Recenze: Můj kamarád tučňák je okouzlující, hřejivý rodinný film o přátelství člověka a zvířete

Příběh nabízí směsicí humoru, emocí a dechberoucího vizuálního zpracování. 

Film brazilského režiséra Davida Schurmanna je rozkošnou kombinací hraných scén a pečlivě zakomponovaného CGI a představuje nádherné pobřeží Brazílie a Argentiny jako vizuální lahůdku i vyprávěcí prvek. Schurmannova režie zachycuje intimitu izolovaného světa osamělého rybáře Joãoa (Jean Reno) a rozlehlého, nepředvídatelného oceánu, který Joãovi dokáže vzít to nejcennější, aby mu na oplátku jednoho dne daroval nepravděpodobného přítele, tučňáka Dindima.

Jednou ze silných stránek filmu je jeho schopnost spojit humor s procítěností. Je tu nádherná scéna, kdy João v záchvatu ochranitelství oblékne Dindima do svetru svého zesnulého syna – moment, který je stejně vtipný jako dojemný. A Dindim, vždycky rozpustilý host, se rychle stane miláčkem vesnice. Film vyvažuje tu úspěšněji, tu nemotorněji lehké momenty s těmi hlubšími, emocionálně závažnějšími. Jean Reno podává jemný, ale silný výkon v roli Joãoa, muže zlomeného tragédií, jehož emocionální cesta se odráží v tempu a tónu filmu. Renovo ztvárnění je nenápadné i dojemné a dokáže svým tichým chováním zprostředkovat vnitřní svět plný bolesti. Zvláště dojemné jsou scény, kdy se díky Dindimovi začíná otevírat, přičemž Reno mistrně zvládá přechod od člověka uzavřeného před světem k někomu, kdo pomalu začíná znovu objevovat radost.

Tvůrci se moudře vyhýbají přílišné sentimentalizaci vztahu mezi Joãem a Dindimem, místo toho nechávají jejich pouto přirozeně rozvíjet, díky čemuž z dojemných momentů nekape kýč.Ale je to tučňák Dindim, kdo si pro sebe krade každou scénu. Sympatický pták ve fraku, kterého hraje kombinace skutečných tučňáků s pomocí trochy moderní technologie, ožívá a působí téměř jako člověk. Tvůrci se moudře vyhýbají přílišné sentimentalizaci vztahu mezi Joãem a Dindimem, místo toho nechávají jejich pouto přirozeně rozvíjet, díky čemuž z dojemných momentů nekape kýč.

Vizuálně je film pastvou pro oči. Kamera nádherně zachycuje svěží tropické prostředí Joãoova domova na pobřeží a kontrastuje s chladnou a drsnou krásou patagonské divočiny, kde Dindim začíná svou cestu. Použití přirozeného světla, zejména ve scénách odehrávajících se za svítání nebo za soumraku, dodává filmu vrstvu realismu a pomáhá uzemnit fantasknější prvky příběhu.

Film však není bez chyb. Tempo je občas nevyrovnané, zejména v prostředním dějství, kde se vyprávění mírně vleče, a v jednoduchém příběhu vhodném pro děti samozřejmě neočekáváme hromadu napětí a zvratů. Některé dialogy působí poněkud strnule a nepřirozeně. Navíc, i když film odvádí chvályhodnou práci při zvyšování povědomí o ochraně životního prostředí, tyto momenty občas působí trochu moc na efekt a mírně narušují plynulost příběhu.

Celkově je Můj kamarád tučňák film, který uspěje u mnoha generací diváků především díky svému kouzlu a upřímným emocím, které vyvolává. I když se nejedná o převratný film roku, nabízí hřejivý a vizuálně úžasný zážitek, který je ideální pro rodinný filmový večer. Příběh u vás pravděpodobně vyvolá úsměv, ale možná si i trošku nabrečíte do popcornu, takže stojí za zhlédnutí pro každého se slabostí pro zvířátka, kdo hledá dobrý příběh s nádechem dobrodružství a roztomilosti.

Dindim pomůže Joãovi opustit jeho ulitu.

Dindim rád tráví prázdniny v teple.

Vesnický podivín si najde parťáka.

65%

Můj kamarád tučňák / My Penguin Friend

Celkově je Můj kamarád tučňák film, který uspěje u mnoha generací diváků především díky svému kouzlu a upřímným emocím, které vyvolává. I když se nejedná o převratný film roku, nabízí hřejivý a vizuálně úžasný zážitek, který je ideální pro rodinný filmový večer. Příběh u vás pravděpodobně vyvolá úsměv, ale možná si i trošku nabrečíte do popcornu, takže stojí za zhlédnutí pro každého se slabostí pro zvířátka, kdo hledá dobrý příběh s nádechem dobrodružství a roztomilosti.

• Hodnocení