[singlepic id=5672 w=200 h=200 float=left]Některé filmy nás prý chtějí zotročit, jiné zase osvobodit.
Slovinský myslitel Slavoj Žižek se opět spojil s britskou režisérkou Sophii Fiennes, aby nám vysvětlil, o co v kinematografii vlastně jde. Celých sedm let po Perverzním průvodci filmem se filosof podruhé nechává občas projektovat do dějiště snímků a zachází ještě do větší politické hloubky. Představí jak díla, která o fenoménu ideologii v naší kultuře obecně vypovídají, ale i o těch, z nichž je už nějaký postoj cítit. Když mluvíme o ideologii, můžeme jí rozumět ve smyslu hodnot upřednostňovaných společností, nebo iluzí, jimž podléhá jednotlivec. Na obojí lze s různou mírou přesvědčivostí poukázat ve velmi odlišných příbězích, mezi nimiž si Žižek vytváří prostor k úvahám a podobenstvím k událostem ve skutečnosti. Činí tak v tradici marxistického rozbíjení „falešného vědomí“ a hledání pravé skutečnosti.
Myslím, že tahle část marxistické filosofie má až příliš očividnou vadu. Kdykoliv začne člověk dávat dohromady myšlenky a podle nich vypovídat o světě, nutně tak postuluje ideologii. Žizkův cíl, přimět nás vidět svět úplně v čisté podobě, se zdá být nemožný, čímž docházíme k nepříjemné otázce, zda-li vůbec můžeme mluvit, aniž bychom něco hodnotili, a tak ideologizovali. Zároveň nám může připadat arogantní, když budeme potřeby lidí vnímat především jako uměle pěstované a sami sebe situovat do role jejich zachránců.
Naštěstí dokáže Žižek sám sebe ironizovat, jak dokazuje poslední scéna po titulcích. Přesto je nutné připravit se na často velmi subjektivní názory, přičemž možná budete s nějakými souhlasit, zatímco s jinými vůbec ne. Každopádně získáte zajímavou možnost poslechnout si tvrdou intelektuálštinu cestou nezvyklou a přehlednou. Hvězda dokumentu obvyklým konverzačním tónem, ale s erudovaným výkladem chválí Taxikáře od Scorseseho nebo Carpenterovu sci-fi alegorii Jsou mezi námi, zatímco pokrytectví vyčte Cameronovu Titanicu a s hrůzou poukáže na to, jak je předposlední batmanovský film – Temný rytíř – plný oslavy lži, a tudíž konzervativní filosofie. Podobných analýz si užijeme dosytosti, ovšem Žižek často nekončí u pouhého pojmenování fenoménu, nýbrž přispěchá s překvapivým srovnáním. Tak se například od ledovce v Titanicu dostane k začátku sovětské okupace Československa v roce 1968. Nebojte se, tento Slovinec to s námi myslí dobře, má dokonce rád Menzelovu tvorbu.
Žižek tedy je schopen obdivuhodného skoku mezi filmovým záběrem a historickou událostí. Používá toho k osvětlení řady rysů lidského chování, ať už je to šikana nebo hledání vyššího smyslu, jenž by ospravedlnil náš svět. Objeví tak překvapivé skutečnosti, jako například, že kapitalismus je v podstatě nejrevolučnější společenský systém a křesťanství je silně ateistická víra. Samozřejmě vyjadřuje nespokojenost nad současností, ale připomíná nezdar minulých revolucí vrcholících v totalitních společnostech. Doporučovaný lék na problémy ideologie je možná trochu neurčitý, ale nevybízí k ničemu jinému, než k silnému kritickému myšlení.
Filosofové nám leckdy připadají jako šílenci bez „selského rozumu“. Přiznávám, ani Žižek není výjimkou. I tak nám poskytuje podnětnou přednášku s průřezem filmovými dějinami i trefnými postřehy, o nichž stojí za to uvažovat.
„Známe Dostojevského výrok: ´Není-li Bůh, je vše dovoleno.´ Prvním problémem je, že to Dostojevský nikdy neřekl.“
[singlepic id=5676 w=400 h=300 float=center]
Režisérce se s cizími díly pracovalo jedna radost.
[singlepic id=5675 w=400 h=300 float=center]
„Díky záchodům z Olověné vesty pochopíme Abu Grahib.“
[singlepic id=5674 w=400 h=300 float=center]
Filosofové nám leckdy připadají jako šílenci bez "selského rozumu". Přiznávám, ani Žižek není výjimkou. I tak nám poskytuje podnětnou přednášku s průřezem filmovými dějinami i trefnými postřehy, o nichž stojí za to uvažovat.