Lucy – recenze

Budete potřebovat míň jak 50 % mozku.
 
 
 
Říkat dnes, že je Luc Besson za zenitem své tvorby, není o nic překvapivější, než když to prohlásíme o M. Night Shyamalanovi. Kdysi dávno dokázal zrealizovat i své nejšílenější nápady. Pátý element nebyl například dvakrát geniální, ale báječně se na něj dívalo. Dnes plodí Luc díla stupidní uvnitř i navenek…

Jeho nejpatrnějším rysem tvorby je posedlost silnými femme fatale, do nichž si snad projektuje svoji představu božství. Ad absurdum to dovedl ve svojí Lucy, kde zprvu průměrná titulní hrdinka probudí svoje neaktivní části mozku (údajně 90%) a získá tak nepředstavitelnou moc. Scifistický základ je až výjimečně absurdní, nehledě na to, jak se nás snaží o jeho vědeckosti přesvědčit profesor Norman (Morgan Freeman).

Můžeme rovnou zapomenout na hluboký zážitek.Když už u toho jsem, je docela křečovitá první třetina filmu, střídající suchopárnou akční rovinu Lucy s Normanovou expozicí, i když mezi to všechno Besson úspěšně zamíchá „dokumentární“ ukázky z přírody i lidské civilizace a přinejmenším se tak chvilkami ozývá zakrnělá duše někdejšího umělce. Vlastně ji uslyšíme ještě několikrát. To jen, že můžeme rovnou zapomenout na hluboký zážitek, naopak se budeme muset obrnit vůči všeobecné povrchnosti.

Johansson, jak už je nám všem jasné, umí hrát, ale také udělit pořádný kopanec. Lucy těží z obojího, ale o výsledek nás prostě jen dočasně zabaví. Žena totiž rychle získává sílu čím dál tím vyššího procenta své mozkové kůry a díky tomu může s asijskými gangstery bojovat stále se zvyšujícími superschopnostmi. Jinými slovy, stává se z ní čím dál tím víc nudnější figura, jak kvůli neporazitelnosti, tak kvůli chladné tváři vyššího intelektu. Ne, že by ta hloupá pipina za začátku za něco stála… Druhou nejnudnější postavou je, pozor, pozor, profesor Norman, jediný další hrdina, který stojí za zmínku.

Až v poslední části se propracujeme k nějaké myšlence, ba dokonce filosofii, ovšem předvídatelně se nejedná o nic praktického a jenom filmové postavy z ní budou mít užitek. Stejně jako v předchozích bojových scénách je nutné vzdát hold samotnému nápadu a zvláštním efektům. Pokud jde o příběh, Besson mu evidentně nechce dodávat věrohodnost, dokonce i když to srovnáme právě s výše vzpomenutým Pátým elementem. Stačí mu jen, aby dobře vypadal. Obávám se, že on skutečně používal jen desetinu svého mozku a jím režírovaná akce je pouze čtyřikrát lepší.
 
 

Její smysly konečně předčily nástroje Tonyho Starka.

Chtěl by ji pitvat, jenže by sám skončil na kusy.

„Chystáme mučení profesora Normana za vyučování pavědeckých bludů.“