Zmizení Eleanor Rigbyové: On / The Disappearance of Eleanor Rigby: Him – recenze

Jeden příběh, dva filmy. Jedna láska, dvě cesty. Co bude na konci?
 
 
 
Netradiční projekt uchopil odlišné pohledy na krizi ve vztahu jako dva různé filmy. Jeden z pohledu ženy (Jessica Chastain) a druhý manžela (James McAvoy). Každý vypráví o tom samém, ale jinak. S odlišnou atmosférou a stejnou bezradností.


I když vám víceméně stačí zhlédnout jednu verzi příběhu, abyste pochopili, co se stalo (a stále děje), oba snímky se liší, a přesto, i právě proto, patří k sobě. Už tempo je nastavené odlišně. V jeho verzi teprve pomalinku rozkrýváte, k čemu došlo. Což je také asi nejnapínavější část filmu. Každý z manželského páru hledá znovu svoje štěstí, klid a snad i cestu k sobě navzájem. Nejedná se ale o klasický romantický příběh, naopak romantika se tu vyskytuje jen ve vzpomínkách na dobu „předtím“. Spíše se zaboříte do dávky smutku, bezradnosti a zmatku.

James McAvoy sice svým psím pohledem zvládne vyjádřit všechen smutek světa.James McAvoy sice svým psím pohledem zvládne vyjádřit všechen smutek světa, i když jen stojí za barem, ale není úplně zábava pořád sledovat, jak sedí ve svém krachujícím podniku nebo objednává čínu. A podivné rozmluvy s otcem tomu už vůbec nepřidají. Chvilku si nebudete jistí, jestli je máte brát vážně, nebo tato postava začíná šílet. Mužská verze příběhu jednoduše postrádá silné vedlejší postavy.

Film se rozjasní teprve každým setkáním s manželkou Eleanor, kdy je vám jasné, že životu svého partnera dávala směr a smysl. Oba představitele si nutně musíte zamilovat, ale při sledování trochu chladného mužského vyprávění vám možná bude celkem jedno, zda se dají znovu dohromady. Víc jde o to, jak se postavit na nohy po tragédii, kterou byste nikdy nechtěli prožít.

Váš dojem z tohoto projektu pravděpodobně dost ovlivní to, zda jste muž nebo žena, i když to nutně nemusí znamenat, že budete souhlasit s chováním hrdiny právě vašeho pohlaví. Ale těžko říct, zda bude pány bavit James McAvoy potácející se od ničeho k ničemu hodinu a půl. Vyjadřuje to přesně jeho pocity bez manželky po svém boku, jenže to diváka nemusí zrovna oslovit. Ani hudba nedostává moc prostoru, což sice zdůrazní prázdnotu života hrdiny, ale možná také umocní váš nezájem. Snad až úplný závěr snímku a konečně gradující emotivní melodie ve vás vzbudí nějaké ty otázky a zvědavost.

Stejně jako rozchody a jiné životní ztráty vyvolávají v lidech různé emoce, i tento film může každý divák vnímat jinak. Celý koncept jednoho příběhu ve více snímcích, citlivá kamera, potenciál zápletky a hlavně veskrze lidské herecké výkony nabízí nejlepší předpoklady k tomu, aby se vás příběh hluboce dotkl. Přesto vás může úplně minout.
 
 

„Mám ho ráda, nemám ho ráda, mám ho ráda…“

„Zajímalo by mě, na co myslí… Asi se podívám na její film.“

Stalking není úplně zdravý koníček.