Ranhojič / The Physician – recenze

Rob a Ibn Sína, ničitelé appendixů.
 
 
 
Za vaši pozornost se vám Ranhojič štědře odmění pronikavým zážitkem, intelektuálním i dobrodružným. Bohužel se návštěva středověkých lékařů z různých konců světa prodraží. Zaplatit budeme muset svými nároky na cokoliv, co se přímo netýká vpravdě výjimečného námětu.

Americký spisovatel Noah Gordon nám umí vštípit poučku, jak máme být vděční za to, do jaké doby jsme se narodili. Malý chlapec Rob Cole (Adam Thomas Wright) osiří kvůli lékařské zabedněnosti Anglie jedenáctého století, ale přidá se k nejvzdělanějšímu medikovi širokého okolí, kterým je potulný bradýř. Celou část o Robově dětství a počátku profesionální dráhy oživuje mistrův představitel Stellan Skarsgård. V typické krajině evropského středověku plného špíny a pověrčivosti uvítáme jeho halasného „podomního doktora“, ignoranta, podvodníka a šaška v jedné osobě. Ale nevydrží s námi dlouho, protože Rob dospěje v mladého muže (Tom Payne) a chce podstoupit rizika, o jaká se ještě nepokusil žádný evropský učenec. Za poznatky medicíny cestuje až do dalekého Isfahánu…

Film vznikl v německé produkci, takže se můžeme dopředu rozloučit s velkolepostí, jakou své publikum tak rád hýčká Hollywood, ovšem její odvar propůjčí perské krajině jistou stylovost. Spíš nás rozčaruje, že v zájmu ušetření času je Robova očividně náročná výprava ohlodána na kost, obohacena o napětí pouze krátce před dosažením cíle. Ještě než se s hrdiny dostaneme do islámské metropole, můžeme se začít kochat snažením rozrůstajícího se obsazení a přehlédneme absenci skutečného vývoje postav. Před Robem a jeho přáteli je důležitá životní pouť, ale změnit se je jim doveleno jen málo.

Payne uvěřitelně a vášnivě podléhá zvědavosti poháněné invenčním duchem.Payne totiž uvěřitelně a vášnivě podléhá zvědavosti poháněné invenčním duchem a dobře se k němu hodí citově založená, ale přitom inteligentní žena Rebecca (Emma Rigby). Když se konečně setkáme s učencem Ibn Sínou, prostě nám to nedá a Ben Kingsley nás zaujme tak, jak to dovede v roli každého zákeřného, nebo v tomto případě „magického“ orientálce. Emoce bližší lidem, jimž je věda a filosofie vzdálená, nám předvede arogantní horkokrevný šáh (Olivier Martinez).

Podle toho, co jsem vyrozuměl, se snímek v mnohém rychle vykašle na vlastní předlohu i historii ve prospěch vlastních kontroverzních rozhodnutí. Už v Anglii narazíme na standardní rýpání do církve, ale v Isfahánu najednou spor lékařů s náboženskými fanatiky povýší na nejdůležitější aspekt děje, což muselo scénáristovi hodně usnadnit práci, jelikož náboženství je nesmírně snadný terč pro kritiku. Celé vyznění má asi spíše poukazovat na to, co se za staletí stalo se vzdělaností muslimského světa… Okamžiky, kdy Ibn Sínovi studenti získávají nové vědomosti a používají je v praxi, na nás stále přenáší dávnou dřinu, úžas a bolest, ale politická i romantická linie upadají do tragické šablonovitosti.

Ranhojič je tedy v mnoha ohledech režisérským triumfem Phillippa Stölzla. Jenže při náročné operaci toho vypravěči asi moc vyřízli a ránu zašili neodborně.
 
 

Bůh odjímá bradýři zrak za klamání zákazníků.

Ibn Sínovy vědomosti byly výsledkem mnohaletých pokusů s Písky času.

Seldžukové zadali studentům domácí úkol na téma černá smrt.