[singlepic id=5191 w=200 h=200 float=left]Existují padělané lásky?
Starý Virgil Oldman (Geoffrey Eush) je géniem, pokud jde o znalosti umění, kterých vyžívá jako restaurátor. Pouze jeho tajný pomocník Billy Whistler (Donald Sutherland) ví i o jeho tváři příležitostného podvodníka. Zato jako excentrika, neschopného hlubšího, nebo dokonce romantického vztahu, jej zná celá umělecká veřejnost, i když neví, jak si to vynahrazuje. Mohlo by se to změnit známostí se ženou, jež je také izolovaná od svého okolí kvůli duševním problémům? Možná ho dokáže vzrušit už samotné tajemno její osobnosti… Nadto návštěvy u ní znamenají možnost rozohnit Virgilovu intelektuální vášeň sdílenou s mladým a u žen mnohem úspěšnějším mechanikem Robertem (Jim Sturgess). Stále spolu studují umění a dávají dohromady minulost, ale právě teď oprašují dva nejkřehčí a nejrozporuplnější objekty – citově labilní ženu a přehnaně samotářského intelektuála.
Komplikovaný člověk musí být ztvárněn hercem ani ne tak mnoha tváří, jako spíš hercem schopným autenticky hloubavého výrazu. Sledováním Geoffreye Rushe přejde i na nás nepokoj jedné takové světu uzavřené mysli a touha po navršení dosud známých profesionálních radostí i prožití těch nepoznaných. Sylvia Hoeks dostala na první pohled plochou a ukřičenou postavu, ale její agorafobní Claire je svůdná hned počáteční nepochopitelností i zranitelností a také tím, že dlouho vůbec neuvidíme její tvář. Vypjatost emocí v hlase bez těla průběžně ustupuje, až odhalí ženinu hloubku spojenou s bolestivým zápasem s chorobou. Ačkoliv nemohu říct křivé slovo proti Sturgessovi, z dalších postav se nejvíc pamatuje epizodní Billy. Ze Sutherlanda je cítit vůle, již přinejmenším kdysi nebylo radno podceňovat…
Jedná se o neotřelý psychologický příběh.Neodolatelný svět umění není ve filmu pouhým zátiším. Naopak, je intenzivně připomínán skrz témata posedlosti, uzavření se ve světě vlastních myšlenek a v nemalé míře vztahu mezi originálem a padělkem. Virgilova nesmělost nevede k cyranovskému dramatu o získání dívky za pomoci přítele, či alespoň ne v obvyklé podobě. Jedná se o neotřelý psychologický příběh bohatý na děj a zajímavý dialog, jehož obraz vhodně provází hudba vznešená i strhující.
My Češi určitě oceníme krátkou sekvenci odehrávající se v Praze, kde uvidíme místo sice báječné, leč, bohužel, vymyšlené…
Je toto drama opravdu „Nejvyšší nabídkou“ ze posledních pár měsíců? Mám za to, že ano!
„Můj přítel, který náhodou taky nemá zkušenosti se ženami, by potřeboval pomoc. Stydí se natolik, až za tebou poslal mne.“
[singlepic id=5195 w=400 h=300 float=center]
„Možnost rozhovoru prodána dámě s fotoaparátem.“
[singlepic id=5199 w=400 h=300 float=center]
Teď si udrž ten pohled do dalších Hunger Games…
[singlepic id=5200 w=400 h=300 float=center]
Neodolatelný svět umění není ve filmu pouhým zátiším. Naopak, je intenzivně připomínán skrz témata posedlosti, uzavření se ve světě vlastních myšlenek a v nemalé míře vztahu mezi originálem a padělkem. Virgilova nesmělost nevede k cyranovskému dramatu o získání dívky za pomoci přítele, či alespoň ne v obvyklé podobě. Jedná se o neotřelý psychologický příběh bohatý na děj a zajímavý dialog, jehož obraz vhodně provází hudba vznešená i strhující.