Recenze Služka: Hodně feminismu a kostýmů, ale málo emocí

Solidní historické drama nás víc zarmoutí než dojme.

Snímek odehrávající se na pozadí rozpadu Rakouska-Uherska je dílem slovenské režisérky Mariany Čengel Solčanské. Inspirovala se románem Hany Lasicové, která chtěla zaznamenat vzpomínky osoby blízké její rodině. Mladičká Anka (Dana Droppová) je novým otčímem poslaná na práci do Prahy, kde má sloužit u vysoce postaveného úředníka (Karel Dobrý) a jeho ženy (Zuzana Mauréry). Její paní je také stejně stará slečna Resi (Radka Caldová). Poměry, ze kterých obě pocházejí, nemohou být odlišnější, ale už jen proto, že jsou to ženy, jsou jejich životy podobné a možnosti velmi omezené. Většina žen ve filmu k sobě přirozeně tíhne, protože v mužském světě pro ně není místo. Ti šťastnější (a movitější) si užívají krásy Prahy, zatímco Anka pracuje od úsvitu do soumraku a ven vystrčí nos leda při leštění oken nebo během každodenní procházky, na které se zbavuje výtvorů svých pánů z jejich nočníků. Nakonec ale ani ti nejmocnější pánové nejsou uchráněni před nástrahami nestálé doby. 

Nejdříve sledujeme ústrky a ponižování, kterých se Anka dočká, ale jde o poměrně přímočaré naschvály, nijak rafinované intriky jako někde na panství Downton. Nakonec si dívka s Resi vybuduje jedinečné pouto, až nezvykle blízké. Nevzplane mezi nimi vyloženě osudová láska, je to spíše spojenectví, které vyplynulo ze situace. Je to reakce jejich utrápených srdcí na svět, ve kterém žijí, svět, kde nikoho nezajímá jejich názor, a i česání vlasů je intimní zážitek. Jak by ne, když i matka rodící dívky sedí v jiné místnosti a nejde své dítě na pokraji sil podpořit slovem ani dotykem. Snímek jemně ukazuje, že člověk nemusí jít do války, aby trpěl. 

Člověk ze skromných poměrů se neměl, jak vypracovat a možnosti žen byly ještě horší.Film chce především ukázat, jak těžký a nesmírně odlišný byl život před sto lety. Člověk ze skromných poměrů se neměl, jak vypracovat a možnosti žen byly ještě horší. Sledujeme, jak se hrdinky vypořádávají s tím, co dnes mají naštěstí mnohem jednodušší, ať už se to týká menstruace, volby manžela nebo léčby poporodních depresí. Erotických scén je pár a nesnaží se zastínit příběh nebo být explicitní, divák si sám domyslí, co se děje a co to pro hrdinky znamená. Anka si své city hýčká, nechce dopadnout jako zatvrzelá Kristína (Anna Geislerová) nebo příliš naivní Líza (Vica Kerekes), které se se svou nelehkou úlohou služebných popasovaly zase po svém.

Herci odvádí svou práci podle očekávání, o něco výraznější je tu Karel Dobrý, který občas někomu střelí dobře mířenou facku. Samozřejmě si užijeme krásné kostýmy a kontrast naleštěných sálů, kde žije rodina, a neutěšených podmínek, které musí trpět služebnictvo.  Přechod mezi nenávistí ústředních hrdinek k jejich spojenectví je ale poměrně náhlý a nepropracovaný. Máme problémy jejich vztahu skutečně uvěřit, fandit mu, prožívat ho a bát se o něj. Závěrečná snová sekvence tance před všemi ostatními hrdiny trošku evokuje konec Titanicu a snaží se po emotivní stránce dohnat to, co film nedokázal příliš úspěšně vybudovat během předcházejících téměř dvou hodin. 

Služka nám chce připomenout, jak se žilo “za císaře pána” především ženám, které byly zvyklé na zklamání a často jim nezbývalo nic jiného než snít o lepších časech, které nikdy nepřijdou. Snímek bohužel není dostatečně emotivní a nadčasový, divákovi ale i tak poměrně úspěšně přináší to, co bylo nejspíš jeho záměrem.

Panstvo a jejich služebnictvo žijí vedle sebe, ale zároveň v jiných světech.

Sny jsou asi to jediné, co si ženy mohou dovolit.

Výběr partnera od rodičů je snad ještě horší než shánět ho na Tinderu.

60%

Služka / Slúžka

Služka nám chce připomenout, jak se žilo “za císaře pána” především ženám, které byly zvyklé na zklamání a často jim nezbývalo nic jiného než snít o lepších časech, které nikdy nepřijdou. Snímek bohužel není dostatečně emotivní a nadčasový, divákovi ale i tak poměrně úspěšně přináší to, co bylo nejspíš jeho záměrem.

• Hodnocení