Mortal Instruments: Město z kostí / Mortal Instruments: City of Bones – recenze
[singlepic id=5240 w=200 h=200 float=left]Clary Frayová a pevnost ze sádrokartonu.
Také znáte to těšení, kdy už se konečně dostanou na plátno hrdinové knih typu Harryho Pottera, Percyho Jacksona, případně Artemise Fowla? Musím přiznat, že v případě postav knihy Cassandry Clare a jejich dobrodružství jsem byl vůči tomuto efektu imunní. Nástroje smrti, které jsem četl jen kvůli očekávané adaptaci, plní svůj účel být alespoň trochu stravitelnou fantasy pro mládež, ale v masové produkci žánru se ztrácí v hromadě slabšího průměru. Svět Lovců stínů toho neobsahuje moc původního a nemá ani tak výraznou duši, aby pohnul čtenářem. Stejně jsem věřil, že film by mohl těžit z akce a zastínit přebírání známých motivů.
Mýlil jsem se…
Clare byla ve fandomu brýlatého kouzelníka z Bradavic díky svým fanfikcím nejdříve slavná, a poté taky neslavná, jelikož celé dlouhé pasáže kopírovala z nejrůznějších zdrojů. Kvalita její samostatné tvorby tím nijak neutrpěla, ale o ledasčem to vypovídá. Těžkou neoriginalitu by mohl vyvážit nápaditý režisér, který k hrubému základu dodá osobité kouzlo. Čekat něco takového od Haralda Zwarta, zodpovědného za Růžového pantera 2, si žádalo naši naivitu. Takže na výsledku jsou stále vidět derivace derivací nejvýznamněji odkazující opět na Harryho Pottera, jenom s menší přesvědčivostí.
Zwart navrch škodí příběhu svou překotnou narací, jež se bez pořádného úvodu v normálním životě vrhne do řešení nadpřirozených tajemství a pak nás jen málokdy nechá vydechnout. Představujete si pod tím nervydrásající souboje? No, snaha byla. Jenže pokus vypadat jako Kill Bill často vyplodí scénu á la reklama na nový energetický drink. Nijak tomu nepomáhá, že soundtrack je mezi doprovody k dobrodružným snímkům naprosto zaměnitelný. Hodně „fantazáků“ se může spokojit s málem, ale většině z nich tady nebude víc jak deset let.
Scénář od Jessicy Postigo většinou adaptuje knihu odpovídajícím způsobem. Clareiny dialogy nejsou sice skvostné, ale dají se číst i poslouchat. Změny oproti předloze jsou na tom už hůř. Nově nám přibyly některé svéráznosti jako začlenění Johanna Sebastiana Bacha do historie Lovců stínů a pozměněné motivy hlavního padoucha úroveň originality dokonce ještě snížily. Mnoho vedlejších hrdinů zjevně ztratilo svou osobnost a některé z nich se možná předvedou ve vyřazených scénách.
Není ale jasné, zda-li je bude na DVD někdo chtít vyhledávat. Z obsazení se jako jediný přirozený jeví Robert Sheehan, možná právě proto, že jeho Simon je normální člověk, nikoliv nadpřirozená postava. Lily Collins jako Clary Frayová dokáže občas dokázat, že něco cítí, ale nevím, jaký je vlastní její charakter. Jamie Campball Bower dostal šanci ztělesnit v Jaci Waylandovi sebevědomého mladého válečníka, což se jen těžko někomu vybaví při pohledu na jeho nepřítomný výraz a nedostatek projeveného zájmu. I kdyby jejich milostné trojúhelníky působily cituplně (jakože nepůsobí), byly by nám ukradené. Dokonce i Jonathan Rhys Meyers v roli záporáka Morgensterna nudí svojí hysterií a Kevin Durand jako vedlejšího padouch Pangborn umí vyvolávat nevolnost. Světlou výjimku možná představuje Jared Harris jako starší Lovec stínů Hodge Starkweather.
Navzdory rozhořčení z tolika různých důvodů musím uznat, že se film hned v počátku vyvaroval některých chyb kupříkladu zmíněného Percyho Jacksona. Svůj základ i postavy bere o několik řádů vážněji. Výsledek je přesto podobný.
„Teď se pomstím, že jsem do tanečních nemohl dřív!“
[singlepic id=5012 w=400 h=300 float=center]
Lov démonů vyžaduje udržování temné image.
[singlepic id=5018 w=400 h=300 float=center]
„Nikdy Snapeovi neodpustím. Brumbál byl jediným důvodem, proč jsme mohli pořádat gay párty v Prasinkách.“
[singlepic id=5019 w=400 h=300 float=center]
Navzdory rozhořčení z tolika různých důvodů musím uznat, že se film hned v počátku vyvaroval některých chyb kupříkladu zmíněného Percyho Jacksona. Svůj základ i postavy bere o několik řádů vážněji. Výsledek je přesto podobný.