Něžný hon za ubíhajícím životem.
Nemá cenu si nic namlouvat. Umění si vždy zaslouží zvláštní úctu, když zvládne uchopit půvab skutečnosti a obejít se bez vykonstruovaných zápletek, co možná „nejpitomějších“. Nemusíme hned mluvit o dramatizaci zajímavých událostí. Něco do sebe má i naše známá všednost. Richard Linklater ji zatím zdánlivě zachycoval v kratších výsecích. Přitom celých dvanáct let také mapoval jedno obyčejné dospívání.
Lehce problémový šestiletý kluk Mason (Ellar Coltrane) nejenže nemá takové úspěchy jako jeho sestra Samantha (Lorelei Linklater), ale navíc mu chybí i vyhlídky na spokojenou rodinku. Za otce totiž má režisérova dlouhodobého hereckého spolupracovníka Ethana Hawka a ten se stačí s matkou svých dětí pohádat ještě dřív, než si odbydou celou milostnou trilogii. Olivia (Patricia Arquette) se s dětmi odstěhuje a nachystá jim tak martýria nových vztahů, ale všichni, včetně částečně odcizeného otce, se ocitají na trase zdlouhavého sebehledání.
Rodiče tedy stárnou, zatímco jejich děti v neustále přitáčených segmentech rostou. Na Hawkovi i Arquette pozorujeme tíhu, kterou s sebou nese alespoň částečné splnění svých snů, jelikož ani jeden z nich nemá na růžích ustláno. V důsledku snahy o vyžití s tím, co mají, je obklopuje životní únava, k níž ovšem patří i schopnost brát sám sebe s humorem. Jenže jim nepatří hlavní díl pozornosti.
Ať už je jakkoliv starý, Coltrane hraje se zaujetím i s pomocí minimální zásoby výrazů. Mason je poznamenaný rozchodem rodičů, což nesvědčí dobře jeho introvertní povaze a tendenci si neustále vše zlehčovat. Naštěstí vede jeho zpřetrhané dětství k hereckému koktejlu v částech, kdy se na plátně doplňuje s Hawkem až do svých osmnácti let. Pan Linklater mi jistě odpustí, když nebudu prorokovat velkou budoucnost jeho dceři. Lorelei se ráda předvádí, čímž právě narušuje přirozenost všeho ostatního.
Vzpomínky jsou bohaté na popkulturní reference i odkazy na americkou politiku.Velkou herečku tedy nezplodil, povedlo se tedy režisérovi připravit něco, čím by nám ji nahradil? Jak je evidentní ze snímků Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí, on a jeho kameramani by do umělecké galerie dostali i záběry z interiéru, nemluvě o exteriéru. Toto „prodávání obyčejného“ se vyplatí i scénáři. Linklater sice napíše úplně běžný dialog, ale postará se, aby žádné slovo nepřišlo vniveč a možná nám i bylo povědomé z našich vlastních konverzací. Jak na sebe léta navazují, hladce jimi proplouvá a natáčí malou kroniku nedávných vzpomínek, ať už jsou to bohaté popkulturní reference nebo odkazy na americkou politiku.
Možná se rozhodl zachytit toho až příliš. Dvě a tři čtvrtě hodiny stačí k tomu, abychom nalézali smysl tam, kde se hledá vlastně velmi těžko, tedy v lidském životě. Možná by však stačilo méně. Jelikož pro nás vzniklo takové množství kvalitní látky, snažíme si toho co nejvíc zapamatovat a ke konci nejsme jen unaveni, nýbrž i přesyceni.
Musíme být před podívanou opravdu velmi čerství, abychom dokázali vnímat stále citovější pasáže, kdy se Mason (velmi ztěžka) mění v muže a jako obvykle zpochybňuje, jestli chlapi někdy skutečně dospějí. Pokud se nám to podaří, budeme si na konci připadat ještě vitálněji!
„Jestli si myslíte, že je Tajemná komnata slabší, tak Princ dvojí krve vás přivede k nepříčetnosti.“
Ani s lupou na Ethanovi nenajdete deset anachronismů.
Chudák… Vidí je pouze, když k tomu dá Richard svolení.
Chlapectví / Boyhood
Musíme být před podívanou opravdu velmi čerství, abychom dokázali vnímat stále citovější pasáže, kdy se Mason (velmi ztěžka) mění v muže a jako obvykle zpochybňuje, jestli chlapi někdy skutečně dospějí. Pokud se nám to podaří, budeme si na konci připadat ještě vitálněji!
- Hodnocení