Recenze: ČERNÁK je velmi zábavný, ale úsměv nám ztuhne, protože tyhle příběhy se skutečně dějí

Zločin se nevyplácí – pokud nejste v politice.

Podsvětí na Slovensku v 90. letech může na první pohled vzbuzovat pobavení. Tihle chlapíci rozhodně nejsou uhlazení Italové v oblecích na míru. Mají kožené bundy, barevné košile, kníry a mullety, jenže tady taky veškerá legrace končí. To, co před pár měsíci první snímek MIKI jen naznačil, se nyní rozjede v plné parádě. Černák a jeho parta možná mohou vypadat jako směšní strejdové, ale jen do chvíle, kdy začnou vyhazovat auta do povětří. 

Film režiséra Jakuba Kronera a scenáristy Mira Šifry začíná zostra a hned nás vrhá zpět do brutálního, kulkami prošpikovaného světa Mikuláše Černáka (Milan Ondrík), slovenského kmotra organizovaného zločinu. Je tu oproti prvnímu snímku pochopitelně rozdíl: Miki už nestoupá po žebříčku. Už je na vrcholu, a jak nás historie a gangsterské filmy opakovaně poučily, skutečné problémy začínají teprve, když se na něm chcete udržet.

Miki Černák, kdysi jen kluk s velkými sny, nyní vládne části slovenského podsvětí. Chce mít naprostou kontrolu – nad podniky, politiky a možná i nad svým vlastním osudem. Ale je tu jedna věc, kterou ani ti nejkrutější mafiáni neberou v úvahu: jediná mafie, která je mocnější než oni, je vláda. Jak Miki pokračuje ve své hrůzovládě, pomalu podceňuje skutečné vládce loutek – tajné služby, politiky a ty, kteří mají moc, aniž by si kdy ušpinili ruce. A jak tušíme, je to osudová chyba.

Jestliže MIKI byl jako šachová partie a každý tah nás posouval k vítězství, ČERNÁK je o tom, že někdo polil šachovnici benzinem a ta je teď v plamenech.Dějově je tudíž ČERNÁK méně o vzestupu a více o nevyhnutelném pádu. Jestliže MIKI byl jako šachová partie a každý tah nás posouval k vítězství, ČERNÁK je o tom, že někdo polil šachovnici benzinem a ta je teď v plamenech. Na hlubokou introspekci tu není místo, všechno je to akce, kšefty a krvavé následky. Překvapivé však je, jak se film nebojí ukázat, jak moc byly (a, buďme upřímní, stále jsou) zločin a politika provázané. Slovenští tvůrci to nijak nepřikrášlují, takže to nepůsobí jako nostalgická kriminálka a spíš jako lekce dějepisu, kterou by si politici přáli přeskočit.

Milan Ondrík v roli Černáka opět podává přesvědčivý výkon, díky němuž je tento muž děsivý a zároveň podivně podmanivý. Není to žádný bezduchý surovec ani karikatura, je mazaný, vypočítavý a, co si budeme nalhávat, okouzlující tak, jak to umí jen sociopatický gangster. Dobře se drží i vedlejší herci. Anna Javorková v roli Černákovy matky dodává vzácnou emocionální váhu ve filmu, který je jinak plný zločinců, kteří nepoznají morální dilema, ani kdyby je střelilo do obličeje.

Vizuálně je film svižný. Produkční tým očividně nešetřil a podsvětí 90. let působí autenticky. Temné uličky, ušmudlané kluby, pochybné zákulisní dohody, to vše je zde zabaleno do ponurého, atmosférického obalu. Kamera je vybroušená, střih drží tempo a akční sekvence? Brutální a neúprosné. Nenajdete tu zpomalené přestřelky v hollywoodském stylu: jen syrové, ošklivé násilí, které působí až příliš reálně.

Přesto nám může vadit jistá emocionální odtažitost. Zatímco MIKI nám umožnil nahlédnout do Černákových motivací a pomalé korupce, zde už jednoduše vidíme muže, který se snaží udržet své impérium nedotčené. Žádný skutečný vývoj postavy, jen obvyklý byznys, ale s větším počtem mrtvol. To je sice možná tematicky vhodné (zločin je koneckonců začarovaný kruh), ale snižuje to náš emoční prožitek z příběhu. Říkáme si hlavně: „Páni, to bylo brutální“. A tak ani nečekejte, že závěr bude šokujícím odhalením nebo hlubokým přínosem. Ale je to vynikající filmový zážitek? Rozhodně.

Zajímavé je, že Černák je film, který rozdělí diváky podle jejich původu a pohledu na věc. Pro mladší diváky, zejména mimo Slovensko, může jít o vyloženě zábavnou a temně vtipnou gangsterku, jejíž nemilosrdný hlavní hrdina trousí kruté vtipy a nefiltrovanou brutalitu nám předvádí s přesvědčivým osobním kouzlem. Ale pro byť jen trochu starší slovenské publikum, zejména pro ty, kteří události nebo jejich následky zažili, je zážitek zcela jiný. Pro ně to není jen napínavá kriminálka – je to mrazivá a hluboce znepokojivá připomínka minulosti, která stále vrhá stín na současnost. A když už mluvíme o současnosti, film nechtěně získává další vrstvu nepříjemnosti při srovnání se současnou politickou situací, která odráží některé korupční a mocenské boje zobrazené na plátně. A to už vůbec není zábavné, je to děsivé.

Pokud se vám líbil MIKI, pak na jeho navazující část zajděte určitě. Kvalita zpracování se nezměnila, jen je to film ještě brutálnější a nemilosrdnější, i když postrádá vypravěčskou hloubku svého předchůdce. Zato má větší spád a smrtící tempo. Fanoušci drsných kriminálních dramat, politických thrillerů a nebo jen těch, co se chtějí poučit z minulosti, by si neměli ČERNÁKA nechat ujít, protože je elegantní, svižný a nejen brutální, ale i brutálně zábavný. Tedy v závislosti na tom, jak moc jsme si schopni připustit, že tohle se skutečně dělo, a ne až tak dávno, ne až tak daleko od nás… 

Devadesátková móda je to jediné, co nám bude k smíchu.

Možná ani spousta diváků netuší, co se „u sousedů“ dělo.

Černáka spravedlnost doběhla, ale na kolik dalších byla krátká?

80%

ČERNÁK

Pokud se vám líbil MIKI, pak na jeho navazující část zajděte určitě. Kvalita zpracování se nezměnila, jen je to film ještě brutálnější a nemilosrdnější, i když postrádá vypravěčskou hloubku svého předchůdce. Zato má větší spád a smrtící tempo. Fanoušci drsných kriminálních dramat, politických thrillerů a nebo jen těch, co se chtějí poučit z minulosti, by si neměli ČERNÁKA nechat ujít, protože je elegantní, svižný a nejen brutální, ale i brutálně zábavný. Tedy v závislosti na tom, jak moc jsme si schopni připustit, že tohle se skutečně dělo, a ne až tak dávno, ne až tak daleko od nás… 

• Hodnocení