[singlepic id=3530 w=200 h=200 float=left]Může rulík zlomocný spustit revoluci?
Zpracování knižního bestseleru je vždy ožehavé a výsledek minimálně nejistý. Mnoho sérií proto ztroskotalo na prvním dílu a na pokračování už nedošlo. Pro Hunger Games spisovatelky Suzanne Collins tento scénář naštěstí neplatí. Úvodní díl ságy celosvětově vydělal 700 milionů dolarů, čímž byla jeho existence zpečetěna a dvojka s podtitulem Vražedná pomsta vstupuje do našich i světových kin cca po roce a půl.
Režie se po Gary Rossovi ujal Francis Lawrence, který (snad) dovede celé Hladové hry až do závěrečného konce. I rozpočet je znatelně bohatší. Vzrostl o 50 milionů dolarů, tedy na celkovou částku 130 milionů, což je na snímku rozhodně znát. Těšit se můžeme například na honosnější Kapitol, vyladěnější úrazy a celkově lepší triky než minule.
Na konci předchozího filmu jsme opustili Katniss (Jennifer Lawrence) a Peetu (Josh Hutcherson) nedlouho poté, kdy vyhráli 74. ročník Hladových her. Ovšem to, co doposud zažili, byla pouze zvrácená zábava. Tentokrát nepůjde o životy pouze čtyřiadvaceti splátců. Katniss, i když nevědomky, pokořila samotný Kapitol a stala se tak nejen slavnou přeživší, ale hlavně symbolem naděje a možné revoluce. Prezident Snow (Donald Sutherland) ovšem není hodný dědeček z pohádky a hodlá se s nastolenou situací vypořádat razantně a jednou provždy. Povede se mu to?
Jak již jsem v recenzi Hunger Games z roku 2012 zmínila, film (a samozřejmě i kniha) není pouze popcornovou zábavou. Jeho poselstvím je ukázat, kam až může dojít současný trend zábavy konzumní společnosti. Pomyslných horních 10 000, kteří žijí spokojeně v hlavním městě Kapitol, mají všeho dostatek, nudí se a lidově řečeno neví, co roupama dělat. Barví si hlavy na modro, růžovo i fialovo, podstupují desítky plastických operací a odívají se do prapodivných kostýmů, které jsou všechno, jenom ne pohodlné a praktické. Pro jejich zábavu a zejména pro udržení poslušnosti v Panemu, v dvanácti zbídačených a zastrašovaných krajích, se každý rok uskutečňují tzv. Hladové hry, kde bojují děti od 12 do 18 let o holý život.
Nejprve hlouběji pronikneme do špinavých intrik a praktik prezidenta Snowa.Vzhledem k tomu, že s kraji, s Kapitolem, s nastolenou situací a základními postavami jsme se seznámili již minule, nemusí se Vražedná pomsta zdlouhavě zaobírat představováním a vrhá nás přímo doprostřed rozvířených vod. Celý film je prakticky rozdělen na dvě části, na dění před Hladovými hrami a samotný souboj. Ani jedna z těchto kapitol není o nic ochuzena. Nejprve hlouběji pronikneme do špinavých intrik a praktik prezidenta Snowa, díky čemuž daleko více prožíváme beznaděj a utrpení nejen ústřední dvojice, ale i jejich blízkých a všech utiskovaných obyvatel Panemu. Jakmile okusíme bídu, hlad, špínu a krev, přesuneme se do pestrobarevného kýčovitého Kapitolu, kde musí hosté (tak trochu připomínající papoušky z rodu Ara) honosných večírků dokonce zvracet, aby mohli ochutnat všechny nabízené pamlsky. Ale i za škrobenými poklonami a strnulými úsměvy se skrývá bublající vzdor.
Nemyslete si ale, že nás čeká pouze přehlídka nádherných kostýmů (klobouk dolů před návrháři) a lekce z politického myšlení. Vše směřuje k jednomu, k slavnostním Čtvrtohrám. I zde, jako v předchozí části, se projevuje navýšení rozpočtu. Digitální triky jsou propracovanější a tím i jednotlivé souboje, pasti a zranění rafinovanější. Spolu s navozenou atmosférou si klání v Aréně smrti opravdu užijeme. Vzhledem k tomu, že se prakticky jedná o mezihru a závěrečné finále nás teprve čeká, je laťka nastavena skutečně vysoko.
Kde nepomůže hrubá síla, může se osvědčit něžnost.
[singlepic id=5816 w=400 h=300 float=center]
Tato kráska je moje a mohu ji i líbat!
[singlepic id=5820 w=400 h=300 float=center]
Někdy je lepší na dietu se vykašlat.
[singlepic id=5824 w=400 h=300 float=center]
Nemyslete si ale, že nás čeká pouze přehlídka nádherných kostýmů (klobouk dolů před návrháři) a lekce z politického myšlení. Vše směřuje k jednomu, k slavnostním Čtvrtohrám. I zde, jako v předchozí části, se projevuje navýšení rozpočtu. Digitální triky jsou propracovanější a tím i jednotlivé souboje, pasti a zranění rafinovanější. Spolu s navozenou atmosférou si klání v Aréně smrti opravdu užijeme. Vzhledem k tomu, že se prakticky jedná o mezihru a závěrečné finále nás teprve čeká, je laťka nastavena skutečně vysoko.