[singlepic id=5798 w=200 h=200 float=left]Landovského křísí odkaz vlastního mládí.
Už ve třiceti napsal Pavel Landovský hru Hodinový hoteliér, jejíž hlavní vetchý hrdina umírá. Nyní, když jemu samotnému narostly šediny, sužuje ho nemoc a přemáhá apatie, je mu tato role šitá na míru. Kolegové herci Jan Kačer, Vladimír Pucholt a Josef Abrhám se s ním pokoušejí zajímavé divadelní drama opět oživit. Jak ovšem zjišťují, budou mluvit o štěstí, když úspěšně vrátí vitalitu a odhodlání samotnému Landovskému. I to by se vyplatilo, ale měli by se k něčemu určitě dopracovat, když už je zachycují kamery pod vedením režiséra Josefa Abrháma ml.
Výsledku parta přátel samozřejmě dosáhne, ovšem žádá si to od nich hodně trpělivosti vůči klíčovému účastníkovi zkoušek. Pavel Landovský je velice svůj, jak ho ostatně všichni známe a vzmáhá se jen neochotně. Jeho vulgarismy nás nejednou rozesmějí, i když by si zasloužily spíš soucit.
Ne všichni s probíhajícím experimentem souhlasí. Svoji nelibost dává jasně najevo Libuše Šafránková, jež dokumentem probleskne. Procvičování Hodinového hoteliéra se také pro zdravější herce stává očividně důležitým, jelikož reflektuje i pro ně aktuální myšlenky na stáří, spokojenost a vhodný čas na smrt.
Dokument se určitě bude víc vyjímat v televizi.Střih pořízeného materiálu trval velmi dlouho a snad dokázal vypreparovat to nejzajímavější. Navzdory možným předpokladům o rodinné protekci neuvidíme příliš materiálu s Josefem Abrhámem a vůbec je samozřejmě znát těžkopádnost při spojování rozkouskovaných momentů. Bohužel se totiž vyzdvihováním vybraných záběrů také něco ztratilo, ať už to mohlo být bližší vysvětlení diskutované hry nebo víc vypjatých okamžiků typu „vzpoury“ Šafrankové, které by se jistě našly. Dokument se určitě bude víc vyjímat v televizi.
Nic to nemění na tom, že je úžasné sledovat Landovského proměnu a obtížemi prokládané sebezpytování, jímž procházejí jeho kolegové. Tým Josefa Abrháma ml. to vše navíc občas poeticky okoření v meziscénkách, čímž posilují náš už tak nepřehlédnutelný dojem ze světa sešlých, ale stále velice nadaných lidí.
„Ať táhnou s tou kamerou. Komerčníci, zas*****!“
[singlepic id=5789 w=400 h=300 float=center]
Dívčí společnost a flašku předepisuje sám primář Blažej.
[singlepic id=5790 w=400 h=300 float=center]
„Já jsem nikdy nepřipouštěl, že by herec mohl bejt nemocnej.“
[singlepic id=5794 w=400 h=300 float=center]
Nic to nemění na tom, že je úžasné sledovat Landovského proměnu a obtížemi prokládané sebezpytování, jímž procházejí jeho kolegové. Tým Josefa Abrháma ml. to vše navíc občas poeticky okoření v meziscénkách, čímž posilují náš už tak nepřehlédnutelný dojem ze světa sešlých, ale stále velice nadaných lidí.