Recenze Julie mlčí: Hlavní hrdinka stále mlčí, ale tím diváka poněkud mučí

Náročné drama, které je krásně zpracováno, bohužel nás dost vyčerpá.

Pokud jste příznivci filmů, které své příběhy spíše šeptají, než aby je vykřikovaly, tohle je něco pro vás. Julie mlčí je napjatá, zdrženlivá charakterová studie, která téměř po celou dobu svého trvání zadržuje dech, stejně jako její hlavní hrdinka. Je to drama, ale ne takové, které si libuje ve velkých proslovech a výbušných odhaleních. Místo toho se odehrává v tichu, v pohybu zápěstí při úderech tenisovou raketou, v hluboké bolesti nevyřčených věcí. 

Julie je vycházející tenisová hvězda na elitní belgické akademii, kde je disciplína nejen podporována, ale i vyžadována. Kurt je její útočiště, jediné místo, kde má absolutní kontrolu. Když je její trenér Jeremy náhle suspendován na základě nejasných obvinění, začne se cosi šuškat a podezření zaplní všechny šatny a chodby. Ale Julie? Odmítá se na tom podílet. Trénuje tvrději, soustředí se ostřeji a především mlčí. Koneckonců mluvit znamená zapojit se a zapojit se znamená ztratit křehkou rovnováhu, kterou tak dlouho zdokonalovala. Když nic neřekne, nic přece nezkazí…

Režisér Leonardo Van Dijl rozumí síle zdrženlivosti. Kamera zrcadlí Juliino citové rozpoložení, je vzdálená, spíše pozoruje, než aby zasahovala. Kameraman Nicolas Karakatsanis zachycuje napětí v každém statickém záběru a rámuje Julii v kompozicích, které zdůrazňují její izolaci, strnulý svět, který si sama vybudovala. Barevná paleta je chladná, tlumená, téměř klinická, jediné záblesky života přináší šmouha letícího tenisového míčku. Hudební doprovod Caroline Shaw je střídmý, jako přízrak, který se drží v pozadí a podtrhuje okamžiky dusivého ticha.

Tessa Van den Broeck ve svém hereckém debutu podává stejně suverénní jako zničující výkon. Jako skutečná tenistka se pohybuje s přesností atletky, ale právě v mezerách mezi zápasy vynikne její brilantnost. Způsob, jakým sevře prsty kolem telefonu, když jí přijde zpráva. Chvilkové zaváhání, než vstoupí na kurt, jen zlomek vteřiny, ale dost na to, aby nám řekla všechno. Role vyžadovala jednotvárnost, ale je osvěžující vidět ve filmu skutečného sportovce, který umí hrát, než herce, který předstírá vrcholový talent. 

To, co dělá snímek Julie mlčí tak poutavý, není jen to, co říká, ale i to, co se rozhodne neříct.To, co dělá snímek Julie mlčí tak poutavý, není jen to, co říká, ale i to, co se rozhodne neříct. Není tu žádná velká konfrontace v soudní síni, žádné slzavé přiznání, žádná scéna, kde je vše vypsáno blikajícími neonovými písmeny. Film důvěřuje svému divákovi, splétá dohromady náznaky, postranní pohledy, napůl zaslechnuté rozhovory. Nechá nás pochybovat a hledat odpovědi. Je to příběh o moci, o kontrole, o tom, že mlčení může být štítem i vězením. 

Pod tichem však film vybízí k zamyšlení nad něčím hlubším: nad tíhou spoluviny, cenou sebezáchovy a neviditelným břemenem, které nesou ti, kdo se rozhodli nepromluvit. Juliino mlčení není jen aktem ochrany, je to bitevní pole. Nutí diváky zamyslet se nad etickými dilematy, kterým čelíme všichni. Kdy máme zasáhnout? Kdy máme mlčet? A za jakou cenu? Právě v této oblasti zůstává dojem v naší mysli ještě dlouho po skončení titulků.

Je to však drama na diváka náročné, až vyčerpávající. V některých momentech hrozí, že se napětí spíše rozplyne, než aby se stupňovalo, a člověk si říká, jestli by mu ostřejší a vyhraněnější vyvrcholení neposloužilo lépe. Někomu může vadit, že film odmítá nabídnout jasné rozuzlení. O něco odvážnější konfrontace, nebo dokonce okamžik katarze, by mohly diváka více uspokojit. A přitom právě toto očekávání může být problémem. Nebo naopak vítanou filmovou lahůdkou, pokud toužíte po podívané, která není jako ostatní, neservíruje vám vše na stříbrném podnose, nýbrž funguje v jiném rytmu, který odmítá snadná řešení nebo filmovou katarzi. 

Je to film pro ty, kteří jsou ochotni pozorně naslouchat, ještě pozorněji se dívat a zabývat se tím, co zůstalo nevyřčeno. Je pro ty, kteří chápou, že ticho může být svým způsobem ohlušující. Juliina cesta nakonec není o okamžiku, kdy promluví – je o tom, kdy a proč se pro to rozhodne a zda vůbec. Protože někdy pouhé mlčení řekne víc, než by kdy dokázala slova. Taková podívaná je potřeba, ale možná by se důležité sdělení dostalo k více divákům, kdyby bylo přece jen o něco stravitelnější, a nevypovídalo o traumatu podobně traumatizujícím způsobem.

Julie vypadá nejšťastněji po boku dalšího němého tvora.

Sice vyčnívá mezi vrstevníky, ale je to jen díky talentu?

„Proboha, tak už řekni v kolik si dáme zítra trénink?“

55%

Julie mlčí / Julie zwijgt

Je to film pro ty, kteří jsou ochotni pozorně naslouchat, ještě pozorněji se dívat a zabývat se tím, co zůstalo nevyřčeno. Je pro ty, kteří chápou, že ticho může být svým způsobem ohlušující. Juliina cesta nakonec není o okamžiku, kdy promluví - je o tom, kdy a proč se pro to rozhodne a zda vůbec. Protože někdy pouhé mlčení řekne víc, než by kdy dokázala slova. Taková podívaná je potřeba, ale možná by se důležité sdělení dostalo k více divákům, kdyby bylo přece jen o něco stravitelnější, a nevypovídalo o traumatu podobně traumatizujícím způsobem.

• Hodnocení