplně všechno.

Elli a parta příšeráků (2024)
(Foto: Traumhaus Studios)
50%

Elli a parta příšeráků / Elli: Ungeheuer geheim

Snímek Elli a parta příšeráků je určen především pro nejmenší děti. Jejich rodiče nejspíš tolik neuchvátí, protože na rozdíl od podobných animovaných děl z poslední doby nenabízí nic navíc. Stačilo by tam dát nějaký nenápadný vtip, ale podivný vztah Drákuly a Marthy připomínající manželství k tomu nestačí. Tvůrci se snaží ratolestem předat některá životní moudra, což je rozhodně chvályhodné. I když to může chvílemi působit, že je jich tam možná až příliš. Potom ani nezbude tolik času představit další postavy, které mají jen zhruba nastíněnou osobnost. Kvůli tomu si k nim není možné udělat takový vztah, aby s nimi člověk soucítil. Výsledek sice není žádná tragédie, ale velkou stopu v nás film nezanechá.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací