Přesun k celovečerním filmům byl přirozeným procesem.
Když se vysloví slůvko „šťastná“, každý si pod tímto pojmem představí něco jiného. Pro režisérku Evu Toulovou má ovšem těchto sedm písmen mnohem hlubší význam. Viktorie Šťastná je hlavní hrdinkou jejího celovečerního debutu pojmenovaném, jak jinak než Šťastná. Romantický film s dramatickými prvky nás zavede do divadelního prostředí, kde o rivalitu není nouze. Mladé studentky herectví se chtějí prosadit a ukořistit pouze pro sebe ty nejlepší role. Ovšem cesta na výsluní není vůbec jednoduchá. S Evou Toulovou jsme si popovídali nejen o filmu, ale i o tom, co ji osobně udělá šťastnou. Jste zvědaví, co nám odpověděla?
Červený koberec: Film Šťastná se točí kolem hlavní hrdinky Viktorie, studentky herectví. Vy osobně jste studovala na pražské FAMU. Jak moc jste se při psaní scénáře inspirovala vlastními studentskými léty?
Eva Toulová: Osobní zkušenost je podle mě tou nejvhodnější a nejupřímnější variantou, jak divákovi prezentovat příběh či kontext. Herecké i studentské prostředí jsem sama zažila a myslím, že už nikdy nebudu mít studentským létům blíž, než nyní. Proto právě v této chvíli má pro mě význam vytvářet takovýto film.
Červený koberec: Vaše předchozí tvorba spadá do kategorie studentských krátkometrážních filmů, měla jste obavy pustit se do celovečerního díla?
Eva Toulová: Je pravdou, že jsem točila doposud jen krátkometrážní věci, ale začínala jsem od 5-ti minutových filmů, pak následovaly 20-ti, 30-ti minutové filmy, takže celovečerní film byl pro mě přirozeným procesem.
Červený koberec: Co vás mile a naopak nemile překvapilo při práci na Vašem debutu?
Eva Toulová: Mile mě překvapilo, že jsme bez jakéhokoliv konfliktu a hádek fungovali jako tým sehraně a v přátelském duchu. Nemilé bylo, že čím déle jsme točili, tím více překážek se nám do cesty stavělo (onemocnění herců, změna jejich vizáže – opálení, přebarvení vlasů, atd.). Ale každé natáčení s sebou nese nějaké obtížnosti, s nimi si člověk lépe vychutná celkové dokončení.
Červený koberec: Jak probíhal casting? Byly některé role tzv. „šité na míru“ konkrétním hercům?
Eva Toulová: Roli šitou na míru jsem předem neměla. Je pravda, že jsem o hlavní herečce – Andree Daňkové přemýšlela už při psaní scénáře, ale stejně jsem na hlavní postavu vypsala kamerové zkoušky – o obsazení se debatovalo dlouho a přemýšlela jsem několik dní, než jsem se definitivně rozhodla. Nyní jsem skoro denně ve střižně a můžu prohlásit, že Andrea naplnila mé představy, co jsem o Viktorii měla. Některé vedlejší postavy jsem oslovila bez castingu – především Marii Kružíkovou jsem v roli Mony viděla od začátku. U Davida Krause rozhodlo osobní setkání – vyzařovalo z něj charisma, které ostatním, mnohdy vystudovaným hercům chybělo.
Červený koberec: Plánujete již nějaké další projekty? Pokud ano, tak jaké a vydáte se opět cestou autorského počinu?
Eva Toulová: Určitě se chci vždycky opírat o téma, které chápu, a o kterém mám co říct. V současné době jsme poměrně dost intenzivně spolupracovali s Jiřím Zídkem na scénáři s názvem Mysteria Bohemica – thrilleru s mysteriózními prvky. Námět a i samotný scénář je nevšední, kontroverzní s atraktivním obsahem.
Červený koberec: Co Vás osobně udělá šťastnou? Kdy se cítíte šťastná?
Eva Toulová: I když je filmování mnohdy stresující – zpětně mohu potvrdit, že pro mě osobně je nejšťastnějším obdobím natáčení. Sbližuje lidi, vytváří jedinečné zážitky a není nic euforističtějšího, než když se realizuje vaše představa, kde dokázat dát postavám tu správnou energii, napětí, výraz vedoucí k finálnímu výsledku. Šťastná jsem z dobré společnosti, filmu, výstavy a zábavných, často spontánních, zážitků. Kromě natáčení se ráda vracím za rodinou na Moravu, odpočinout si od Prahy. Ráda maluji – malbu jsem dokonce vystudovala, ale už na ní nemám tolik času. A miluju zvířata, takže někdy mi stačí vzít na procházku svého psa a chvíli vypnout.