Srdce jako kníže Rohan musíš mít!
Pokud máte chuť na spojení zábavy a tvrdého životního cynismu, nebo prostě toužíte být svědky vzestupu české kultury, neměli byste si nechat ujít jeden fascinující snímek. Roman Kašparovský na svém režijním debutu pracoval deset let a nyní vám předkládá srovnání dvou sourozenců, které nemusí nutně skončit bratrovraždou, aby vynikly radikálně odlišné osudy vzešlé z jedné rodiny. Úspěšný i neúspěšný však během života zdegenerují na hajzlíka…
Stejně jako vojáci v Afghánistánu, mezi nimiž je i Ricky Rohan (Ondřej Vetchý), je divák vystaven neočekávaným zásahům, pro něj však pozitivním. Plejády postav si mezi sebou rozebrali samí hvězdní herci. Vetchému se ve tváři zračí přetlak životních zklamání, završených ještě před návratem z války. Rickyho bratr Miki je na první pohled typickým exemplářem jedince, jakých si Jiří Langmajer již zahrál nepřeberně – uznávaný doktor, po němž ženy prahnou, a on se toho nebojí využívat. Jenže jeho (anti)hrdina je tentokrát spíš na nejlepší cestě k sebezničení, jak musí sám dobře cítit. Drama dvou životů, hlavně toho Rickyho, odlehčuje jejich matka v podání stále nepřekonatelné Ivy Janžurové, vybavené úsměvnými hláškami. Janžurová nenuceně splývá s podáním zklamané umělkyně, loučící se e vyhasínajícím životem.
Film s překvapující razancí na obě strany si umí dělat legraci ze svízelí prakticky všech postav mihnuvších se na plátně, ale přitom je do nich nechává upadat stále hloub a zpětně objasňuje starý rozkol mezi vojákem a chirurgem. Do jejich naschválů se navíc připlete grázlík Eman (Kryštof Hádek) a jeho postižený kamarád Venca (Jiří Mádl). Dobrá, Mádlův výkon je na hraně urážky podobných skupin lidí, ale zároveň je tak humorný a vyčerpávající, že si nedovolíme mu nic vyčítat. Životy všech těchto mužů se prodírají i další pozoruhodné ženské postavy s emotivně vystupujícími představitelkami, jako Rickyho dcera Róza (Tereza Voříšková) nebo Mikiho milenka Alice (Tatiana Vilhelmová).
Hlavní silou Všiváků je jejich fenomenální režie a kamera.Další, nejspíš tou hlavní silou Všiváků je jejich fenomenální režie a kamera. Snadno pochopíte, proč snímek uspěl i za velkou louží. Kašparovský ve spolupráci s kameramanem Vladimírem Smutným dotáhl k dokonalosti všechny možné druhy záběrů. Za autentický materiál natáčený na bojištích v Afghánistánu by se nemusel stydět americký válečný film, přitom však režisér vyznává lásku českým městům, v uzavřených místnostech klidně zapojí osobní perspektivu postavy a ve zpomalené akci nám odhalí krásu každého pírka letícího vzduchem.
Při hýření nápady možná měl trochu ubrat v samotném příběhu. Inspirován skutečnými zážitky, nechal do scénáře proniknout přemíru motivů, někdy pospojovaných (dle tradice českých (pseudo)komedií) okatými náhodami a ve svém „součtu“ nevyhnutelně překombinovanými. Vztahy a události jsou dovysvětlovány pomocí flashbacků, respektive střídání klíčových životních etap našich výtečníků, takže o nějaké koherenci události si můžete nechat jenom zdát.
Poslední dobou začíná náš region v kinematografii stále více napodobovat fungující zahraniční model, aniž by však obětoval svá specifika. V oblasti veseloher se to před čtyřmi měsíci projevilo satirickým Kandidátem a díky Všivákům můžeme celému světu ukázat zvláštní pohled na lidství, kde scházejí úplní záporáci, nicméně i tak vyhrávají ti „protřelejší“…
„Vždycky si představím Mikiho mezi Tálibánci.“
„Jestli někdy budu operovat Rickymu mozek, vymažu poslední zbytky staré zášti.“
A takhle to dopadá, když se mistr neurochirurg utne.
Všiváci
Poslední dobou začíná náš region v kinematografii stále více napodobovat fungující zahraniční model, aniž by však obětoval svá specifika. V oblasti veseloher se to před čtyřmi měsíci projevilo satirickým Kandidátem a díky Všivákům můžeme celému světu ukázat zvláštní pohled na lidství, kde scházejí úplní záporáci, nicméně i tak vyhrávají ti "protřelejší“…
- Hodnocení