22 Jump Street – recenze

Je snadnější získat drogy na střední, nebo na vysoké?
 
 
 
Důstojníky Schmidta (Jonah Hill) a Jenka (Channing Tatum) jsme poprvé potkali před dvěma lety, kdy byl obnoven projekt z 80. let, který sází na mladě vypadající policisty. Jejich úkolem je proniknout na domácí hřiště nepřítele, infiltrovat se mezi dealery a najít výrobce. Pokračování s názvem 22 Jump Street (kostel na 21 Jump Street totiž koupili Korejci) sází na stejný vzorec, herce, režiséry a dvojnásobný rozpočet, protože se očekávají dvojnásobné zisky. Co myslíte, bude to fungovat?

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a rovnou napíši ANO. Akční komedie 22 Jump Street je totiž jedna velká letní párty s dvěma úžasnými zastydlými puberťáky v čele. Hill a Tatum se tak dlouho hledali, až se našli a neuvěřitelně jim to šlape. Příběh a hlavně vyšetřování se sice ubírá již vyšlapanou cestičkou, ale nebojte se, že by se naplnilo rčení: „Opakovaný vtip přestává být vtipem.“ Dalo by se říci, že právě naopak. Film si totiž utahuje sám ze sebe a strefuje se přímo do černého. No, na tyto výrazy bych si měla dát raději bacha, jinak mi dá kapitán Dickson (Ice Cube) co proto. Na přetřes ovšem nepřijde pouze 21 Jump Street, ale i spousta dalších, jako je například Terminátor, Spider-Man či Rychle a zběsile: Tokijská jízda.

Pařby, bratrstva, americký fotbal, sex…Jump Street i trochu vyspělo. Ze středoškoláka se stal vysokoškolák, ale ani v nejmenším to neznamená, že bude méně legrace. Když se řekne klasický americký filmový vysokoškolák, co se vám vybaví? Bezesporu to budou pařby, bratrstva, americký fotbal, sex, stipendia, pařby, průšvihy, pitvání se ve vztazích a v neposlední řadě pařby a drogy. Přesně tohle 22 Jump Street prezentuje v tak akčním a rychlém sledu, navíc vyšperkované hláškami, že vám nezbude čas hledat nějaké mouchy v prosté zápletce.

22 Jump Street je od začátku do konce obrovská kolejní kalba, která donutí k smíchu i toho nejzapšklejšího šprta. Ke konci už sice trochu přetahuje recyklovaný děj, ale závěrečné titulky tento mráček zaženou rychlostí vichřice. Potěší i hrátky se střihem a rozdělením obrazu.
 
 

Po vysokoškolském kampusu jedině v cool vozítku

Vytočit šéfa do černa, se nemusí vyplatit.

Víte, jak vypadá typický vysokoškolák? Ne? Zde je názorná ukázka.